Michal Martinek a Zdeněk Fryml jsou parťáci nejen v dílně, kde kromě jiného vyrábějí lyže po vzoru těch, na nichž se proháněli naši předci před sto a více lety. Holdují i jízdě na nich a zdokonalují je, v Orlických horách pořádají mistrovství České republiky v jízdě na historických lyžích a také podnikají expedice do vzdálených končin. Tu první společnou absolvovali před dvaceti lety a od té doby jich za sebou mají už několik. Když se loni v únoru chystali na tu další, nemohli vědět, že až se vrátí, svět bude jiný. Možná jen tušili…

"To už se nám stává takovým smutným pravidlem. Když odjíždíme na expedici, Rusáci někam vtrhnou a válčí se, ať už to bylo v Gruzii nebo na Ukrajině. Pokaždé, když někam vyrážíme, už trošku máme strach z toho, aby někde nespustili další válku. Naštěstí většinou válčí jinde, než jsme my, ale nějaký vliv to vždycky má. Kvůli Rusům na Ukrajině byly odkloněny všechny satelity a neměli jsme přístup k internetu. Možná lepší pro nás, chtěli jsme si od toho všeho blázince tady odpočinout, tak jsme si odpočinuli ještě víc," říká jeden z expedičníků Michal Martinek z Osečnice na Rychnovsku.

Byli celkem tři a chtěli zakusit divočinu Balkánského poloostrova, poznat místní lidi a ochutnat něco z jejich kuchyně. A Balkán jim přichystal řadu překvapení. "Když jsme poprvé vyšli do Prokletých hor, to bylo v Gusinje, vylezli jsme z auta a první, co jsme slyšeli, byl samopal. Zbraně má doma každý připravené. Albánci proto, kdyby přišli Srbové, a Srbové jsou připraveni, kdyby přišli Albánci. Jsou tam furt v očekávání. A asi mají i jiný zákon o pohřbívání než my, protože hroby mají na zahradách. U každého baráku jsou tři čtyři pomníky. Abych neudělal nějaké faux pas, začal jsem číst historii jejich válek. Dostal jsem se do nějakého 14. století a vzal jsem si z toho to, že kdykoli a kdekoli se změnil diktátor, semlelo se to znovu. Mydlí se to tam od nepaměti, normálně spolu žijí a pak se něco zvrtne, jeden vezme nůž a jde podřezat hrdlo sousedovi i jeho dětem. Je to neuvěřitelné," popisuje atmosféru v oblasti Zdeněk Fryml z Dobrého.

Ze zahájení Tříkrálové sbírky v Dobrušce, fotografování před kostelem sv. Václava.
Pomoc až z Holandska: kvůli tříkrálové sbírce v Dobrušce ujeli 1100 kilometrů

"Na Sicílii ještě nedávno krevní msta fungovala a tam funguje furt," doplňuje ho Michal Martinek, který Deníku poskytl rozhovor.

Jak dlouho jste na expedici byli?

Nějakých čtrnáct dní, neřešili jsme to. Ale naše starší děti už dospívají do věku, kdy začínají přemýšlet, co se kolem nich děje. Tak zvlášť naše starší dcera už plašila kolem války kvůli zprávám, které kolem sebe slyšela. Manželka z toho nebyla úplně nadšená, že jí to musela vysvětlovat. Tak nenápadně naznačovala, že by se tatínek mohl vrátit a tyto věci s ní řešit sám.

A byla to opravdu taková divočina, jak jste si přáli?

Docela ano. Řekl bych, že to i předčilo naše očekávání. Balkán trošičku známe, protože jsem ho v létě kus projel, i když ne až tak na jihu. Nějakou představu jsem ale měl. V zimě to tam je ještě pustější, lidé se stáhnou z hor do nížin a na horách není prakticky nikdo. Nešlo o nějaký přechod na x dní přes hory, autem jsme vždycky popojeli, tam si to vyšlápli, sjeli a zase popojeli. Autem jsme najeli tak 2,5 tisíce kilometrů a na jasankách našlapali asi do 200 kilometrů.

Nocovali jste v autě?

