Občas má hlavu v pejru, jak se říká, neví, kam dřív skočit. Pak se ale posadí, začne plynule hovořit, trpělivě odpovídat na všetečné otázky a vezme vás do království zvaného Hospital Kuks.

Tamní kastelán Libor Švec jím žije. Právě pořádané vánoční trhy, ukončená hlavní návštěvnická sezona a přípravy na zimu byly hlavními tématy rozhovoru, který sympatický muž Krkonošskému deníku ochotně poskytl.

Vrátila se s víkendovým programem do areálu Hospitalu opět tradice vánočních trhů?
Trhy se v Kuksu konaly, ale z důvodu celkové obnovy hospitalu neprobíhaly přímo v areálu. Letos se zhruba po dvou letech všechny akce postupně vrací na nádvoří, to je pravda. Předvánoční trhy jsou v Kuksu letitou tradicí a opět budou v areálu památky pokračovat i v dalších letech.

Je před vámi ještě jeden víkend s vánočními trhy. Na co byste pozval ty návštěvníky, kteří ještě váhají s cestou na Kuks?
Jsou to dny, během nichž se návštěvníci mohou podívat také do interiérů a expozic v rámci základního okruhu nebo do muzea farmacie. Kromě toho zde probíhají i kulturní akce typu koncertů v kostele, doprovodný program je připraven i v rámci prohlídek. Nelákáme tudíž jen na trhy, program je bohatší.

Který ze stánků se zamlouvá nejvíce místnímu kastelánovi? Máte oblíbené řemeslo?
Mně se na tom celém líbí fakt, že se jedná o tradiční prodejce a řemeslníky předvánočního i typicky vánočního sortimentu. Myslím, že ten výběr mnoha set trhovců je kvalitní a vlastně je to vidět i na tom, že se k nám lidé kvůli této příležitosti opakovaně vrací. Velkou roli hraje jak atmosféra areálu, tak produkce samotných vystavovatelů. Já budu jen těžko jednoho vybírat.

Vánoční trhy ale nejsou poslední letošní akcí. Na co se ještě lidé mohou přijít podívat?
V zimní sezoně nás čeká ještě koncert Rybovy mše Hej mistře, který proběhne 12. prosince. Rádi po předchozím objednání provedeme ve všední dny i skupinky návštěvníků, kteří se budou chtít podívat do expozic. V prosinci pak započneme s pracemi, které se během plné sezony nedají dělat. Probíhat budou úpravy v interiérech, expozicích, doplňování mobiliáře. Čekají nás inventury knihovny a podobně. A samozřejmě připravujeme už sezonu 2016. Ono se to nezdá, ale už teď je nutné na tom pracovat.

Můžete už nyní prozradit novinky, které připravujete?
Budou se týkat jak návštěvníků, tak vzdělávacího centra. Rezervují se nám jednotlivé programy, kulturní akce. Zásadní změnou pro veřejnost bude otevření restaurace uvnitř areálu, rádi bychom otevřeli i malé bylinkářství na nádvoří a doplnili sortiment bylinkové zahrady, k níž letošní letní počasí nebylo příliš shovívavé. Věřím, že příští rok bude ještě nápaditější a alespoň srovnatelný s tím letošním, který byl co se návštěvnosti týče rekordní. Za takovou přízeň bych chtěl všem poděkovat.

Jak památka žije přes zimu?
Interiéry si postupně zvykají na zimní období. V některých prostorách se ani netopí, teplota proto klesá často i pod nulu. Někdy zde projde občasná skupinka, ale my nejsme památka někde ve středu města, takže ji neprovozujeme celoročně. I když se musím přiznat, že už i o tom přemýšlíme. Na druhou stranu nám toto omezení umožňuje provést práce, které se standardně za provozu dělat nedají. Dostaneme například možnost provést drobné stavební práce, například vymalovat místnost před lékárnou.

Jak je hospital, historicky známý jako místo pro přestárlé, spojen s Vánoci?
Hospital sloužil mužům přestárlým a neschopným práce, byla tu nemocnice, kde se léčilo i operovalo. Žil ale běžným životem. V malé boční kapli se tradičně vystavoval deskový betlém, který patří k největším svého druhu v České republice a který jsme nedávno nechali zrestaurovat a vystavili jsem ho. Jak tomu ale bývalo v běžných rodinách i u ostatních obyvatel Kuksu, i zde probíhaly tradiční české Vánoce. Navázal bych možná na stravu, která byla upravena podle postních dnů. S Vánocemi souvisely i tradiční mše. Obyvatelé hospitalu se od ostatních nijak nevymezovali, znali pochopitelně i dříve typické ladovské zimy.

Při vánočních trzích se ta otázka přímo nabízí – co byste Hos-pitalu nadělil pod stromeček?
Jak to říci? Letošní sezona byla výjimečná v tom, že na hmotnou dvaceti měsíční rekonstrukci v březnu okamžitě navázal ostrý provoz. Probíhala tu intenzivní činnost, jezdily tu bagry a třeba nádvoří je po roce naprosto k nepoznání. Pod stromeček bych hospitalu dal, aby minimálně vydržel zájem o něj v tom pozitivním slova smyslu. Aby i v roce 2016 měli návštěvníci zájem vracet se na Kuks a na místo, a to bych rád zdůraznil, které nabízíme nejen jako expozici, památku a historii, ale i jako prostředí, kam lidé mají možnost se vracet. Ať už do volně přístupné bylinkové zahrady nebo do dalších míst, kde mohou uniknout od ruchu okolí a mohou si užít atmosféru starého špitálu.

Jak návštěvnosti na kukském skvostu pomáhá cyklostezka?
Samozřejmě přítomnost významné cyklostezky je znát. A to jak v zájmu turistů regionálních, tak těch, kteří projíždí kolem. I oni si projdou expozici, navštíví hospital, který je celkově dostupnější i třeba z Hradce Králové. Ale nejsou to jen cyklisté, ale i inlinisté nebo kočárkáři, kteří v intenzivnější letní sezoně do Kuksu přijíždí. U nás jsou samozřejmě všichni vítáni.

V hospitalu bydlíte. Jaké to je, když se vám po dvorku, pokud nádvoří tak nazvu, projde během léta více než sto tisíc lidí?
Jsem tu už čtrnáctou sezonu a přiznám se, že mě ta práce pořád naplňuje. Jsem rád, že sem lidé chodí, že máme jim co nabídnout. Ani v nejmenším mě to proto nevadí, naopak. Když si vzpomenu, jak to tady vypadalo mnohdy před rekonstrukcí, je to z extrému do extrému. Bývaly totiž dny, kdy jsme tady nepotkali živáčka. Naopak v minulém týdnu jsme poprvé po celkové obnově poznali první víkend po uzavření návštěvní sezony. Bylo pěkné počasí a lidé tu pořád proudili. Jsem rád, že se za místní atmosférou vrací, i když je zavřeno. Kuks je jindy tichá obec, když se tu někdo objeví, jsme za to rádi.