Z 13. století je první písemné zmínka o Náchodě. O té se hojně psalo v jubilejním roce 2004. Není o městě, ale o Hronovi z Náchoda. Ten je zmíněn i v nejstarší české kronice, veršované, zvané Dalimilova (dokončena po roce 1310), jejíhož skutečného autora ovšem neznáme. K roku 1253 se tam píše o volbě císaře, k níž český král vyslal tři pány – Hrona z Náchoda, Smila Světlického a Havla Jablonského. „Hron tu byl v radě ze všěch múdřejší nazván, proto mu říšským králem črný lev na zlatém ščítě dán.“ V době „Braniborů v Čechách“ po tragickém konci Přemysla Otakara II. jsou připomenuti mj. páni „u Hořinivsi Mutyně Vřeščovský (tedy Vřešťovský z Hořiněvsi), Tas Wissenburský (tj. z Vízmburku), Beltrám s trúbú Zebnínský“ a pan Hynek z Dubé „slovútný rytieř“, kteří pobili mnoho cizozemců. K roku 1308 je tam popsána bitka, v níž Češi se Šváby „srazili se … mezi Turovem a Opočnem“ (v jednom z rukopisů ovšem mezi Turnovem a Opočnem). Při podrobném přezkoumání se ovšem zjistí, že to není „náš“ Turov a nedaleké Opočno, ale že jde o dvě nevelké vesnice poblíž Uherska při dnešní trati od Pardubic na Vysoké Mýto. I v této kronice je stejně jako v Kosmově zmiňováno Kladsko, tady v souvislosti s povodní na řece Nise v létě roku 1310, kdy řeka Nisa „v Kladščě podměstie blíz vše potopila a tu na dva tisiúcě liuda ztopila“. A uvádějí se i další podrobnosti. Jestliže autor zaznamenal tuto událost, zdá se, že měl k našemu kraji bližší vztah, že tu možná někde poblíž i žil. (V televizi to neviděl, ani nečetl v novinách.) Zmínka o Náchodě a také o Dobrušce je v textu první staročeské divadelní hry, v Mastičkáři (asi ze 40. let 14. století). Ten se stejně jako Dalimilova kronika zachoval v několika rukopisných zlomcích. Ve zlomku drkolenském nabízí mastičkářův pomocník „mast z Náchoda“, co „vóniť má jako z mnichového záchoda“. Náchod je tam asi i kvůli rýmu, stejně jako „mast z Dobrušky, kúpil jsem ji za tři plané hrušky“. Pokud by ovšem autorovi tato města nebyla známá, těžko by je do textu vložil a „rýmoval“. Dá se tedy předpokládat, že už tito autoři 14. století, jménem nám neznámí, měli o našem regionu povědomí, možná z něj i pocházeli. Hrona z Náchoda zmiňuje a vysoko oceňuje i Hájkova kronika (kolem 1540). Václav Hájek z Libočan byl spíše vypravěč než kronikář – historik. Potrpěl si na epickou dějovou linku víc než na hodnověrnost. Píše o turnaji v roce 1273, kdy říšský císař Hronovi z Náchoda „kázal posaditi se na stolici krále českého“ a udělil mu i erb. To je zmíněno i Dalimilově kronice. A dále píše, že v roce 1280 (tedy po smrti krále Přemysla Otakara II.) „Jindřich kníže, jenž byl pánem vší slézské země, uvázal se v zámek Kladsko i v město, také i v tu ve všecku krajinu“ podle jakési údajné smlouvy s Přemyslem. V souvislosti s husitstvím pak píše i o Hradci Králové, ale jinak žádná další místa regionu neuvádí. Píše i o četných výpravách do Polska, z nichž se asi mnohé ubíraly naším „kladským pomezím“. Celkově se soustřeďuje ve své kronice zejména na Prahu a centrální události. Tolik tedy k našemu regionu ve starší české literatuře. Většina dokladů o „prvních zmínkách“, jak bývá připomínáno při výročích a oslavách měst a obcí, je v historických dokumentech, zejména majetkových smlouvách apod.
(Aleš Fetters)
