Výstava byla na instalována u příležitosti oslav 750 let založení vesnice ležící na březích řeky Metuje. Někdejší každodenní život v obci dýchne na návštěvníky z desítek exponátů, které z více než 90% pocházejí z místních zdrojů. „Jsou zde z naprosté většiny věci, které našli místní obyvatelé na půdách a dali nám je k dispozici,“ říká Anna Tůmová, která muzeem případné zájemce ráda provede a třeba i předvede, jak se v dříve silně textilní obci pracovalo na cívkovnici nebo na tkalcovském stavu. „Těšíme se v průběhu celého roku na hojnost návštěvníků,“ zve Anna Tůmová, a dodává že na tel. čísle 736 763 031 si s ní zájemci mohou dohodnout vyhovující dobu pro shlédnutí pestré expozice rozdělené do několika tématických okruhů.


A co že je zde všechno k vidění? Lamačka na len, cívkovnice na navíjení příze z roku 1910, kolovrátek z téže doby či původní předválečné nitě nalezené v truhle na půdě jednoho z domků a další, většinou funkční exponáty tvoří osu tkalcovského koutku. Tomu ovšem dominuje stav, na němž se tkala látka už před stoletím. „Přinesli nám sem hromadu prkýmek a z nich v českoskalickém Textilním muzeu dali do kupy funkční stav,“ prozradil nám Bohumil Tůma, který zrovna odstraňoval nějakou neplechu, kvůli které se při tkaní stav zasekával.


Hned vedle návštěvníka zaujmou exponáty, jež mají co do činění s praním prádla – valcha necky, pračka–kývačka, prací zvon nebo i rarita v podobě téměř sto let starého mandlu, jenž má ještě svůj záruční list. „ Chybí jen mýdlo s jelenem,“ vtipkuje Bohumil Tůma.


Tři máselnice, lis na tvaroh, smetaníky, menší i větší formy na máslo a na pečení či krajáče a díravé povidláky prozrazují, s čím dřívě zacházely hospodyńky při kuchyni. Nechybí zde samozřejmě ani váhy a žehličky.


Výstavu spoludotváří dřevěná školní lavice i vyučovací pomůcky z dob fungování školy, což bylo do roku 1971. Dříve narození příchozí tak mohou objevit slabikáře, zpěvníky a početnice z dob, kdy i oni plnili školní docházku. „A pamětníci se mohou poznat v zachovalých školních kronikách pocházejících z poválečné historie,“ ukazuje na osahané knihy Anna Tůmová.


Uprostřed výstavní prostory stojí panel zaplněný dobovými fotografiemi, z nichž kopie té nejstarší z roku 1856 zachycuje stavbu železnice. Jiné připomínají občasné záplavy, které má na svědomí protékající Metuje, jež ráda na dolním konci využívá příležitost k opuštění koryta.