Režisér mladého divadelního souboru Hlavy Jan Holek (na malém snímku)říká:
„Práce na Kytici nás všechny zcela pohltila"
Název Hlavy začali divadelníci používat až při zkoušení Kytice. Vznik mladého souboru se může datovat k roku 2010
Proč jste si vybrali k nastudování právě Kytici?
Hledal jsem dlouho téma, které by mělo smysl dělat s mladými herci. Velice těžko se vybírá hra, když máte v souboru 12 mladých děvčat a pouze dva kluky. V podstatě takových her moc není. Potom je další varianta napsat si hru sám. Ovšem na to já nemám absolutně buňky, takže jsem to ihned zavrhl. A dále tady byla Kytice. Už jako malý kluk jsem seděl u piána a zkoušel Kytici zhudebnit. Už tehdy pro mě měla obrovský potenciál a velice mě přitahovala. A snad právě proto, když jsem usilovně přemýšlel, co vlastně budeme dělat, padl tento nápad.
close
zoom_in
Byl jsem velice překvapen, s jakým ohlasem se to setkalo u mých žáků. V podstatě všichni Kytici znali a hrozně ji chtěli dělat. Já ale stále váhal, protože jsem si uvědomoval, jak náročný to je text a co pro mě bude znamenat básně zhudebnit a zinscenovat celé dílo tak, abychom se za to nikdo nemusel stydět. Myslím, že právě odhodlanost žáků mě přesvědčila o tom, že to všechno bude mít smysl i s vědomím, že nad tím strávíme všichni kupu usilovné práce. Musím říci, že rozhodnutí nelituji. Ta práce na inscenaci nás všechny zcela pohltila. A mě to hrozně baví. Baví mě dělat s mladými nadšenými lidmi pro divadlo a zvláště na takovém projektu, který snoubí všechny mé velké lásky – divadlo, hudbu a poezii.
Myslíte si, že toto téma může oslovit současnou generaci?
Určitě ano. Toto dílo jde napříč generacemi. A jak jsem již psal. Byl jsem a vlastně stále jsem překvapen, jak toto dílo mladé lidi oslovuje, láká, baví. Snad pro svoji jedinečnou atmosféru, poezii, hloubku… Dnešní svět není moc poetický. A mladí lidé potřebují někam utíkat z reálného světa. Mít své představy, fantazii… A když přidáme hudbu jako můstek přiblížení této generaci, myslím si, že není důvod mít obavy.
Podle jakého klíče jste vybíral básně do projektu?
To ovlivňovalo hodně faktorů, ale nejvíce asi mé podvědomí. Viděl jsem ty básně v hlavě a vždy zvažoval, jestli je v našich silách je divákům předat. Dále potom hudba, kterou jsem skládal a některé básně prostě šly sami. Asi přesně nedokážu odpovědět proč zrovna tyto básně. Bylo to opravdu hodně o něčem jiném, než je lidský rozum.
Mohl byste představit nový soubor Hlavy? Kdy a proč vzniknul?
Soubor hlavy vznikl při ZUŠ Broumov. Já na této škole vedu LDO teprve druhým rokem. A už minulý rok jsem s dětmi udělal pohádku „ Byl jednou jeden drak“. Píšu s dětmi, ale oni jsou to už celkem dospělí mladí lidé. Vedle klasické výuky jsme tedy udělali jednu inscenaci a tento rok Kytici. Já si totiž myslím, že divadelnímu řemeslu se člověk nejvíce naučí v praxi při zkoušení hry. Takto si mohou osahat vše, co se divadla týče. No a když už jsme tedy udělali první regulérní představení, řekli jsem si, že bychom se také měli i nějak jmenovat. A tak vznikl nápad „Hlavy“ a tím i nový soubor mladých herců v Broumově. Název Hlavy jsme začali používat až při zkoušení Kytice a tak se dá říci, že vznik tohoto mladého souboru se může datovat k roku 2010.
Kdo jsou jeho členové?
Soubor se skládá ze žáků LDO oboru při ZUŠ v Broumově. Průměrný věk mladých herců je tak kolem 15, 16 let. Většina z nich nikdy divadlo nehrála. Ovšem máme i zkušené „matadory“. Dokonce dvě mé žačky mají ještě své vlastní mini divadlo, kde si píší i vlastní hry a potom je inscenují. Klobouk dolů.
(Hynek Šnajdar)
