Oproti expozici na Terase Pellyho domů přibylo několik objektů a hlavně zcela jiný prostor na Zámku budí zdání, že i objekty známé z Police nad Metují vytvářejí zcela jinou výstavu.

Základem expozice jsou objekty, které autorka vytvořila jako svou diplomovou práci v roce 2013 na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Zuzana Krčmářová pracuje s přenosem světla pomocí optických vláken. I když se může zdát, že tento přenos nenabízí mnoho prostoru, mladá výtvarnice předkládá množství pohledů na „daný problém" a vtahuje diváka do hry, kterou pracně pro návštěvníka připravila. Autorka pracuje se světlem podobně jako sochař s dlátem či malíř se štětcem a barvou je jejím jediným nástrojem. A právě tím, že pro své instalace a objekty využívá světlo, důvěrně známé člověku po mnohé generace, nabízí divákům-návštěvníkům cosi důvěrně známého. A ač se jedná o současné umění, často pro širokou veřejnost neuchopitelné, divák se v jejich instalacích snadno orientuje a nakonec se do hry-instalace aktivně zapojuje. Dalším materiálem použitým v expozici je železo, které chápeme jako těžké, hrubé a dlouhověké; v ostrém kontrastu s lehounkou jemností světla. A člověk-divák, který se stává důležitým aktérem a hybatelem výstavy, je středobodem vesmíru expozice designově dokonalých děl Zuzany Krčmářové.

Výstava Interactive II na adršpašském zámku v sobě dokonale kloubí současné chápání interaktivní expozice s výtvarnou kvalitou, která je jak „hezká na pohled" a výtvarně čistá, tak nabízí i prostor pro až filosofické kladení a zkoumání otázek po smyslu samotné existence člověka a jeho bytí. Je třeba si uvědomit, že všechna sluneční božstva známá z mytologií a dávných náboženství, jsou ve své podstatě personifikací světla samotného. A světlo stálo u zrodu zcela nového pohledu na fyziku a poznání světa i celého Univerza, tak jak ho před více jak 100 lety definoval německý fyzik Albert Einstein. Ale výstava Zuzany Krčmářové není určena k tříbení intelektu vybrané skupiny lidí. K jejímu plnému vyznění je potřeba spoluúčasti diváka a pro toho je snadno pochopitelná svou intuitivností a prvopohledovou lehkostí, která se ovšem postupem času mění v úžas nad dokonale provedenou ruční prací mladé výtvarnice, žijící a pracující v současné době v Praze.

Zuzana Krčmářová si pro svůj výtvarný projev vybrala nesnadnou cestu. Nekopíruje už existující, neodkazuje na dávno známé výtvarné techniky a „zkratky", neabstrahuje. Vlastně pouze manipuluje s trasou světla a stínu a předkládá divákovi reálný obraz vytvořený stínem ať už jeho vlastním nebo uměle vytvořeným vlastním objektem či pískem. Odebírá člověku možnost vyjádřit cokoliv pomocí grimas a mimických proměn obličeje, ale dává divákovi možnost vidět člověka „jako celek". Jakoby sebrala návštěvníka celého a přenesla do přesně vymezeného místa. Ovšem toto vše se děje za doprovodu naprosto intimního a niterného vnímání člověka, jenž je uchvácen hrou, kterou mu Zuzana Krčmářová ve své expozici připravila. Tím se autorka vymezuje proti „kýčovité líbivosti", kterou ve spojení s optickými kabely mnoho lidí vnímá jako jasné a téměř neoddělitelné spojení. Jakákoliv kýčovitost nemá v jejím výtvarném projevu místa.

Dalším důležitým aspektem expozice je citlivé zapojení samotného prostoru, ve kterém je výstava instalována. Přechod od hrubé železné sítě k jemné modelaci kostky či válce je korunován asi nejvýraznějším exponátem kovovou deskou zavěšenou od stropu, kde autorka ve své hře promítá člověka v jakési miniatuře do jejího středu. Jasně tím odkazuje na fakt, že po dobu výstavy je divák jejím středobodem, centrem, místem, kde se střetává hrubost železa a jemnost světla. Člověk jako by byl výsledkem symbiózy těchto dvou materiálů. Pokud se oklikou vrátíme k fyzice a současným kosmologickým teoriím, je právě železo prvním prvkem Mendělejevovy tabulky, který nemohl vzniknout jinak, než při explozi hvězdy, kterou známe jako vznik Supernovy. Železo pocházející z hvězd, tedy z pohledu obyvatele planety Země ze světla samotného. Tím se uzavírá pomyslný kruh výstavy Interactive II na adršpašském zámku, který začal u světla a optického kabelu a přes člověka nejprve autorku a následně diváka pokračuje k železu, aby se v jeho dávném zrodu opět vrátil ke světlu samotnému. To vše je korunováno intimní niterností, vycházející z pokorného přístupu Zuzany Krčmářové jak k materiálům, tak i k celému prostoru expozice na Zámku v Adršpachu.

Výstava potrvá do 28. září a koná se pod laskavým patronátem starostky obce Adršpach, paní Dany Cahové.

Pavel Frydrych