Na co se mohou návštěvníci sobotní besedy u Lidmanů těšit?

Lucie: Diváci se mohou těšit na promítání obrázků z naší nejnovější cyklovýpravy po nádherné Patagonii. Obrázky budeme komentovat, vše je podbarveno chilskou a argentinskou hudbou a přidáme samozřejmě i nějakou tu veselou či smutnou příhodu, v závěru odpovíme na otázky týkající se třeba výbavy a příprav na cestu. Bude možné zakoupit i naše knihy, které jsme doposud z našich cest napsali, tedy čtyři díly z cesty kolem světa, o níž jsme promítali u Lidmanů přesně před rokem, a knihu o národních parcích jihozápadu USA, o této cestě jsme promítali v Machově loni na podzim. Vše o našich cestách i dalších věcech si ostatně čtenáři mohou přečíst na naší webové stránce: www.luciemichal.cz.

Michal: Aby byl ten obrázek Patagonie ucelený, uvidí diváci také záběry, které jsme pořídili v roce 2004, kdy jsme projížděli jinou částí Patagonie při cestě kolem světa.

Lucie: A ještě je třeba dodat, že součástí celého našeho pátého turné na Náchodsku budou opět dopolední promítání pro školy, tedy ten náš netradičně pojatý „zeměpis světa“ – tentokrát v Náchodě na gymnáziu a pro základní školy v Novém Městě a ve Velkém Poříčí.

Nyní už k vaší poslední cestě. Když se řekne Patagonie, co se vám jako první vybaví?

Michal: Nádherná, drsná příroda.

Lucie: Ledovce, Andy, jezera, dravé řeky, vodopády, deštné pralesy, pampa.

Jak dlouhá byla příprava na tento tříměsíční maraton?

Michal: Přípravy proběhly rychle, ale důkladně. Věděli jsme již hodně dlouho, co v Patagonii chceme vidět – při cestě kolem světa jsme projeli jen část a nyní jsme chtěli poznat ten zbytek. Myslím, že i pro Patagonii platí, že pokud si ji člověk zamiluje, určitě se tam vrátí.

Lucie: Kdybychom měli vyjádřit časově, jak dlouho jsme se na tuto cestu chystali…no zabalení výbavy a kol trvalo pár hodin, máme hodně zkušeností, co s sebou vzít a jak to zabalit do letadla. Co se týče získávání informací o lokalitách, které jsme měli v úmyslu projíždět, tak to zabralo několik dlouhých podzimních večerů. O spoustě míst jsme už ale dávno leccos věděli a tak se jen těšili, že je konečně uvidíme na vlastní oči.

Zaskočilo vás cestou něco, s čím jste nepočítali?

Michal: Zaskočily nás změny, které jsme pozorovali v té části, kde jsme již v roce 2004 byli. Všude, i v té pustině, se v okolí dříve zaprášených městeček na konci světa budují satelitní městečka, jak to známe od nás z Evropy. Je to trochu smutné, divočina se vytrácí. My jsme jeli do Patagonie, abychom viděli konec světa, tedy tu nedotčenou přírodu, dříve než zmizí, netušili jsme, že to jde takto rychle.

Lucie: S čím jsme též nepočítali, to bylo skvělé počasí, podstatnou část výpravy bylo modré nebe a poměrně teplo, až k dvaceti stupňům, což je na jih kontinentu docela velké vedro. Navíc moc nefoukal ten obávaný patagonský vichr. Asi jsme měli štěstí.

Do Patagonie jste zavítali již podruhé. Najde se tam ještě něco, co jste neviděli a co by vás případně lákalo k další návštěvě této oblasti?

Lucie: Těch pro nás „bílých“ míst na mapě už moc nezbývá, dá se říci, že místa, která se dají vidět ze sedla kola v Patagonii, jsme už všechna projeli. Ale některá z nich jsou taková, že se dají vidět znovu a znovu. A já pevně věřím, že se tam ještě někdy v budoucnu na kole vrátíme.

Domorodci asi příliš váš způsob cestování nechápali, jak se k vám vůbec chovali?

Lucie: Většinou domorodci náš způsob cestování nechápou, v jejich očích je cestování na kole pomalé a navíc strašná dřina. Vždycky se jim snažíme vysvětlit, že z kola si okolní krajinu užijeme a zapamatujeme nejlépe. Navíc díky kolu se denně dostaneme do kontaktu se spoustou místních lidí.

Michal: Na světě žije drtivá většina dobrých lidí. To se týká i Patagonie. Lidé jsou milý,vstřícní, Jihoameričané se pořád usmívají, prozpěvují si, řekl bych, že jsou mnohem víc v pohodě než my tady ve střední Evropě.

Na Náchodsko se vracíte celkem pravidelně, čím vás tento kout republiky oslovil?

Lucie: Je tu krásná příroda, rádi se procházíme v okolních pískovcových skalách, lezeme po stolových horách a potěší nás i projížďka po místních cyklostezkách a značených cyklotrasách.

Michal: Navíc tu nyní máme hodně kamarádů a spoustu příznivců, kvůli nimž se budeme vždycky rádi vracet. No a dá se říci, že sem jezdíme i „kontrolovat“, jak to funguje v Rubeně, protože tam vyrábějí „naše“ pláště a duše, na které my nedáme dopustit, cesty po světě nám hodně zpříjemňují.

Plánujete opět nějakou veřejnou vyjížďku po okolí?

Michal: Kola si pokaždé s sebou bereme, mezi besedami se najde vždycky prostor pro vyjížďky a poznávání okolí Náchoda. Ještě přesně nevíme, co nám Zdeněk Košvanec, který nám program organizuje, přesně přichystal za trasy, ale vždy máme zážitky velmi intenzívní. Nemusí se jezdit na druhý konec světa, dobrodružství a pohoda se dá zažít i za humny.

Lucie: Takže pokud nás někde v okolí Náchoda o víkendu potkáte, můžete se určitě přidat.