Labská bouda má co nabízet, s Luční boudou patří mezi cíle cyklistů

Trutnovsko - Pozornosti návštěvníků Krkonoš nemohou uniknout dva hřebenové hotely.

Patří mezi nejvýznamnější objekty v první zóně národního parku a oba mají pohnutou historii. Oba provozuje v současné době společnost AEZZ. K oběma se dá dojet na kolech.

Labská bouda

Historie této boudy začíná v roce 1830, když si zde podnikavá žena postavila krámek z kamení a kůry, aby zde mohla prodávat kozí sýr, mléko a kořalku.

Pozdější majitelé rozšířili budovu, aby mohla soužit i k ubytování hostů. Ke konci 19. století boudu přestavěl Jan Harrach a postupně ji ještě zvětšoval. V roce 1904 zde zřídil přírodní rezervaci a Labská bouda se stala velmi oblíbenou. Hosté si zde mohli pochutnat na typických českých pochoutkách, jako je krkonošské kyselo nebo chlupaté knedlíky.

O Velikonocích 24. března 1913 se v okolí Labské boudy konal mezinárodní závod na 50 km. Závod začal v příjemném počasí, ale to se změnilo a závod musel být přerušen. Všichni závodníci byli zastaveni, krom Bohumila Hanče, jemuž se vydal na pomoc jeho přítel a lyžař Václav Vrbata. Ten jej našel zesláblého a promrzlého, tak mu věnoval svou bundu, avšak oba ve velké vánici zahynuli. Václav Vrbata byl nalezen promrzlý na dnešním Vrbatově návrší, Bohumila Hanče nalezli podchlazeného na dnešním místě Hančova pomníku bez známek života.

Od roku 1934 byl majitelem velký milovník hor a vlastenec Bedřich Hloušek, který zemřel po odvedení gestapem. Později si objekt pronajal Josef Zapadlo, který nechal boudu přestavět, ale za neopatrného zacházení s benzínovou lampou řemeslníků bouda 6. listopadu 1965 vyhořela.

O šest let později byla slavnostně otevřena. Budova je postavena na svahu, hotel má 79 pokojů s kapacitou 120 hostů a jeho součástí jsou i dvě restaurace. V roce 2012 ji od státního podniku Krkonošské hotely odkoupila společnost AEZZ, která vlastní i Luční boudu. Budova byla postupně zrekonstruována do lepšího stavu a také aby nabídla lepší ubytování a trávení volného času.

Luční bouda

Založení Luční boudy provází dvě pověsti. První vypráví o dvou hraběcích synech, kteří se přeli o dědictví. Jeden z bratří se ukryl před druhým, silnějším, v malém přístřešku, kde nemocen čekal na smrt. Když jej vyhledal silnější z bratří, smiloval se a postaral se o něj.

Na místě přístřešku postavil pomník jako symbol usmíření a také jako odpočívadlo pro pocestné.

Druhá praví o manželském páru, který byl pronásledován pro své náboženské vyznání a zde postavil svůj úkryt. Podle důkazů se počátky boudy datují od druhé poloviny 15. století.

Bouda vyhořela druhého října roku 1938 po Mnichovské dohodě při ústupu československé armády z pohraničí. Podle názorů české strany požár založily německé oddíly, ty ale tvrdily, že chata lehla popelem při ústupu českých vojsk. Tato verze byla uznána a tehdejší majitelé dostali odškodné v přepočtu 13 milionů korun. Nové plány vypracoval berlínský architekt a inženýr Ludwig Stigel, který výstavbu i vedl.

Veškeré dochované plány jsou uchovány ve vrchlab- ském archivu. Po konfiskaci německého majetku byla Luční bouda spravována různými organizacemi, kdy sem přijížděly stovky dětí na školní pobyty. V té době odtud vedl malý lyžařský vlek, tudíž se zde organizovaly také lyžařské kurzy.

Nejsmutnější období pro Luční boudu byly roky 2002-03, kdy byla v soukromých rukou a chátrala. Situace se natolik zhoršila, že musela být na dva roky zavřená. Až v roce 2004 koupila zdevastovanou boudu společnost AEZZ, která se snaží navrátit Luční boudě její zašlou slávu. Dnes bouda slouží jako restaurace, ubytování a hosté mohou vyzkoušet i domácí pivo, které si zde mohou uvařit osobně.

Barbora Borůvková

Mlynářské slavnosti o víkendu přivítaly 
prázdniny v Babiččině údolí

Ratibořice - Prázdniny v Babiččině údolí v Ratibořicích, které patří k turisty nejnavštěvovanějším lokalitám východních Čech, začaly o víkendu Mlynářskými slavnostmi. Konaly se v Rudrově mlýně, v jednom z dějišť známého literárního díla spisovatelky Boženy Němcové Babička. Plná zahrada návštěvníků aplaudovala tancům a mlynářským písním dětí z folklorního souboru Barunka z České Skalice, k nimž se v krátkém pásmu přidaly také krojované seniorky. Nechyběly pohádky a další vystoupení, na mlynářských slavnostech byl slyšet také třeba poctivý flašinet. Lidé mohli dokonce ochutnávat devětadvacet druhů chleba při soutěži Ratibořický bochník. Další akcí Ratibořice ožijí 19. července, kdy se zde uskuteční V. Ratibořické nocturno. V kouzelném prostředí zámeckého parku zazní známá a populární díla světových autorů v podání klavíru a flétny. V případě nepříznivého počasí se koncert uskuteční ve vstupní hale zámku.   (bed)

Česká „Maginotka" je unikátem (1)

Orlické hory - Česká „Maginotka", tak přezdívají příznivci vojenské historie pohraničnímu opevnění, které bylo budováno ve třicátých letech minulého století jako hráz proti rozpínajícímu se  hitlerovskému Německu.

