Rozběhla se 1. října a skončí ve druhém lednovém týdnu. Lidé pracující v nepřetržitém čtyřsměnném provozu sedm dní v týdnu.
„Do našeho závodu, který je spolu s cukrovarem v Dobrovici jediným obdobným zařízením v Čechách, míří denně stovky plně naložených nákladních aut," říká Josef Světlík, ředitel českomeziříčského cukrovaru. „Denně zpracujeme sedm a půl tisíc tun cukrové řepy."

Ze zemědělských polí přivážejí nevzhledný náklad vyorané cukrovky bez chrástu. Řepa se v první fázi výroby musí zbavit nečistot – hlíny, písku, kamenů, volného chrástu a trávy. Než se dostane do řezačky, projde třístupňovým čištěním. Nejprve prochází plavící linkou. Rotační čistění zbaví řepu největších nánosů hlíny, v hřeblové pračce se přehazuje pomocí hřebel.

Čistící proces končí v tryskové pračce, z níž vypraná řepa odchází dopravním mostem do řezaček. „Bubnové řezačky nařežou řepu na bílé proužky – takzvané řízky. Snažíme se, aby byly co nejdelší, cukr se z nich tak nejsnáze vyluhuje," vysvětluje Světlík a ukazuje na další zařízení, které je podle jeho slov srdcem cukrovaru. Jsou to difuzery. Na nich se z řízků pomocí horké vody vyluhuje cukr. „Naší snahou je nařezat během hodiny okolo 315 tun řízků. V difuzi tak denně zpracujeme 7,5 tisíc tun řízků," prozrazuje šéf cukrovaru v Českém Meziříčí úctyhodná čísla.

Kromě cukru se do difúzní šťávy vylouží mnoho další látek, jako jsou různé soli a složité organické látky. V cukrovaru je nazývají necukry. Těch je potřeba se rovněž zbavit, protože komplikují získávání cukru v pevné čisté krystalické podobě.

Hlavní čistící metodou je přidání vápna ve formě vápenného mléka a následně pak po navázání necukrů vápno už ve formě uhličitanu vápenatého odstranit filtrací. Pro výrobu vápenného mléka má cukrovar vlastní vápenku, ve které si pálí pálené vápno z vápence a koksu. Po filtraci se vytvoří takzvaná šáma a oddělené necukry odcházejí mimo závod. Vznikne řídká tekutina, kterou zahustíme na 75%. Výsledný produkt v podobě čisté šťávy s 99% cukru odchází do rafinérie – do takzvané bílé zóny, kam běžný smrtelník nemá přístup.

V bílé zóně platí nejpřísnější hygienická a bezpečnostní opatření. Závěrečnou fází výroby je odpaření vody ze šťávy, po němž cukr začíná krystalizovat. Z krystalizátorů natéká cukrovina na filtrační odstředivky, na kterých se z cukru oddělí sirob. Hotový cukr se z odstředivek vyhrne, vysuší a putuje do skladového sila.
V Českém Meziříčí vloni dokončili výstavbu nového sila. Mohutná budova se stala novou dominantou obce, která svou výškou předstihla dokonce i věž zdejšího kostela.

Ekologický provoz: odpad neexistuje
Bílý cukr není jediným produktem výrobního závodu. Dále zde získávají černý syrob – surovinu, která se v dobrovickém lihovaru používá na výrobu bioetanolu.

Vyloužené řízky se používají na zkrmování přímo nebo se z nich vyrábějí pelety v cukrovarnické velkokapacitní sušárně. „Řízky do ní dopravuje dlouhý dopravní most. „Vyrábíme pelety, což je vynikající krmivo pro hospodářská a domácí zvířata. Prodáváme je za dobrou cenu," pochvaluje si Světlík a přidává nové využití řízků: „Staly se palivem bioplynových stanic. Sušárna se postavila před deseti lety s cílem, abychom se ekologicky zbavili řízků. Dříve se vozily na pole a zaorávaly. Posléze přišel zákaz a vznikl problém. Uplynulo deset let a vše je jinak. Kdybychom měli dvakrát víc řízků, tak je prodáme. Poptávka po nich je skutečně velká."

Dalším produktem jsou úlomky řepy (koříky). „Dokážeme je separovat. Používají se rovněž do bioplynek nebo se mohou zkrmovat. Také je o ně enormní zájem.
Voda, v níž se řepa plaví, odchází do moderní čistírny odpadních vod. „Je jednou z nejmodernějších v republice s ekvivalentem 200 tisíc obyvatel. Bez problémů by vyčistila dvě města o velikosti Hradce Králové," chlubí se Světlík unikátním ekologickým zařízením, které je švédským patentem. „Do říčky Dědina odchází naprosto čistá voda, navíc v jejím reaktoru vyrábíme 6 až 7 tisíc kubíků plynu s obsahem 78% metanu. Šetří nám provozní náklady, spalujeme ho sušárně," dodává ředitel cukrovaru.

Posledními produkty cukrovaru jsou šáma (hmota, obsahující ze 70% sušinu), která je oblíbeným hnojivem s velkým obsahem uhličitanu vápenatého. Cukrovar po skončení kampaně scedí hlínu, která zůstala v usazovacích jámách. Vytěženou zeminu prodává na rekultivace.