Rumunsko, Bulharsko, NDR nebo třeba Maďarsko – výčet možných dovolenkových destinací pro lidi z Československa nebyl za minulého režimu valný, množství dovezených „suvenýrů" bylo omezené na osobu a něco se dokonce vozit vůbec nesmělo. „Vzpomínám, jak maminka s tetou provážely záclony z NDR. Na ty bylo tenkrát embargo, a tak si je prostě kolem sebe omotaly pod šaty," říká se smíchem padesátiletý Karel Dvořák z Hradce Králové.
Pytlíkový čaj a koňak z Bulharska
Vzpomíná také, jak jezdili s rodinou v 70. letech odpočívat třeba na německou Rujánu, nakupovali levně kuchyňské potřeby, nářadí nebo boty. „Něco se dalo provést celkem snadno, když jste to uvedli v celním prohlášení, něco šlo hůř," dodává a jeho manželka Alena říká: „My jsme například s rodiči zase v Bulharsku nakupovali koňak a pytlíkový čaj. Pamatuji si, jak jsem z toho tehdy jako dítě byla úplně u vytržení."
V Maďarsku naproti tomu bujely nákupy oblečení. „Už tehdy tam rostly takové ty obří tržnice s textilem. Jednu opravdu velkou si pamatuji přímo v Budapešti. Tahali jsme odtamtud třeba mohérové svetry – ty byly typické, takové hodně chlupaté a huňaté," vzpomíná Karel Dvořák a jeho manželka dodává, že z Maďarska se často vozila také kosmetika, hlavně různé krémy. „Maďarsko bylo taky známé a oblíbené pro své vynikající klobásy a víno. Ty se ale domů moc nevozily, ty se tam spíš ve velkém konzumovaly," říká Alena Dvořáková se smíchem.
Dobrodružné cesty do Rumunska
Naproti tomu v Rumunsku toho prý k mání tolik nebylo, cesta tam navíc byla dlouhá a víc než dobrodružná. „Když jsme někde zastavili na noc, tak najednou kolem byla další auta. Hlavně v Rumunsku se lidé báli přespávat osamoceně," vzpomíná na dovolenkové cestování Václav Machač. „Do Rumunska jsme se s rodiči a sestrou vypravili, když mi bylo čtrnáct let. Bydleli jsme ve stanu, spali ve spacácích a kromě řádění v moři moc zážitků nemám. Ani s nějakým v uvozovkách vývozem to nebylo nic moc. Na tržnici jste koupili tak maximálně ovoce," říká Alena Dvořáková.
