Petr Nikl oblečen do černého (něco mezi šaty a noční košilí) rozechvíval prsty, smyčcem či odlamovacím řezákem struny nástroje, jímž doprovázel své smutné i rozverně veselé písničky ze života nejen lidského, ale i žabího či motýlího.


V průběhu večera sólový interpret (tentokrát ho nedoprovázel soubor děti a matek z Klecan Lakomé Barky) několikrát měnil vzhled pomocí masek, paruk či zářivě oranžové kombinézy. Druhou polovinu představení oživily takřka „nesmrtelné kulečníkové koule“, které se nejprve bez přestání pohybovaly mezi mantinely kulečníkového stolu, aby pak zavázené do igelitky ve dvojicich trhaně pobíhaly po celém lokálu.


Petr Nikl při představení využíval například i tepelná tělesa pod oknem, jež se pod paličkami proměnily v hudební nástroj nebo pomocí stíracího mopu skrze okno komunikoval se skupinkou diskofilně laděných polských mladíků, kteří venku před hostincem popíjeli pivo.


Během ledna pořádá Stanislav Pitaš v šonovském hostinci ještě jedno představení – a to se koná už za týden. Příští úterý zde vystoupí slovenská artrocková legenda Fermata.