Řídit rychlá a krásná auta na závodních okruzích je touhou nejednoho kluka a Tomáš Urban z Rychnova nad Kněžnou není výjimkou.

„Když jsem byl malý kluk, snil jsem o tom, že takové závody budu jednou jezdit,“ říká dnes už 55letý podnikatel, který je šťastný, že se mu jeho dávný sen podařilo naplnit.

Letošní sezona byla pro něj už sedmá v šampionátu Porsche Sports Cup Deutchland. Navazoval v něm na svá předchozí celková vítězství v kategorii PZ Trophy z let 2019 a 2020.

Ajťák z Rychnova Tomáš Urban sbírá vítězství na německých závodních okruzíchAjťák z Rychnova Tomáš Urban sbírá vítězství na německých závodních okruzíchZdroj: Z archivu Tomáše Urbana.

„V letošní sezóně se naše kategorie přejmenovala na PZ Drivers Competition Pro. Vedle mě startuje v této kategorii až 40 závodníků převážně z Německa. Začínali jsme na německém Hockenheimringu počátkem května. Dále to byl Nürburg​ring, Red Bull Ring v Rakousku v červenci, Oschersleben, Lausitzring a konečně zase Hockenheimring ve finále v říjnu. Na okruhu Lausitzring jsme absolvovali i noční závod. To bylo hodně dramatické. Na trati toho moc nevidíte, jen koncová světla aut před vámi a reflexní cedule označující zatáčku spolu se probarvenými retardéry,“ líčí adrenalinovou atmosféru závodu Tomáš Urban.

Letos se mu povedlo vyhrát po dvou závodech na Hockenheimringu, Nürburg​ringu, Oscherslebenu, Red Bull Ringu a Lausitzringu. Pak byl druhý a třetí na závodech na Hockenheimringu a čtvrtý na Lausitzringu. „Dvě předchozí sezony jsem také vyhrál. Jsem tak trojnásobný vítěz. Mám 25 vítězství z 34 závodů. Jsem na to hodně pyšný,“ tvrdí.

Kde se dá v Česku tento sport trénovat?
Reálně na okruzích v Brně nebo Mostě. Často však trénuji na závodním trenažéru, který je uzpůsoben co nejvíce realitě na závodních tratích.

To vypadá, že to je náročné nejen na peníze, ale i na čas…
No, ano. Automobilový sport je obecně hodně finančně a časově náročný. Snažíme se s týmem udělat si hodně věcí na autě sami, proto nás sezóna stojí výrazně méně než konkurenční týmy. To je velké plus. Na druhou stranu vedle víkendů, které strávím na závodech, mě s kluky v týmu zabere hodně času příprava auta na závody a samozřejmě i můj vlastní trénink.

Pro účast na Posche Sports Cup Deutschland je nutná mezinárodní okruhová licence, jezdí se plně pod křídly automobilky Porsche a právě zmíněný německý šampionát je jeden z nejprestižnějších značkových pohárů Porsche. Tomáš Urban jezdí nejnižší šampionátovou sérii, která však patří opět k nejlepším na světě. Je nejvíce obsazená. „Ve všech kategoriích startuje až 240 závodníků. Akce zahrnuje šest závodních víkendů, které se odehrávají víceméně na tratích, kde se jezdí Formule 1 i Moto GP,“ vysvětluje Tomáš Urban.

Kdy jste si pořídil první Porsche?
To už bude dvanáct roků. Ještě nebylo závodní, ale normální sériové. Už předtím jsem ale trénoval na okruzích. Jezdil jsem hodně na okruh do Brna, ale všechna ta auta byla pronajatá od závodní stáje Mičánek Motorsport. V roce 2009 jsem si koupil svoje první Porsche a začal jezdit sériovým autem po okruzích.

Kdy přišel ten rozhodující zlom, kdy jste si řekl, že chcete zkusit něco víc?
Dostal jsem se do takového stavu, kdy mě přestalo bavit jen jezdit po okruhu a měřit časy, chtěl jsem závodit. V té době jsem se znovu spojil s Jirkou Mičánkem, který vede zmíněný sportovní tým v Brně, a on mě nabídl sérii v Německu. V Čechách se o ní moc neví. Kromě mě a dalších dvou Čechů ji od nás nikdo nejezdí. Já je jezdím od svých 48 let a je to splnění mého dětského snu. Vždycky jsem to chtěl dělat. Povedlo se mi to a jsem za to moc rád.

Chtěl bych do budoucna ještě zkusit i čtyřiadvacetihodinovku v Le Mans (nejznámější vytrvalostní závod na světě), ale to už je finančně i jezdecky někde jinde a tak nevím, zda se mně ještě tenhle sen splní.

Jaké byly začátky?
První tři roky jsem byl součástí týmu Mičánek Motorsport, pak jsem si založil svůj tým. Začátky byly hodně děsivé, ale vydržel jsem.

Začínal jsem na rakouském okruhu Red Bull Ring v roce 2015. Před prvním závodem jsem byl hodně vystrašený a nejistý, zda dokážu udržet krok s ostatními a neskončím na posledním místě. Když jsem ale odstartoval, tak ze mě všechna nervozita spadla a soustředil jsem se jen na závod. Je to neuvěřitelné, ale skončil jsem hned v prvním závodě na třetím místě. I když jsem hned v dalším závodě propadl na dvanácté místo, tohle závodění mě hodně chytlo a baví mě stále.

I když se jedná stále o nebezpečný sport, bezpečnost jezdců na trati se hodně posunula. Havárek je sice hodně, ale za tu dobu, co šampionáty jezdím, se ještě nestalo, že by se v naší sérii někdo ze závodníků těžce zranil nebo se dokonce zabil. Ten sport je v současnosti tak bezpečný, že to možná trochu ztrácí i atraktivitu pro diváky.

Co Vás na něm baví?
Určitě ten adrenalin, soutěživost, radost z vítězství. Auta jsou můj koníček už od dětství. Člověk by mohl dělat různé sporty, ale v mém věku, je mi 55, se ten výběr už hodně omezuje, abych dosáhl nějakého špičkového úspěchu.

Člověk asi musí mít pevnější nervy, pokud se chce poměřovat s ostatními na závodních okruzích?
Určitě. Někdy si před závody říkám: mám já to vůbec zapotřebí se takhle nervovat? Ten prožitek před startem je někdy tak silný, že si musím připomenout, že to dělám pro radost a ne proto, abych byl první. Za tu radost po dobře zvládnutém závodě to ale určitě stojí! Ta atmosféra, soutěživost, když už se pak pohybuji takto vepředu – to všechno na mě působí a samozřejmě se ocitám pod velkým tlakem ze strany soupeřů. Pole závodníků je v naší sérii hodně vyrovnané a někdy maličkosti rozhodují o tom, jestli uspěji, či nikoli. To je ale dobře, asi by mě nebavilo uspět bez toho, aniž bych byl donucen ze sebe vydat maximum svých schopností.

Jak Vás podporuje rodina?
V týmu mám oba syny Tomáše a Davida, kteří jsou už oba dospělí a oba dělají v našem týmu mechaniky, a manželku Simonu, která se mnou jezdí skoro na všechny závody. Takže mě v tom strašně podporují a myslím si, že kdybych tu rodinu neměl, možná bych v tom nepokračoval. Bez této podpory bych nedokázal, co se mi povedlo.