Pracovalo na ní asi deset dobrovolníků. Je věnována jak válečné historii, tak holocaustu. Podařilo se nám shromáždit bohatou sbírku dochovaných fotografií z Lidic i materiál z internetu,“ sdělil hlavní organizátor festivalu, student Jaroslav Kubíček.


Vedle výstavy nabídl festival také projekci filmů Schindlerův seznam, Spalovač mrtvol či archivních záběrů z vypalování Lidic. S velkým úspěchem se setkaly především besedy s ředitelem lidického památníku Miloušem Červenclem, s Eliškou Levinskou, která zažila hrůzy osvětimského koncentračního tábora, a s Miloslavou Kalibovou (na snímku vlevo), jež v 19 letech přežila vyvraždění Lidic a následně i pochod smrti.


„My jsme šli prakticky pět dnů. Ušli jsme asi 150 kilometrů, nedostatečně oblečený, v dřevácích. V noci jsme spali na holé zemi, bez přikrývek. Dneska je to nepředstavitelné,“ zavzpomínala Miloslava Kalibová a dodala: „U střední generace se někdy objeví takové nedostatky – my třeba v Lidicích slýcháme o dětech, že byly v německých rodinách. Ale to vůbec není pravda. Ze 105 dětí se zachránilo jenom 17 a v rodinách jich bylo jen sedm. Většina z nich byla zplynována v Polsku. Těžko se tomu věří, že i po tolika letech se mohou objevit lidé s takovým nedostatkem vědomostí.“


Snahu studentů ocenil ředitel památníku i ředitel školy: „Iniciativou studentů jsem velice překvapen. Myslel jsem si, že mladá generace tato témata neřeší. Velice to oceňuji a myslím si, že je to záslužná aktivita,“ reagoval Pavel Škoda.