VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Dnes přes 150 lety: Lidi utíkejte! Prajzi nás honí, znělo krajem

Východní Čechy /VÁLEČNÝ DENÍK 1866/ - Jak válku, která se před 150 lety prohnala východními Čechami a měnila mapu Evropy, prožívali obyčejní lidé? Co se mezi lidmi šuškalo a čeho se báli?

30.6.2016
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: DENÍK/David Taneček

Sedlák Josef Volf z Máslojed na Hradecku byl jako šestiletý chlapec svědkem, jak se dospělí bavili na jaře 1866, že „za čtyři neděle bude válka s Prajzem" a že „u nás tady, jelikož jsme blízko těch dvou „festuňků" Josefova a Hradce, se ta válka odehraje." Brzy na to skončilo školní vyučování a děti místo úkolů začaly připravovat cupaninu a plátno pro lazarety. Záložníci nastupovali k plukům, pevnosti ve východních Čechách ožily stavebními pracemi, aby se ze zanedbaných objektů staly bojeschopné opěrné body armády. Východočeši „nemluvili se o ničem jiném, než o válce."

Válečnou vřavu umocňovalo postupné stahování státních úřadů do bezpečnějšího vnitrozemí rakouské monarchie. Vojenské přesuny a pochody krajinou se množily. Mezi rakouskými vojáky byla znát sebedůvěra, která dodávala naději zneklidněným civilistům.

„Vojsko bylo v těch parnách zemdlené od chůze a hladu a žížni – tady lidé stáli s konvema s vodou, kořalkou, pívem, koláči – cigary – vodu rozdávali, s jinýma nadřečenýma věci vedli obchod. Děvčata v městě všecky květiny natrhaly a stály u silnice, kudy vojsko táhlo a rozdávaly vojsku… Tu se stal pokřik, že je slyšet střelbu od půlnoci [tj. severu], tu muselo vše zase do šiku, vojsko nabíjelo a bylo veselé, říkajíce plačícímu lidu: Nebojte se, vždyť my ho čepicemi utlučeme," připomínají dobová svědectví.

Přítomnost armády však měla i svou nepříjemnou tvář: bylo nutno zajišťovat zásobování, vymáhat průvodcovské služby či přípřeže.

Dezinformace i panika

S vypuknutím válečného stavu se mezi obyvatelstvem začala šířit panika, zapříčiněná nedostatkem informací i přímých dezinformací. „Navečer (po bitvě u Náchoda) dostala se do Hradce Králové zvěst, Rakušané že zvítězili a Prusové coufají. … Však druhého dne k večeru zvěděli jsme, že Prusové postupují a Rakouští se zpět ku Josefovu táhnou. Tu nastal všeobecný strach, lidé co kdo vzácnějšího měli, zakopávali a zazdívali do sklepu, potravu a píci nakládali na vozy, chtějíce prchat před Prušáky po příkladu lidu horského do kraje se hrnoucího.

Zvláště mladíci byli na útěk připraveni, neb se jistilo, že Prusové mladé muže k vojsku berou." Jiný kronikář zaznamenal, že „mnoho lidu se dalo svésti a opustilo domov, mnozí zase, když viděli, s jakou bídou prchlíci zápasiti musejí, upustili od toho úmyslu. Dobře však učinili, neb kde byl příbytek od obyvatelů opuštěn, tam nejen Prusové vše rozbili, pobrali a rozházeli, ale i samotné naše vojsko tak učinilo, neb nebylo lidů, kteří by je obsloužiti mohli." Paniku šířili i sami rakouští vojáci. Vojáci prchající k Hradci Králové od Jičína volali: „Lidi utíkejte! Prajzi nás honí, a asi za hodinu budou zde; berou mladý lid k sobě na vojnu a ženské potřebují do špitálu k posluze!"

Bitva na spadnutí

Po bitvě u Jičína již bylo zřejmé, že mezi Hradcem 
a Josefovem se odehraje zásadní, krvavá řež. V jedné z královéhradeckých pamětních knih se dochoval zápis o slovech jednoho 
z důstojníků, že „zejtra aneb nazejtří bude na těchto rovinách krutá válka, kterou neviděl svět, bojováno bude na život a na smrt, Prus až k Hradci přijíti nesmí, kdybychom se měli až do posledního muže bránit."

Na toto proroctví došlo záhy: „Dne 3. července 1866 ráno začala u Sadový a Chlumu strašlivá bitva, až se země třásla. Povětří bylo pošmůrné, po chvílích přeprchalo, vítr vál od západu k východu. Okolo desáté hodiny při ohromném rachocení z děl a střelbě z pušek už hořel Chlum, Probluz, Přím a Všestary a hrozný hřmot se rozléhal na všechny strany."

Nyní i na obyvatelstvo Královéhradecka dolehly hrůzy válka svou plnou tíhou.

„Ach, to bylo žalostné 
s domovem loučení, nevědouce, jestli se více vrátíme a milý náš majetek více spatříme! Na uchránění něčeho z našeho majetku tuto dobu nebylo ani pomyšlení. Tu šlo jen o zachování života, neb jsme nevěděli, jak s námi nepřítel naloží," zaznamenal svědectví kronikář pamětní knihy Kuklen.

Josef Šrámek

Autor: Redakce

30.6.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Fotografie, která se stane symbolem letošních voleb.
DOTYK.CZ
6

Internet se baví: Babiš líbá a Benda je stejnou jistotou jako smrt a daně

JULIUS BUDAJ se narodil 10. října 2017 ve 22.50 hodin. Jeho míry byly 2620 gramů a 46 centimetrů. Šťastní rodiče Barbora Budajová a Julius Samo jsou z Náchoda.
11

Právě jsme se narodili - říjen 2017

Velké Poříčí i Provodov to měly o fous

Náchodsko - Stoprocentní byl ve víkendovém kole fotbalové I. B třídy regionální trojlístek.

FOTO: Od opeřenců až po vysazení břízy

Česká Skalice - Letošní ročník Slavnosti stromů ve Vile Čerych v České Skalici se opravdu vydařil.

Ve šlágru kola slavila úspěch kostelecká taktika

Náchodsko - Fotbalisté Náchoda nebudou na třetí říjnový víkend vzpomínat v dobrém.

V hradeckém kraji vystavili voliči účet i architektům krajské koalice

Hradec Králové /KOMENTÁŘ/ - Demokracie má díky volbám své vzrušující momenty, jakkoli by je v politice hledal možná jen masochista. V Královéhradeckém kraji voliči o víkendu dopsali příběh, který se začal vyprávět přesně před rokem po skončení krajských voleb.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT