V Panicaliho kresbách jsou hojně přítomny detaily z technického světa, jako rozmanité motory, ozubená kola, hřídele, táhla, šrouby, písty, výfuky a podobně ve spojení s lidským faktorem. Výstava zahrnuje, jak už název napovídá, fiktivní humanoidní, tedy umělé bytosti.

Panicali se u svých Humanoidů soustřeďuje zejména na hlavu „umělého člověka“, která má většinou zavřené oči, jako by byla ponořena do svého vlastního virtuálního snu. Je však v pohybu, protože bývá opatřena drápy dravých ptáků, umělými končetinami, koly z letadla nebo přímo motocyklem. Je ale zřejmé, že je to jen první plán, který se při zkoumání Panicaliho kreseb nabízí.

Ten druhý poukazuje na odlidštěnost současné civilizace, na sázku na umělost, na rekvizici lidské podstaty. Je možné, že se příští generace lidí bude potkávat s podivnými tvory, které byly naprogramovány nějakým dalším moderním Prométheem, jak se říkalo vědci Frankensteinovi, stvořiteli umělé bytosti.

Může to být také zároveň varování před důsledky vědeckých experimentů. Možná ale - v případě Panicaliho - je vše tak trochu jinak a jeho Humanoidi jsou pouhou hrou, která vznikla z nezpoutané imaginace, z nepředvídatelných emocí při každodenních dobrodružstvích a z touhy vytvořit alternativní bytost, až ty staré zmizí z tohoto světa a bude potřeba je nahradit novými.

Michele Panicali se narodil 25. prosince 1965 v italském Fanu. V roce 1984 získal diplom na Art Institutu Apolloni. Intenzivně maluje od roku 1994 a o rok později měl svoji první samostatnou výstavu. Potom už následovala řada dalších nejen samostatných, ale i kolektivních výstav.
Jeho dílo je nepřehlédnutelné a ceněné. „Je to opravdu úžasný malíř se smyslem pro syntézu. Jeho práce mají ohromující sílu a plasticitu,“ prohlásil o díle Panicaliho italský historik umění a esejista Guido Ugolini. (Hynek Šnajdar)