Představení se odehrálo na slavnostním zakončení 36. ročníku festivalu filmové a televizní komedie Novoměstský hrnec smíchu.
Jaký máte vztah k filmovému a televiznímu humoru? Jaký druh humoru na televizní obrazovce či na filmovém plátně preferujete?
Mám ráda například italský humor. Humor Alberta Sordiho, Marcella Mastroianniho nebo z novější doby Benigniho. Třeba film Život je krásný… A to je taková tragikomedie. Tak bych řekla, že mám asi nejraději tragikomickou polohu humoru a takový humor také nejraději hraju. A též humor spojený se schopností zasmát se sám sobě, udělat si legraci sám ze sebe. I když většinou se člověk směje tomu, co se stalo tomu druhému, cizímu neštěstí. Ale zpátky k tomu italskému humoru… Já mám k Itálii hodně blízko a myslím si, že máma s Italy hodně společného. Jen Italové jsou trochu odvážnější, mají větší sebevědomí a tím si dokážou ze sebe udělat i větší srandu, než my. Jsou proslunění a lehcí ve stylu humoru.
Na festival jste přijela jako protagonistka slavné divadelní komedie Shirley Valentine…
Je to divadlo o ženě, která chce využít život, který jí zbývá. Proto má hra takový ohlas zejména u divaček, které na to chodí pořád dokola. Když se někdy rozhlídnu při představení, mám pocit, že v prvních řadách jsou tváře, které znám. Ale mě pořád dokola baví vyprávět tenhle pozitivní příběh s poselstvím, že život se nesmí vzdávat, i když mládí už je pryč. Postava Shirley v této divadelní hře má obecnou platnost ve všech národních prostředích. Tahle divadelní hra se líbí po celém světě, v Čechách, Austrálii, Kanadě. Jsem strašně ráda, že v Česku potkala tato role zrovna mě.
Jak hodnotíte festival Novoměstský hrnec smíchu?
Je moc fajn, že vy tady v Novém Městě nad Metují podporujete komedii a že jste na humor namířili ten pomyslný hlavní reflektor a posvítili na něj! (fz, bed)
