Pojmenování tohoto svátku podle tří králů nevychází z biblické tradice, která píše o „magoi" – mudrcích, ale z lidového podání. Biblická tradice ani nemluví o jejich počtu, který v církevní tradici kolísal mezi dvěma až dvanácti. Ustálení jejich počtu na třech bylo odvozeno podle počtu jimi přinesených darů (zlato, myrha, kadidlo).

K záměně mudrců za krále začalo docházet v druhé polovině XII. století. V Kolíně nad Rýnem jsou uctívány ostatky tří králů, přenesené tam roku 1194 z milánského kostela sv. Eusrogia. Výzkum však dokázal, že jde o dětské kostřičky. Jména Caspar – Melichar-Baltazar poprvé uvedl kancléř pařížské Sorbony jako vysvětlení staršího zvyku psát iniciály C+B+M nade dveře domu.

Řada badatelů se domnívá, že psaní těchto iniciál je pozůstatkem původně novoročního přání „Christus mansionem benedicat" – Kristus nechť požehná (tento) příbytek. Původní spojení tohoto prvokřesťanského přání s počátkem roku by dokládal i letopočet, psaný za iniciály.

Je faktem, že před zevšeobecněním Juliánské reformy kalendáře byl počátek roku spojován se svátkem pohanského boha Aiona, který připadal na 5. ledna. Zdá se tudíž, že psaní iniciál C+M+B je pokračováním pohanského obřadu, majícího dům chránit před zlými démony. Nápis psal svěcenou křídou duchovní, obcházející své farníky. Později tyto obchůzky vedli kantoři, pro něž se staly zdrojem přilepšení si příjmů výslužkou.

Hry o Ježíšovi
V baroku začali žáci jezuitských kolejí hrát hry o Ježíšově narození i klanění se tří králů. Z těchto žákovských her se pravděpodobně vyvinul zvyk koledování, kterého se zúčastňovaly maskované děti. V podhorských vesnicích bývaly ústřední postavy králů doprovázeny pastuchy a laufry – čili sluhy.
Úlomky svěcené křídy, kterou byly psány iniciály králů, bývaly žádaným čarodějným artiklem. Pár zrníček z ní, přidaných do ranního kysela, mělo jedlíka udržet doma tak dlouho, dokud budou královské iniciály čitelné. Chlapci se snažili udělat svěcenou křídou svou značku zespodu na roštu postele vyvolené dívky. Povedlo-li se jim to, byla dotyčná dívka jejich.

Lidové pověry
Jizerskohorští pytláci věřili, že úlomky „Tříkrálouskýho plavajzu" (svěcené křídy) je ochrání před psy hajných… V předvečer svátku v oblasti Rýchor zapalovali všichni členové domácnosti stejně dlouhé svíčky a z pořadí jejich dohořívání usuzovali na pořadí odchodu s tetkou Smrtkou, přičemž směr kouře těchto svíček určoval i cestu, po níž se budou duše zemřelých ubírat: stoupající sliboval rajskou blaženost, klesající muka pekelná.
Při východu slunce se mladé dívky omývaly sněhem, čímž si chtěly zajistit bělostnou pleť – a dle J.J.Ryby při tom číhajícím mládencům ukazovaly „skryté nástrahy půvabů svých". Napití se vody, v tento den posvěcené, mělo zajistit celoroční zdraví. Omytí nemocného orgánu pak jeho uzdravení.
Odtud úsloví: „nestih si vymáchať šrajtofli v králouský svěcence" – o člověku, trpícím „finančními souchotinami". Konstatování „tá si muší sedať do králouvský svěcenky" zas naráží na pohlavní nemoc dotyčné…

Místní tradice
Ještě před 80 lety přežívala v okolí Vlašského hřebene Jizerských hor zajímavá tříkrálová tradice, spojená s obchůzkou zlé čarodějnice Pifky Besany, ptající se dětí na plnění jejich novoročních předsevzetí.

Zdá se, že předobraz této postavy přišel do kraje spolu s italskými hledači drahých kamenů, kteří ve své domovině uctívali hodnou čarodějnici Bessanu Epifanii. Členové italské rodiny Bartholiů, usadivší se po roce 1720 v Liberci, měli kvůli zvykům, s Bessanou spojeným, problémy s místním farářem…
Na Tři krále končí vánoční cyklus a začíná veselé období masopůstu, končící až Popeleční středou.   Aleš Jaluška