"Je to úžasné místo, kde skutečně ten klid najdete," ujišťuje Lucie Maříková z odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu krajského úřadu, která má projekt Komunitní zahrady kapucínského kláštera v Opočně na starosti. Projekt, který má tento areál otevřít veřejnosti a vrátit sem život. "Jezdila jsem sem ještě v době studií na střední škole za svou nejlepší kamarádkou. Neměla bych to asi prozrazovat, ale chodili jsme na klášterní zeď psát básničky. Jsou tam dodnes. Dělám si z toho srandu, že jsme tady založili to semínko kultury, které tady za těch několik let vykvetlo a já ho teď tady mohu opečovávat," říká.

Azbest zmizí

V areálu v minulosti fungoval Svatojánský ústav pro péči o hluchoněmé a slabomyslné ženy. V roce 2007 však osiřel. Jeho část letos v létě obsadila stavební technika. Zakousla se do azbestových přístaveb, které tu vyrostly v dobách minulého režimu. Hotovo by mělo být do konce září. "Jsou to dva domky, jeden už je zdemolovaný a odpad z něho se třídí, u toho druhého se má bourat ještě spodní část," přibližuje postup prací Maříková. Uprázdněná plocha bude zatravněna. Do této části by prý mohlo být umístěno pódium pro konání venkovních kulturních akcí.

Klášterní komplex v Opočně byl založen na základě rozhodnutí provinciální kapituly kapucínského řádu v roce 1673, přičemž základní kámen byl položen roku 1674 za významné finanční pomoci majitele panství Ludvíka Colloredo-Walsee. Po roce 1951, kdy naposledy sloužil církevním účelům, byl až do roku 2007 využíván pro Svatojánský ústav pro péči o hluchoněmé a slabomyslné ženy. Celý komplex, který je šest let v majetku Královéhradeckého kraje, byl v roce 1958 prohlášen kulturní památkou.

Památka nyní patří Královéhradeckému kraji. Proměna zahrad se může uskutečnit i díky štědré podpoře z Norských fondů, na celkové náklady ve výši přes 5,25 milionu korun přispějí 4,75 miliony. "V rámci projektu budeme organizovat dvě větší výstavy a dva koncerty, ale jinak bychom venkovní prostor nabídli i veřejnosti. Byli bychom rádi, kdyby se tím toto místo oživilo. Celý areál by měl od září přejít do správy Muzea a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou a určitě ve spolupráci s muzeem vznikne také něco, co by připomnělo zdejší historii," přibližuje Maříková.

Hned naproti zbořeništi se nachází velký sad, rostou tu třešně, jabloně, ale třeba i trnky. "Určitě plánujeme sad opečovávat s tím, že bychom ovoce zpracovávali. Mohli bychom k tomu tady dělat workshopy. Jinak se prováděl i arboristický průzkum, takže víme, co za odrůdy tu roste," provádí dalšími místy Maříková.

Hodí se různé profese

Vedle sadu je další prostor, v jehož krajní části se krčí zchátralý, zčásti vysklený skleník. Tady vznikne komunitní zahrada. Jejími "architekty" se stanou komunitní zahradníci z řad místních. První setkání už proběhla. Než se mohla uskutečnit, bylo třeba zprovoznit také přívod vody, který dlouho nefungoval.

"Přihlásilo se nám asi patnáct zájemců, ale předpokládáme, že se nám tato komunita ještě zvětší. Plánujeme, že bychom zde vytvořili společné záhonky. Sice jsme letos tu hlavní sezonu propásli, ale ještě bychom rádi stihli založit nějaké vyvýšené záhonky a budeme dávat dohromady plán zahradních prací a pěstební plán na příští rok. Rádi bychom zrekonstruovali, pokud to bude možné, a využili i starý skleník," vysvětluje Maříková s tím, že v komunitní zahradě zavoní určitě bylinky i zelenina.

"Když jsme se na prvním setkání seznamovali, zjistili jsme, že máme mezi sebou velmi zkušené zahradníky, z čehož mám opravdu radost, a máme i tesaře, který nám může pomoci třeba s výrobou vyvýšených záhonů. Myslím, že se nám sešla fajn parta milých a šikovných lidí," dodává.

Předávání zkušeností

Mezi komunitními zahradníky je i David Prát, který by také rád přispěl svými nápady. "Líbil by se mi tady nějaký kousek místa k relaxu, na přírodní cvičení pro lidi, líbilo by se mi tu spousta věcí, ale není to jen o mně, je to na celé komunitě," tvrdí. Jak říká, je kluk z vesnice a k zahradě ho to stále táhlo. Vyrůstal však v bytovce a nemohl si ji dopřát. "Když už jsem měl svoji rodinu, hned jsem si zařídil i zahrádku, abych si to vynahradil. Dává mi smysl něco vypěstovat a pak to rodině dát, předat to dál dětem," líčí.

Právě záliba v zahrádkaření a také láska k přírodě a to, že se rád setkává s lidmi stejného zájmu, ho přivedla do klášterních zahrad. "Je pěkné být s lidmi a dělat s nimi nějaký kus přírody, zahrady. Já mám svoji zahrádku, ale chtěl bych vidět i ostatní, jaký k tomu mají přístup a jestli to jde dobrým směrem. Předávat si zkušenosti navzájem, to je na tom to pěkné, to mě sem táhne," dodává.

Příští rok už by klášterní zahrady měly žít

A brainstorming už začal. "Vytvořili jsme si takovou naši vysněnou zahradu, vzali jsme velkou čtvrtku a dali prostor všem, aby se vyjádřili, co by si sami přáli. Nápady jsme si sepsali a časem bychom je mohli realizovat. Určitě bychom byli rádi, kdyby se tento prostor zpřístupnil veřejnosti a stal se tou oázou klidu, kterou si místní přejí. V plánu je nakoupit sem parkový mobiliář - lavičky, stoly a pořídil by se sem i nějaký přístřešek s posezením. Letos to tady tak trochu nakousneme a příští rok už by to tady mělo žít," ujišťuje Maříková.

Otázka ještě visí nad tím, jaké využití najde samotný komplex klášterních budov. "Podle mě to místo má obrovský potenciál, prostory uvnitř jsou krásné, ale bude potřeba dost financí. Půdorys kláštera byl koncipován do čtverce a uprostřed je rajská zahrada se studnou, na níž se můžete dívat okny z kláštera. V současné době ale zarůstá. Nyní se zpracovává stavebně historický průzkum budovy kláštera. V průběhu času chceme vytvářet i strategický plán rozvoje budovy. Chtěli bychom se setkat a pobavit se o tom s místními a se zástupci města," dodává Lucie Maříková.