Když psal Alois Jirásek svůj slavný román, jako předobraz a svým způsobem i dějové vodítko použil autobiografii Františka Vladislava Heka, národního buditele, vlastence, spisovatele a skladatele z východočeské Dobrušky. Od narození této jinak prakticky pozapomenuté osobnosti uplyne v sobotu 11. dubna rovných 240 let. Hekův život byl přitom velice barvitý a jeho dílo si zaslouží alespoň tohoto malého připomenutí. A kdo dobře zná Jiráskovu knihu nebo i seriál z dílny režiséra Františka Filipa může si při čtení následujících řádek kontrolovat, nakolik romanopisec Jirásek užil reálií a kolik svého přidal či dotvořil.

František Vladislav Hek (11.4.1769 – 4.9.1847) se narodil V Dobrušce do kupecké rodiny. Základní vzdělání získal v dobrušské městské škole. Jako desetiletý odchází do Prahy, kde dokončil nejprve normální školu a od roku 1782 navštěvoval piaristické gymnázium.

Pobyt v Praze měl na Heka velký vliv co do kulturního rozhledu. Dostal do styku s českou vlasteneckou společností zosobněnou například český divadlem nebo Krameriovým nakladatelstvím. Ve druhé polovině 80. let se vrací do Dobrušky, kde postupně přebírá otcovu kupeckou živnost. V roce 1792 se třiadvacetiletý Hek žení. Ve svém krámku nejenom obchoduje, ale také půjčuje české knihy a noviny. Byl jedním z venkovských zástupců Krameriovy České expedice.

Ve svém dalším vzdělávání pokračoval jako samouk. Jeho knihovna čítala již v roce 1806 úctyhodných 3.284 svazků. Hek se rovněž pokoušel o uvedení českého divadelního představení, což mu bylo opočenskou vrchností zakázáno.

Život mu však ještě přinesl řadu dalších tvrdých ran. Jeho prosperující obchod byl zničen při velkém požáru města 9. května 1806. Další existenční svízel mu přinesly důsledky rakouského státního bankrotu v roce 1811.

V roce 1806 nastoupil v Dobrušce jako kaplan Josef Liboslav Ziegler, ve kterém nalezl Hek přítele a spolupracovníka při vlastenecké práci. V tomto období také Hek nejvíce publikuje. Jeho nejvlastnějším výrazovým prostředkem byl epigram, často satiricky zaměřený. Heka proto dnes právem nazýváme prvním českým satirikem. V roce 1820 vydává svůj nejvýznamnější spis Veliký pátek, ve kterém ostře kritizuje tehdejší dobrušské maloměstské nešvary. Publikování tohoto díla mu vyneslo soud a následnou konfiskaci spisu. Městskými pány byl Hek až do svého odchodu z města neustále perzekvován a pronásledován. V roce 1821 mu umírá manželka, o rok později prodává zbytky svého majetku v dražbě a opouští Dobrušku.
V dalším jeho životě jsou významné zejména jeho pobyty v Ochranově, kde překládal potomkům bratrských exulantů staré dokumenty z češtiny do němčiny. Z 30. a 40. let pocházejí také nejznámější Hekova hudební díla. Poslední léta svého života strávil Hek u své provdané dcery Ludmily Štolovské v Kyšperku (dnes Letohrad).

František Vladislav Hek je dnes jako spisovatel a hudebník takřka neznámý. Část jeho životního osudu je však jednou pro vždy zvěčněna na stříbrném filmovém plátně a pro herce Radoslava Brzobohatého to byla jedna z životních rolí. Seriál patří mezi českou klasiku, monumentálnost mu dodává bohatá výprava a majestátná hudba českého barokního velikána Adama Michny z Otradovic. Člověk se tak nenásilně přesune o dvě stovky let v čase nazpět a připomene si tuto dobu. Pro zájemce o další podrobnosti z osudu buditele Heka je v Dobrušce již od roku 1972 v jeho rodném domě otevřena stálá expozice připomínající život a dílo této jedné z nejpozoruhodnějších obrozeneckých osobností z východních Čech.

Jiří Štefek