Autor vychází spíše z tradičního figurálního sochařství, do něhož zahrnuje prvky blízké mladé umělecké generaci. Na výstavě nazvané Biodiverzita divákům naservíroval tři související objekty. Na dřevěném soklu stojí zahradník s netradičně dlouhou motykou. „Je to proto, aby se nemusel ohýbat. Divím se, že když byla vynalezená, nikoho nenapadlo udělat ji delší. Já tady představuji budoucí generaci motyk," vysvětluje s nadsázkou Matouš.
Kousek dál sochař umístil jakýsi chrám na dřevěné konstrukci ve tvaru písmene U. Na jeho vrcholu autor vytvořil „truhlík" ve stejném tvaru a zaplnil ho hlínou. Tento objekt, kterým Lipus zabrousil do historie architektury, umělec vnímá jako základ všeho živého, tedy biodiverzity. Přestože to není záměr autora, lze do záhonu na střeše chrámu něco zasadit. „Nebránil bych se tomu. Chtěl jsem ale vystavit půdu, jako předpoklad života," vysvětlil.
Třetím prvkem expozice je u stropu zavěšený reliéf vytvořený z netradičního materiálu, který vyobrazením připomíná jeskynní malby. Z něj vystupují různé přírodní motivy, jako například rostliny či zvířata. Jak prozradil Lipus, jsou to obyvatelé domácí zahrady. Jedna z návštěvnic vernisáže si povšimla přítomnosti kolouška. Autor přiznal, že si ho domyslel, protože na jejich zahradu nezavítal. „Reliéf je levitující objekt. Pracoval jsem tady s paradoxem, protože sochařství je vnímáno jako něco těžkého, co stojí pevně na zemi a v případě reliéfu visí na zdi," řekl Matouš.
Všechna tři díla umístěná v galerii mají jednotící prvek a tvoří v podstatě jeden celek zaměřený na rozmanitost života a přírodní zákony. „Žijeme v době, kdy člověk má nezpochybnitelný vliv na ekosystém. Je v jeho moci, jak se k životnímu prostředí zachová," dodal Lipus krátce předtím, než před domem, v němž sídlí Galerie Luxfer, zasadil a napojil vodou půlmetrovou slunečnici v souvislosti s ideou výstavy, která potrvá do 30. července.
close
info
Zdroj: Hynek Šnajdar
zoom_in
Hynek Šnajdar
