„Otec byl sice malíř, ale v Kozákově studoval také hru na varhany. Tam se seznámil se slepým učitelem a tím se mu otevřela cesta k abstrakci. Hodně totiž mluvili o tom, jak vnímá slepý člověk svět, prostor, barvy a podobně. To pro otce bylo hodně podnětné," vzpomínal na malíře Františka Dvořáka jeho syn František při vernisáži výstavy v Galerii U Mistra s palmou, která potrvá do 28. srpna.

K výročí

V roce nedožitých devadesáti let umělce, jehož život byl provázen složitými údobími, však stěny galerie ozdobily překvapivě figurální motivy. Ty vznikly v 70. a 80. letech minulého století. Klasické realistické postavy na obrazech doplňují abstrahující motivy. Kromě malby si mohou diváci prohlédnout i rozměrnější koláže. Je to tedy ojedinělá příležitost vidět tvorbu, která není pro malíře v širším kontextu příliš frekventovaná.

Podle syna Františka začala otcova tvorba realistickými krajinami. „Svou práci potom formoval pod kubistickou inspirací, vytvářel velkoplošné komponované portréty nebo zjednodušené krajiny. Krásné jsou pohledy na hornické městečko Jílové.  Koncem 50. a v 60. letech se už zabýval abstrakcí, která vychází z reality, ale zůstává z ní už jen dojem prostoru. Od černých odstínů kompozic přechází do barvy a v roce 1966 končí harlekýny," vypráví Dvořák mladší.

Potom měl malíř téměř dva a půl roku tvůrčí pauzu. Začal totiž s pomocí jednoho zedníka stavět rodinný dům, který navrhl proslulý architekt Jan Kaplický krátce předtím, než emigroval. Stavba byla provázena mnoha nepříjemnými byrokratickými úskalími. Když Dvořák začal znovu malovat, chtěl se s tímto obdobám výtvarně vypořádat. „Přešel k realitě. Maloval úředníky a nemyslící lidi, musel to ze sebe dostat," uvedl syn. Po figurálním období pak až do roku 2000 maloval výhradně abstrakci.

František Dvořák měl komplikovaný a složitý život nejen kvůli válce, ale i komunistickému totalitnímu režimu.  Nejdříve studoval na reálném gymnáziu. Další studia v roce 1944 přerušilo povolání k totálnímu nasazení do Německa. Mladý František se skrýval a před nasazením ho zachránilo místo učedníka v truhlářské dílně jeho otce. V roce 1945 nebyl přijat na Akademii výtvarných umění a šel na Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy mimo jiných k profesoru Cyrilu Boudovi. Pak se na akademii přece jenom dostal – do ateliéru Vlastimila Rady.

Společně s Jiřím Načeradským se věnoval restaurování fresek v kostelích a na zámku v Litomyšli. Byl členem výtvarných skupin Experiment a Křižovatka.

Hynek Šnajdar