Máme na autě takový stan a v něm jsme spali. Občas nás probudilo dvacet čísel čerstvého sněhu, kdy nám div stan nespadl na hlavu, ale o to to bylo zajímavější. Tahali jsme si s sebou retrovybavení, vařili jsme si na starém benzinovém vařiči a oblečení jsme byli jako naši dědečkové, možná pradědečkové. Takže jsme všude na hranicích dělali ostudu.

Jak na vás koukali? Že jste někde rozmrzli, ne?

Jak moc nejsou nadšenci do zimy, lyží a zimních sportů, tak na nás spíš koukali jako na někoho, kdo určitě musí pašovat drogy, cigarety nebo alkohol. Že se prostě snažíme vypadat tak divně, aby nás pustili bez toho, že nás zkontrolují. Poctivě nás kontrolovali na každém hraničním přechodu tak minimálně čtyřikrát. Strašně šťastní byli vždycky, když u nás našli tu jednu flašku Napoleona, kterou jsme s sebou měli pro příležitost, kdyby zrovna nebyl sníh a dali bychom si šťopičku po ránu. Ale s jednou flaškou nic dělat nemohli, je to povolené množství.

Z nehody kamionu převážejícího řepu u Jílovic.
Do meziříčského cukrovaru nedojel, kamion s řepou se převrhl a uvěznil řidiče

Kde všude jste lyžovali na Balkánu?

Na lyžích jsme stáli v Černé Hoře, Kosovu, Albánii a vyzkoušeli jsme lyže i na Plitvických jezerech v Chorvatsku.

Byla zamrzlá?

Ne, vydali jsme se po cestičkách kolem, v zimě jsou krásné a bez lidí.

Kde se vám líbilo nejvíc?

V Kosovu. Je to dáno tím, že nám tam vyšlo nejlepší počasí, nejlepší sníh a fajn lidi, které jsme tam potkali.

Jaká zajímavá setkání jste zažili?

Třeba s Albánci, kteří dřív bývali příslušníky albánské Kosovské osvobozenské armády. I majitel chaty, kde jsme byli, byl vysloužilec z nějakého elitního pluku. Vykládal nám, co všechno jeho synovec vyváděl za války. Byl to kuchař a z očí mu to opravdu koukalo. Přišli, přinesli nám jídlo, vyndali Berettu a šli jsme si ven zastřílet. Sníh rozhrnovali dynamitem, který zapalovali ohněm z krbu. Byli tam nějací Kanaďani, Američani, ti byli vyplašení a skákali pod stůl. On otevřel dveře, ze střechy před vchod spadl sníh a on to do něho šťouchl. Místní to znali, líbilo se jim to a přiběhli se podívat. Bouchlo to a sníh byl pryč.

Plánujete další expedici?

Plánů máme strašnou spoustu, ale všechno záleží na tom, co nám dovolí manželky, počasí… Samozřejmě ve Skandinávii máme spoustu cílů, kam bychom se rádi podívali. Strašně rádi bychom zaletěli do Jižní Ameriky, ať už to je Chile nebo Bolívie. Láká nás freeride v Japonsku, ale to je drahá záležitost.

Auta kam se podíváš. Automobilka musela řešit nejen výrobu při nedostatku čipů, ale i to, kde množství nedokončených aut odstavit.
Čipy do aut v Kvasinách nejsou, na konci roku to zastavilo výrobu nových vozů

Freeride v Japonsku na jasankách?

No jasně.

Trochu adrenalinové, ne?

Vůbec ne. To bude něco podobného jako na Balkáně. To byl tak krásný freeride v Kosovu! To jsem ještě nikde nezažil. Sešly se tam tak krásné podmínky, bylo 50 centimetrů čerstvého prašanu, který napadl den předtím. Byl krásný, sypký, kdy do něj fouknete a on se rozvíří. V tom se lyžovalo úplně parádně. Ani v Norsku jsme takové podmínky nikdy nezažili. A říká se, že v Japonsku tohle přes zimu mívají každý druhý den, nebylo by to špatné.

Závody na jasankách letos budou?

Budou, ale tentokrát ne v Orlických horách, ale 21. ledna na Gruni ve Starých Hamrech, kde se uskuteční mistrovství České republiky, pořádají to tam naši kamarádi z Ostravy. Mají Elegant spolek, v létě jezdí na historických kolech a v zimě se s nimi střídáme v pořádání mistrovství na historických lyžích. Příští rok zas bude u nás.