Osmý ročník Trabi show se konal o víkendu na rozmezí Náchodska a Trutnovska v Jívce, kam se sjeli majitelé východoněmeckých automobilových legend – trabantů, barkasů a wartburgů. Vyšperkovaná, vytuningovaná autíčka , kterých bylo kolem stovky, přilákala velkou pozornost veřejnosti.

„Letos přijelo méně vozů než v jiných letech. Je znát, že lidem asi chybějí peníze. Ale máme tady zase asi deset účastníků z Polska,“ řekl Jaroslav Bábík, člen Trabant klubu, který je duchovním otcem srazů.

„Jezdili jsme dřív na různá setkání trabantů jinam a řekli si, proč by to nešlo i u nás,“ zavzpomínal na začátky. Sám má doma šestnáct trabantů, a jak přiznal, dělá na nich už třináct roků.

„Před revolucí to bylo pro lidi vlastně finančně nejdostupnější auto. Nějak mě to tenkrát chytlo, a tak jsem u toho zůstal dodnes,“ dodal Bábík. Na srazu představil „vytuněného“ perleťově zeleného, metalízovaného fešáka z roku 1986.

Velkou pozornost návštěvníků poutal například také žlutozelený trabant s přívěsem, ve kterém si posádka vozí ložnici i se záclonkami.

Zvláštní spojení dvou trabantů patří Petře Šteflů, která přijela na Trabishow s kamarádkou Miladou Šímovou, autorkou interiéru. Přezdívka nedozrálý banán je pro trabanta ze Slaného trefná. Také obě ženy z posádky barevně ladily k představovanému tandemu. „Někdy jezdíme i s mými dětmi, tak si v přívěsu hrajou. Taky jsou na trabanty ulítlé,“ svěřila se Petra Šteflů, která vozidlo vlastní od roku 2006.

“Je to zvláštní trabant. Byl vyrobený v roce 1991, ale dlouho ležel v tureckém přístavu a prodával se o pět let později. Zachránilo se zhruba 440 kusů, které byly dané do výprodeje. Je to vlastně jeden z nejmladších trabantů a myslím, že jediný v zemi,“ přiblížila Petra a dodala: „Od narození jsme jezdili trabantem, brácha se jim taky věnuje, přestavuje je, je to taková naše vzpomínka na dětství,“ dodala sympatická trabantistka ze Zlonic u Slaného.

(řez)

PŘEDCHÁZEJÍCÍ ZPRAVODAJSTVÍ

Do podkrkonošské metropole se v sobotu dopoledne sjeli v rámci spanilé jízdy všichni účastníci této akce. Na Krakonošově náměstí byly k vidění trabanty, ale i jiné východoněmecké vozy, třeba wartburgy nebo barkasy. Vyšperkovaná, vytuningovaná autíčka, přilákala velkou pozornost veřejnosti. Automobilů bylo kolem stovky a téměř zaplnily plochu Krakonošova náměstí.

Před revolucí to bylo nejdostupnější auto

„Letos přijelo méně vozů, než v jiných letech. Je znát, že lidem asi chybějí peníze. Ale máme tady zase asi deset účastníků z Polska,“ řekl Jaroslav Bábík, člen Trabant klubu který je duchovním otcem podkrkonošských srazů. „Jezdili jsme dřív na různá setkání trabantů jinam a řekli si, proč by to nešlo i u nás,“ vzpomněl na začátky. Sám má doma šestnáct trabantů a jak přiznal, dělá na nich už třináct roků. „Před revolucí to bylo pro lidi vlastně finančně nejdostupnější auto. Nějak mě to tenkrát chytlo, a tak jsem u toho zůstal dodnes,“ dodal Bábík. Na trutnovském náměstí představil perleťově zeleného, metalízovaného fešáka z roku 1986, kterého si vytuningoval.

A takových lidí byla během sobotního dopoledne na Krakonošově náměstí většina. Velkou pozornost poutal například žlutozelený trabant s přívěsem, ve kterém si posádka vozí ložnici i se záclonkami. Zvláštní spojení dvou trabantů patří Petře Šteflů, která přijela do Trutnově s kamarádkou Miladou Šímovou, autorkou interiéru. Přezdívka nedozrálý banán je pro trabanta ze Slaného trefná. Také obě ženy z posádky barevně ladily k představovanému tandemu. „Někdy jezdíme i s mými dětmi, tak si v přívěsu hrajou. Taky jsou na trabanty ulítllý,“ svěřila se Petra Šteflů. Vozidlo vlastní od roku 2006.

“Je to zvláštní trabant. Byl vyrobený v roce 1991, ale dlouho ležel v tureckým přístavu a prodával se o pět let později. Zachránilo se zhruba 440 kusů, které byly dané do výprodeje. Je to vlastně jeden z nejmladších trabantů a myslím, že jediný v zemi,“ přiblížila Petra a dodala: „Od narození jsme jezdili trabantem, brácha se jim taky věnuje, přestavuje je, je to taková naše vzpomínka na dětství,“ dodala sympatická trabantistka ze Zlonic u Slaného.