„V roce 1942 ho otec přišel dělat do Železné Rudy. Jsem proto odkojený pivem,“ smál se šumavský patriot při sobotním křtu Peckého pivovaru na Boudě Máma, jejíž barvy tradičně hájí při zářijovém mítinku Krakonošův guláš.

CHODIL NA RMUT S RUMEM

Jako sládkův syn si užil zajímavé příhody. „Jako malý kluk jsem chodil vyzvedávat otce do pivovaru, aby šel domů na oběd. Moje první cesta ale vždycky vedla do strojovny, kde měli chlapi v tupláku dozrávající pivo z tanků, mladinu nebo rmut, což ještě není alkohol. Do toho se přidával rum. To bylo tak dobrý! Tenkrát mi ale dávali jen loka, ten vás neporazí,“ vyprávěl. „Kdykoliv půjdete na exkurzi do pivovaru, vemte si s sebou placatku rumu, abyste to vyzkoušeli,“ doporučil. „Taky jsme měli rádi mláto, vyvařený ječmenný slad. Normálně se dává prasatům, ale jako děti jsme to žrali plnýma hrstma, protože to bylo dobrý. V rodině tak máme dobrý kostry, protože jsme žili v pivovaru a jedli mláto,“ povídal s úsměvem.

V sobotu byl slavnostně otevřen Pecký pivovar
FOTO, VIDEO: Pecký pivovar začal vařit Sněžku

Mít u nosu cvrkot v pivovaru byl pro něj zážitek. „Věděl jsem, že otec vaří dobré pivo. Nejdůležitější je pro něj voda. Tady v Peci je horská, to je ideální základ,“ upozornil.

Práce sládka Pavla Nového nelákala. „Od dětství jsem chtěl být hercem. Kromě jedné krátké epizody, když mě strejda vzal dopředu motoráku při cestě z pouti v Klatovech. Plácal jsem páté přes deváté, tak mě radši nechal řídit vlak,“ prozradil.

Peckému pivovaru věnoval v sobotu dřevěný nápis Dej Bůh štěstí. „Něco takového se přece nemůže kupovat, ale udělat,“ zdůraznil a vysvětlil jeho původ: „Je to placka z břízy. Vydyndal jsem ji na kamarádovi, který má trampskou osadu a zrovna jich nechal dělat víc kvůli jejich výročí. Nápis jsem vypálil pájkou. Můžeš bejt blbej jak chceš, ale musíš si umět poradit.“

U KOŠŤAT HO NENECHALI PŘESPAT

Pavel Nový má k horám odjakživa kladný vztah. „Jsem ze Šumavy, hory jsou pro mě přirozené prostředí,“ řekl. „Fascinuje mě, že Krkonoše jsou chráněné léta a nikomu to nepřijde divný. A když je potřeba chránit stejně důležité území Šumavy, tak se všichni rozčilují, co jim to kdo dělá,“ poznamenal devětašedesátiletý herec.

V nejvyšších českých horách prožil řadu příhod. Má na co vzpomínat. „V Krkonoších jsem měl plno kamarádů. Jeden z nich se jmenuje Vladyka, říkáme mu Slunce a ten na horách vyrostl. S ním bylo dobré jít po Krkonoších. Kam vkročil, tam měl známé. Další kamarád pracoval na lanovce na Sněžce. Tam jsme jednou strávili tři dny, nocovali ve spacácích a zažili východ Slunce. Když vychází pod vámi, je to opravdový zážitek,“ líčil.

Přidal také historku z výpravy na běžkách, kdy mu bylo ouvej. „Těžce jsem zabloudil. Šel jsem původně z Lahrovek na Pomezní Boudy a skončil nedopatřením na Černé hoře. Bylo hnusně, kvůli mlze a sněhu nebylo vidět ani tyčové značení. Špičkama běžek jsem narazil do zdi a teprve tehdy zjistil, že jsem u budovy lanovky na Černé hoře,“ vyprávěl. „Nenašel jsem ani stopu, kudy jezdí rolba, abych trefil cestu do Janských Lázní. Bylo to napínavý. Žebral jsem v hotelu, aby mě nechali přespat aspoň v kumbále na košťata. Nenechali, hajzlové. Naštěstí jsem se přimotal k řemeslníkům, co pracovali na zesilování televizního signálu na Černé hoře a dostal se konečně dolů,“ zavzpomínal Pavel Nový na drsný zážitek z hor.