1997: Velká voda se valí na východní Čechy

Obloha je černá, bouří, z nebe již několik dní padají provazy deště. Následky na sebe nenechají dlouho čekat. Píše se rok 1997 a východní Čechy, ale i Moravu, zaplavuje povodeň, která za sebou nechává ohromné škody.

Během čtyř dnů na začátku července 1997 napršelo v oblasti Krkonoš i Orlických hor až 260 milimetrů srážek.

Orlice, Úpa, Stěnava, Metuje i další toky se vylily ze svých břehů. První z řek v některých obcích kulminovala na hranici stoleté vody.

V Hradci se Orlice vyřádila dokonce i na malšovickém stadionu, který skončil 9. července 1997 pod vodou kvůli protržené hrázi, jejíž komplikovaná oprava trvala deset hodin.

Z rekreačních oblastí poblíž Hradce bylo evakuováno téměř pět desítek lidí. Své domovy však museli opustit i lidé na Trutnovsku, Náchodsku či Rychnovsku a dětské tábory skončily předčasně pro více než šest stovek narychlo evakuovaných dětí.

Škody voda páchala v celém regionu včetně Orlickoústecka, kde si povodeň vyžádala největší škody, a Svitavska. V Týništi nad Orlicí dosahovala výše hladiny rekordních 395 cm. Stoletá voda tu zatopila 52 objektů - rodinných domků, přízemí koželužny a závodu Piana. Přerušila také silniční spojení mezi Týništěm a Albrechticemi nad Orlicí, kde skončilo pod vodou 120 objektů. Problémy působily naplavené kmeny a balíky sena, které ucpaly průtoky pod mosty.

„V té době jsem podnikal, prodával jsem těžkou techniku, se kterou jsme jezdili vypomáhat. Okamžitě jsme přestali fungovat jako podnikatelé, ale věnovali jsme se pomoci ostatním. Převáželi jsme lidi přes vodu pomocí traktorů, sklápěcích aut a kamionů, protože ty vodou projely,“ vzpomíná na dramatické okamžiky starosta Týniště Libor Koldinský.

Problémy však nedělala jen Orlice. Na Trutnovsku potrápila místní obyvatele Úpa, která je donutila odejít z domovů v Mladých Bukách.

Nejkatastrofálnější situace ale panovala - kromě Moravy, kde velká voda téměř smazala z mapy obec Troubky - na Orlickoústecku.

Tichá Orlice škodila hlavně v okolí Jablonného. Záchranné složky pomohly do bezpečí stovkám nešťastníků, kterým voda brala jejich majetky. V okrese zasahovalo více než 1300 hasičů a záchranný pluk civilní obrany z Kutné Hory.

Velké vody si však měly východní Čechy užít ještě dost. A to jen rok poté, co Česko paralyzovala tato povodeň. V létě roku 1998 se kvůli vydatným dešťům rozlily malé toky v podhůří Orlických hor.

Následky „devadesátkových“ povodní byly tragické a škody miliardové. Začalo se proto hovořit o opatřeních, která by dokázala dalším povodím zabránit. Smutným faktem je, že ne všude se obyvatelé řešení dočkali.

Suchý poldr v Mělčanech u Dobrušky nestojí ani devatenáct let poté, co se o něm začalo mluvit. Jeho stavbu mimo jiné brzdily spory Povodí Labe a ochránců přírody, které se podařilo urovnat teprve před měsícem. Podle Povodí Labe by stavba mohla začít v druhé polovině roku 2019, ukončení se předpokládá v roce 2021.

Zato v Hradci došlo po povodních v roce 1997 k přehodnocení situace. Práce na rekonstrukci celého systému protipovodňové ochrany probíhaly v letech 1999 až 2006 třemi samostatnými stavbami. Stávající hráze Labe i Orlice byly navýšeny a celý systém byl doplněn o další stavby tak, aby bylo město chráněno před takzvaným stoletým průtokem.

Náchodsko - „Sledovaly jsme tehdy s mamkou v televizi situaci v Troubkách, když začal rozhlas v České Skalici hlásit stav ohrožení a varoval, že se nesmí přecházet přes žádnou lávku,“ vzpomíná Petra Voltr na 7. červenec před 20 lety. Bylo jí třináct let. „Sedly jsme na kolo a jely k Ratibořicím. Všechny louky byly pod vodou, přes mosty byly pásky, aby přes ně nikdo nemohl. Hlídali tam policisté,“ vypráví Petra a dodává, že nedaleko prodejny zahradní a lesní techniky bylo pod vodou zahradnictví i domek vedle. “Ještě si vybavuji, že v Malé Skalici byly pod mostem zaseklé velké klády a čekalo se, co to udělá, jestli se voda rozlije ven,“ popisuje. Noc byla bezesná, skoro nespali. S hrůzou se čekalo, jestli voda ještě stoupne. Naštěstí začala postupně opadávat. „Jak to schlo, dost to všude zapáchalo,“ utkvělo jí v paměti.

O sebe se Petra Voltr nebála, jejich domek byl na kopci, ale myslela na prarodiče, kteří bydleli hned vedle splavu u mostu, u hlavní cesty do Malé Skalice… Prarodiče měli štěstí, záplavy ustáli.

Stovky dalších lidí dopadly mnohem hůř. V povodí Metuje vznikly největší škody v horní části toku nad Náchodem a kolem Nového Města nad Metují. Tam voda zatopila přes 70 domů a několik výrobních závodů. Část obyvatel museli hasiči evakuovat. Na cestu do Pekla se sesunul boční svah. V Žabokrkách na Hronovsku zaplavila voda asi 12 obytných domů a několik výrobních závodů. Nad obcí strhla část vozovky. Další obytné domy byly zaplavené v Hronově, Velkém a Malém Poříčí, kde voda zastavila i vlaky. Povodňová komise zajišťovala evakuaci dětského tábora ve Žďáru nad Metují, autokempu v Adršpachu a Do-mova důchodců v Teplicích nad Metují. V Pěkově se přelil rybník Hony, v Dědově se sesul svah a zneprůjezdnil obec.

Kritická situace byla na celém českém úseku toku Stěnavy na Broumovsku. Průtoky odpovídaly padesátileté povodni. Obrovské škody vznikly v Broumově, Meziměstí i Otovicích, kde řeka zaplavila všechny obytné části ve svém sousedství. Evakuace tamních obyvatel byla nutná. Živel napáchal škody i ve výrobních závodech, valil se přes silnice a zaplavil hraniční přechod v Otovicích. Nešla elektřina, začaly problémy se zásobováním pitnou vodou. Na tratích Broumov Otovice a Broumov Meziměstí nejezdily vlaky. Také táborníci ve Starostíně zažili dramatické chvilky, když je museli odvézt do bezpečí. Silnice podél rozlité Stěnavy byla na několika místech neprůjezdná. Trvalo několik dní, než voda ze zasažených míst opadla. Odhalila napáchané škody za stovky milionů korun. Jizvy po povodni se mnohde ani po 20 letech nezacelily.