Preclík slučuje v sobě složitou, ale i univerzální,chtělo by se říci renesanční uměleckou osobnost, všestranného sochaře a řezbáře, kameníka, moderního malíře i restaurátora, myslitele i výtvarného publicistu a spisovatele literatury faktu.


Život v Josefově


Narodil se sice v Hradci Králové 23. května 1929, ale záhy po třech měsících se jeho rodiče v srpnu 1929 přestěhovali do našeho Josefova. Zde prožil své dětství a mládí v rodině železničního strojvůdce Aloise a Anny Preclíkových, pozdějších známých výrobců divadelních loutek. Obecnou a měšťanskou školu vychodil v Josefově. V mládí byl vážně nemocen, ale díky Bohu a své silné vůli a houževnatosti s nemocí zápasil a překonal ji, jak vzpomíná ve své beletrizované autobiografii Holomráz (1995). V letech 1943 až 1945 se v Hradci Králové učil řezbářství a pozlacovačství. Po válce absolvoval Vyšší průmyslovou školu kamenicko-sochařskou v Hořicích v Podkrkonoší (1946 – 1950) a vystudoval sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (1950 – 1955) u profesora Josefa Wagnera, významného jaroměřského rodáka. V krátkém článku nelze zachytit všechny Preclíkovy umělecké aktivity a počiny.


Plastika pro Expo


Zbývá aspoň uvést jaký vztah měl Vladimír Preclík k našemu městu Jaroměři – Josefovu a jakou stopu zde zanechal. Tak především v Josefově na zahradě domku svých rodičů a bratra Jiřího v létě 1966 vytvořil třímetrovou plastiku Staré provençalské město, kterou obeslal jako jediný český umělec na mezinárodní výstavě 50 sochařů světa EXPO 67 v kanadském Montrealu. Toto pozoruhodné dílo má nejintimnější vztah k našemu Josefovu. Jako materiálu použil dřeva babyky z josefovských sadů. Už v roce 1966 založil Mezinárodní sochařské sympozium v Hořicích v Podkrkonoší a účastí na mezinárodní výstavě sochařství v Montrealu se zařadil mezi světově uznávané sochaře. Za normalizace nebyl příliš v kurzu. Stále však tvořil. O to více byl aktivní po Listopadu 1989.


Braunova busta


Jaroměř obohatil svými výtvarnými díly. Na jaroměřském hřbitově je jeho pozoruhodný náhrobek na rovu rodičů. Jaroměřské muzeum vlastní některé jeho plastiky. Například sádrové plastiky s názvem Klaun a Nápověda, dvě bronzové busty Jiří Kolář a Prof. Josef Wagner. Na podzim 2007 muzeum získalo jeho bustu s názvem Zdeněk Kittner, kterou muzeu darovala jeho sestra paní Irena Křičenská, rozená Kittnerová. A konečně od soboty 4. června 2005 zdobí centrální jaroměřské náměstí jeho zdařilá bronzová busta slavného barokního sochaře M. B. Brauna. Preclíkovo sochařské, malířské i literární dílo je velmi rozsáhlé, impozantní a lze se s ním seznámit v trvalých expozicích. Tak v roce 1998 bylo otevřeno Preclíkovo muzeum na zámku v Bechyni a v únoru 2008 nalezla jeho díla důstojné umístění v novém Regiocentru Nový pivovar v Hradci Králové. Už v roce 2004 se totiž umělec rozhodl darovat rodnému kraji soubor svých soch, obrazů a celý literární archiv. Jaroměřané měli příležitost zhlédnout část jeho artefaktů na zajímavé výstavě „Vladimír Preclík: Konečně doma – Sochy – Obrazy – Portréty” v jaroměřském muzeu od soboty 19. července do neděle 14. září 2003. Zde v muzeu se měla letos v pátek 14. března uskutečnit také beseda s ním nad jeho novou knihou Sochařům se netleská, kde v kapitole Domov je tam, kde je dětství vzpomíná na Josefov, ale bohužel pro pokročilou nemoc se beseda už neuskutečnila. Umělec Vladimír Preclík odešel, ale jeho úctyhodné dílo světového formátu zůstává.

(Jiří Uhlíř)