Výtvarník František Hodonský patří dlouhá léta mezi nejuznávanější výtvarníky současnosti. Ve své práci se věnuje hlavně malbě, ale často hledá možnost vyjádření i v grafice. Postupně takto vznikla dlouhá řada grafik-dřevořezů, které často vycházejí z nejdůležitějšího inspiračního zdroje Františka Hodonského – lužního lesa. Ale jako vnímavý malíř rozpoznává autor v tichu a světle lesa onu „hudbu sfér“ nebo – snad lépe pojmenováno – zvuky, které k přírodě patří, ale které z nedostatku slov pojmenováváme jako „ticho lesa“. A od tohoto ticha je pak už jen malý krůček k hudbě jako takové a pod jeho rukama začaly vznikat dřevořezy inspirované klasickou hudbou třeba Johanna Sebastiana Bacha, George Gershwina a dalších.

František Hodonský, narozen 19. 2.1945 v Moravském Písku. Malíř, grafik a pedagog. Zabývá se malbou, grafikou a plastikou, především s krajinářskou tématikou v lužním prostoru. Samostatně vystavuje od roku 1976, uspořádal na sto autorských výstav. Je zastoupen v NG, GHMP a v mnohých oblastních galeriích: např. Pardubice, Liberec, Karlovy Vary, Hradec Králové, Hodonín, Roudnice n. L., Litoměřice, Památník národního písemnictví v Praze atd. a v soukromých sbírkách. V roce 2010 obdržel Cenu Vladimíra Boudníka za grafické dílo a Cenu Společnosti pro vědu a umění Praha, dále několik cen SČUG Hollar.

Ale prezentací tisků – které tiskne sám v několika málo kopiích – výstava Františka Hodonského nekončí. Kromě nich totiž prezentuje i samotné matrice, které se stávají uměleckým artefaktem a díky hlubokým zářezům dláta se pohybují na hranici mezi 3D objektem a plošným obrazem. Konfrontace otisku a matrice, tedy dvou zrcadlově obrácených stejných podstat, může na první pohled člověka trochu mást. Zároveň ovšem pokládá otázku po dokonalém obraze, který nám předkládá obyčejný pohled do zrcadla. Ale je zrcadlo skutečně dokonalým obrazem? Je otisk dokonalou kopií matrice? Je otištěný symbol pomocí desky stejným symbolem anebo jeho obrácením vzniká něco zcela nového a jiného? I na tyto otázky, zdánlivě nesouvisející s výtvarným uměním, může dát odpověď výstava s názvem „Dlátem, kostí, kamenem“.

Název výstavy vlastně popisuje v základních bodech vznik dřevořezu: nejprve práce s dlátem, které vyrývá do matrice dané tvary a ty pak přenáší tiskem na papír. K tisku František Hodonský ale nepoužívá žádný tiskařský lis: tiskne tlakem dokonale obroušeného říčního kamene nebo velkou zvířecí kostí.