Její okřídlený výrok „šťastná to žena“ je dodnes hojně používán v přeneseném významu, třeba i jako tajná touha mladších po moudrosti, vnitřní spokojenosti a vyrovnanosti ve stáří. Do Ratibořic u České Skalice proto už desítky let míří tisíce turistů nejen od nás a autobusy se školáky, kteří si připomínají toto dílo, jeho kulisy i osoby v něm vystupující.
Odstupme však tentokrát od této všeobecně známé literární látky i jejich neméně známých filmových přepisů, ale zastavme se u osoby, která v Babičce hraje významnou úlohu. Je jí kněžna Zaháňská. Tato osoba byla totiž mnohem více, než jen tou laskavou a stařenku obdivující zámeckou paní, ale osobou se zajímavým životním osudem a významným vlivem na dění v tehdejší Evropě. Navíc je zde ještě i o jeden důvod navíc, proč si ji můžeme připomenout, v letošním roce si totiž připomínáme rovných 170 let od jejího úmrtí.
Kněžna Zaháňská, celým jménem Vévodkyně Kateřina Vilemína Frederika Benigna Zaháňská (1781 – 1839), rozená Prinzessin Katharina Friederike Wilhelmine Benigna von Kurland, byla totiž významná rakouská a slezská šlechtična a politička. A to nikoliv ledajaká. Politice se věnovala ze své záliby a díky ní se seznámila s nejvlivnějším politikem té doby, rakouským politikem knížetem Klemensem Václavem Lotharem Meternichem, se kterým měla po mnoho let intimní poměr a usilovala o to, aby s ním uzavřela manželství. Marně.
Přesto pak manželský svazek vévodkyně uzavřela hned třikrát, ale ani jeden z nich nebyl příliš šťastný. Svou jedinou dceru Gustavu měla dokonce jako nemanželské dítě se švédským generálem Gustavem Armfeltem a podle historických pramenů její porod byl prý velice těžký a Vilemína po něm zůstala již dále neplodná.
A to některé teorie o kněžně Zaháňské dokonce hovořily jako o biologické matce samotné spisovatelky Boženy Němcové! Ale právě díky této prameny potvrzené neplodnosti byly tyto teorie vyvráceny. U kněžniny mladší sestry Dorothey však nikoliv, je tedy možné, že Vilemína Zaháňská byla ve skutečnosti tetou slavné spisovatelky.
A jak popisují historici Vilemínu Zaháňskou? Podle jejich líčení byla vévodkyně svobodomyslná, v soukromí střídmá, a však na veřejnosti velice okázalá. Často na sebe nechávala druhé čekat, její účast kdekoliv nebyla nikdy jistá, ale když už přišla, dokázala být natolik okouzlující, že jí všechno prošlo. Byla nejen krásná, ale také nesmírně inteligentní, a brzy se zapojila do politiky - a to především jako úhlavní odpůrkyně francouzského císaře Napoleona.
Podívejme se na to trochu podrobněji. Psal se rok 1813 a v plném proudu byla jednání o vzniku protinapoleonské koalice. To už byl Klemens Metternich vůdčí postavou rakouské zahraniční politiky. Váhal však se zapojením Rakouska do bojů proti Francii, s níž spojil Habsburky dynastickým sňatkem Marie Luisy s Napoleonem. O nutnosti spolupráce s Pruskem a Ruskem se pokusila knížete přesvědčit právě Vilemína Zaháňská. A kde se tak stalo? Představte si, že na jejím zámku v Ratibořicích! A zde došel určitého naplnění i jejich do té doby intenzivně platonický vztah. Jeho podstatou nebyla jen fyzická přitažlivost, ale především spřízněnost myslí. Rakouský historik Franz Herre pak v Metternichově životopise cituje následovná kancléřova vroucí slova: „Jsem si jist, že mezi námi vládne velká morální shoda, a to mne naplňuje štěstím.“
Vilemína mu totiž nepadla do náruče snadno - obdivoval ji konec konců i ruský car Alexandr, a tak si mohla vybírat. Možná i svou zdráhavostí knížete tak okouzlila a nakonec ho přivedla na stranu protinapoleonské koalice. Metternichova láska ke krásné vévodkyni tak nakonec stála Napoleona císařství a přepsala mapu Evropy.
O tom se v Babičce sice už nedočtete, ale takový už bývá osud známých děl, které dnes považujeme za klasická. I v tomto příběhu je dodnes řada prázdných míst a jaký byl ve skutečnosti vztah mezi Boženou Němcovou a Vilémínou Zaháňskou můžeme jen spekulovat anebo o něm číst z krásné knihy. A je asi jasné, co si nejspíš vybere ta většina lidí…
Jiří Štefek, politolog a publicista
