„Matýsku! No Máťo! No čáu!“ ozývá se ze zahrady jednoho rodinného domu v Potštejně. Hlas staršího ze dvou synů budí dojem, že si tam s někým povídá. Na terase ale nikdo není, jen kocour, co se vyhřívá na slunci, a klec s černým ptákem, který si v ní hopká z jedné strany na druhou.

„Ptáku,“ ozve se znovu stejný hlas a hned na to se zasměje. „Kubo! Filipčo!“ Po hlase je to maminka a volá na své dva kluky, ale na zahradě pořád kromě dvou mazlíčků nikdo není. Pták v kleci je totiž loskuták a právě má povídavou náladu. Nejenže se dokáže naučit až dvě stě slov včetně celých vět, ale navíc vždy věrně napodobí i hlas osoby, od níž výrazy odposlouchá. Miluje společnost a když se kolem něj něco děje, rozpovídá se a stává se předmětem zábavy všech přítomných.

Tak se stane, že se naučí mňoukat jako kocour, kašlat jako tatínek a „šoupat“ jako posuvné dveře v obýváku. Na venkovní zvonek bryskně reaguje „Dobrý den“ hlasem jedné sousedky a „Ahój“ hlasem druhé. A když se zrovna nic neděje, aby mohl alespoň pozdravit, zacinká si jako zvonek sám a následně reaguje.

„Pojď, pojď čičiči!“ volá loskuták jménem Matýsek na kocoura. Ten jediný rozezná, že to není panička, ale pták, a dál líně leží a vyhřívá se. Oba kluci však často na zavolání vyběhnou z pokoje v prvním patře, protože hlas Matýska je od maminky k nerozeznání.

Na zahradě teď nikdo není, a tak si Matýsek začne pískat, sám pro sebe si dál říká: „Matýsku! Matýs-týs-ku!“ a kolemjdoucí se zmateně otáčí, když je někdo pozdraví a oni na zahradě nikoho nevidí.

Ačkoliv si hodně lidí myslí, že loskuták z „nováckého“ pořadu pro kutily je vymyšlený podobně jako ohnivák nebo fénix, opak je pravdou.

Loskuták posvátný (Gracula religiosa) patří do čeledi špačkovitých a jeho přirozeným prostředím je oblast rozkládající se od jihovýchodní Asie po jižní Čínu. Odtud je dodáván chovatelům po celém světě.

Čím je tento černý pták s výrazně žlutým zobákem tak výjimečný? Svou schopností napodobovat překoná papoušky a díky společenské povaze je oblíbeným mazlíčkem a především velkým bavičem.

Nejlepší je pořídit si loskutáka jako mládě, snadno se pak ochočí a vytvoří si vřelý vztah ke svému chovateli. Ve zverimexu jej nenajdete běžně, největší šance koupit mládě bývá od května do července. Když si majitel získá důvěru svého loskutáka, může si ho nechat poskakovat po ruce nebo sedat na rameno.

K cizím lidem bývají tito ptáci nedůvěřiví, proto jsou plaší. Někdy se může dokonce stát, že je někdo nebo něco v jejich přítomnosti velmi znervózňuje. Jinak ale loskutáci mají rádi společnost a živý hovor, do něhož se rádi zapojují.

KATEŘINA ŘEHOŘOVÁ