Je znám jako autor pohádek i večerníčků. Za život vytvořil dvě stovky animovaných snímků, se kterými soutěžil i v zahraničí. Už první snímek „Černoch“ byl „dírou do světa“. V roce 1966 vyhrál Rychnovskou osmičku a pak i Vysokovského kohouta.

Následovala řada dalších, které mu otevřely dveře na Barrandov. Za třináct let tam udělal 113 kreslených filmů. A to včetně večerníčku „Jak Maťo s Klinčekem …“. Vysílala ho hlavně bratislavská televize, v Čechách bylo k vidění jen 24 dílů ze 100. K večerníčku však později vyšly i knížky. S natáčením už Jaroslav Cita skončil. Nepřestal ale kreslit vtipy a i nadále dělá knížky pro děti. Ve svých dvaaosmdesáti letech je stále plný energie i chuti do malování.

Proč už netočíte filmy?
Netočím už čtyřiadvacet let. Ta nová technika mi nic neříká. Neumím to obsluhovat. Jsem technický antitalent … (směje se). Ale tvořit pro děti jsem nepřestal. Dělám pro ně pohádky.

Jaké například?
Naposledy mi vyšlo leporelo „Kolem naší zahrádky“. Je to taková malá, brožovaná knížka „Povídání s Míšou a Ríšou“. Tvoří ji komické příběhy kluka a holky. Třeba holka naparádí kočičku a vyfouká ji fénem … Kluk jde zatím čistit komín. A protože je líný, udělá „motýlka“ na čištění jenom z papíru. No a tu vyfintěnou kočku prožene trubkou u komína. A ona vyleze celá černá … (smích). Tak takové „volovinky“ tvořím. V té knížce jsou vždy tři obrázky, ale žádný text. Je na dětech, aby si sami ten příběh dotvořili. Oni se totiž už skoro neumějí vyjadřovat. Ta knížka by je měla pobavit a třeba i trošku poučit.

Kolik jste už vlastně napsal a vydal knih pro děti?
S psaním pro děti jsem začal dříve, než s filmováním. To mi bylo asi třicet. Tenkrát jsem kreslil i psal jen tak pro sebe. Řada knížek z té doby nikdy nevyšla a už nevyjde. Možná, že zaplať pánbůh … (směje se). Nebyly totiž dobré. Mám je ale stále schované doma v almaře. Tehdy jsem pracoval v náchodské Rubeně a chlapi mně hecovali, abych se jel pochlubit do nakladatelství dětské knihy v Praze. Jel jsem, ale neuspěl. Trvalo to pak ještě dalších třicet let, než mi vyšla první větší knížka. Dnes jich mám vydaných asi tři desítky.

Je možné nějakou vaši knížku koupit?
Určitě ano. Třeba právě tu beze slov „Povídání s Míšou a Ríšou“. Tu lze myslím koupit i v Náchodě. Nevím ale kde. Já ty obchodní věci moc nehlídám.

Dá se ta vaše knižní tvorba nějak zařadit? Co děláte především?
Hlavně humor a různé srandičky. Můj cíl je, aby se děti bavily. Třeba v jedné knížce vzpomínám, jak jsem si jako kluk udělal své první lyže z rozpadlého sudu. Jiný příběh je o veselých radovánkách v době Mikuláše. Dělám obrázky o věcech, které jsem sám zažil. Hlavně jako dítě.

Jak je to s novinami a časopisy. Tisknou stále vaše kreslené vtipy?
Už ne. Bývaly doby, kdy jsem měl kreslený fór v novinách skoro každý den.
První pochází už z roku 1951. Tuhle jsem to počítal a zjistil jsem, že jich je už přes devět tisíc. Asi osmdesát procent jsem uložil a mám je v archivu. I ten svůj první z roku 1951. Ale fóry kreslím stále. Jen už ne tolik, jako dřív.

Není to škoda?
Asi je. Ale už není taková poptávka, jak bývala. Záleží to na redaktorovi, zda si vybere můj obrázek a dá ho otisknout. Možná, že to dnes už tolik neletí. Nevím. Rozhodně ne tolik, jako dřív. A také jsou už i další autoři.

Už řadu let jste v důchodu. Ovšem nezahálíte. Jak vypadá váš pracovní den?
Před měsícem jsem byl na operaci šedého zákalu, tak mám oči stále unavené. Pokud to ale jen trochu jde, rozdělám barvy a kreslím. Zatím stíhám udělat tak dva fóry denně. Víc ne. Teď jsem zrovna posílal patnáct kreslených vtipů do Havířova. Pro firmu Natur Produkt dělám i kalendáře. A taky řadu dalších ilustrací. Dělám i akvarely a maluju krajiny. Objevil jsem totiž staré kresby tužkou, a to ještě z doby, kdy jsem jezdil na Slovensko prodávat své večerníčky. Tehdy jsem maloval po cestě vlakem. K těm kresbám jsem se vrátil a dělám podle nich krajínky.

Dojde ještě někdy na nějakou dětskou knížku?
Věřím, že ano. Mám stále chuť tvořit pro děti. Je tu jedna hotová. Jmenuje se „Co se děje u Matěje“. Jsou tam pohádky a ilustrace. V knížce je spousta kouzel i her pro děti. Doufám, že ji někdo vydá a že se bude líbit. To bych si moc přál. (Jiří Máslo)