Nejsilněji opevněné území Československé republiky a jeden z nejvíce opevněných úseků hranic v Evropě představovala oblast okolo městečka Králíky, známá dnes jako Králická pevnostní oblast. Objekty pohraničního opevnění ovšem najdou jejich fandové i v dalších hraničních oblastech nejen na Orlickoústecku, ale také na Rychnovsku, Náchodsku a v Krkonoších. Jejich poznávání může být zajímavou náplní prázdninových dní. A všechny, koho zajímají vojenská historie a historie našeho státu, může obohatit jak novými poznatky, tak také někdy až adrenalinovými zážitky.

Dělostřelecké tvrze Bouda a Hůrka

V úvodu našeho seriálu pojďme na Králicko. Na poměrně malém prostoru se zde v letech 1935 – 1938 stavebním firmám vedeným Ředitelstvím opevňovacích prací podařilo vybudovat velké množství obranných pevnostních objektů a zařízení. Část těchto pevnostních staveb je zpřístupněna veřejnosti.

Nejzachovalejší dělostřeleckou tvrzí na území České republiky je tvrz Bouda. Tvoří ji pět mohutných bojových objektů a rozsáhlý systém podzemních chodeb a sálů hluboko ve skalním masivu. Bouda byla ve zcela původním stavu zpřístupněna veřejnosti již počátkem 90. let minulého století, a to díky nezištné pomoci a pracovnímu nasazení několika desítek dobrovolníků. Zdejší atmosféra, připomínající podzim 1938, je neopakovatelná. Nejkratší přístup ke vchodovému objektu je z obcí Těchonín, Mladkov a Lichkov a od turistické chaty s rozhlednou na Suchém vrchu.

Na období hlavní turistické sezony, která trvá od 28. června do 31. srpna, je  provozní doba Muzea čs. opevnění – dělostřelecké tvrze Bouda rozšířená. Vstupy do podzemí jsou připraveny každou hodinu od 10 do 16 hodin. Návštěvníkům se nabízí v každém vstupu výběr ze dvou tras: miniprohlídka (40 – 45 min.) a kompletní prohlídka (75 – 85 min.). Velký prohlídkový okruh (180 – 200 min.) je pak zařazen pouze za předpokladu, že to provozní podmínky dovolují a když se sejde deset a více dospělých zájemců.

Tvrz Hůrka je nejdokončenější dělostřeleckou tvrzí na území České republiky. I ona je tvořena pěti mohutnými bojovými objekty a rozsáhlým podzemním systémem chodeb a sálů hluboko ve skalním masivu. Od konce padesátých let minulého století sloužila tvrz naší armádě. Ta ji definitivně opustila až na konci května 2008, kdy tvrz ministerstvo obrany převedlo do majetku města Králíky. Ještě téhož roku došlo ke zpřístupnění větší části tvrze veřejnosti. V roce 2010 se podařilo získat dotaci z evropských fondů na projekt „Revitalizace tvrze Hůrka…", která proběhla v letech 2011 – 2012. Její hlavní cíl představovalo zpřístupnění celé tvrze, vybudování zázemí návštěvníkům a zázemí pro provoz odpovídající požadavkům doby. Tento cíl se podařilo naplnit na podzim roku 2012 a Hůrka se tak  stala největším plně zpřístupněným objektem čs. opevnění z let 1935  –  1938 u nás.

Objekt se nachází na severním okraji města Králíky u silnice ve směru na Hanušovice a je dobře dostupný (parkoviště je ve vstupním areálu). Garantované časy vstupů do podzemí jsou v hlavní turistické sezoně stejné jako na tvrzi Bouda. Dle ročního období a provozních možností se organizuje celkem pět typů prohlídek různé náročnosti. Standardním typem prohlídky je základní prohlídka (je řazena do všech vstupů – každý den provozu muzea), jen výjimečně jsou zajišťovány další typy prohlídek (železniční prohlídka, velký okruh, nadstandardní okruh, speciální prohlídka).

K prohlídkám obou tvrzí se doporučuje teplé oblečení a pevná obuv.

Pozoruhodná malá muzea čs. opevnění

V Králické pevnostní oblasti se ovšem nachází i řada pozoruhodných menších objektů, které rozhodně stojí za návštěvu. Jsou to kupříkladu  pěchotní srub K – S 14 „U Cihelny", Památník obránců vlasti – pěchotní srub K – S 8 „U nádraží", Muzeum Vysoký kámen, které  zahrnuje postupně rekonstruovaný pěchotní srub K – S 25 „Na sedle"   a tři další zpřístupněné lehké objekty vz. 37, Vojenské muzeum Lichkov (zahrnuje pěchotní sruby K – S 31 „U besídky" a K – S 32 „Na růžku") nebo Muzeum československého opevnění z let 1935 – 1938 pěchotní srub K – S 5 „U potoka".  Za návštěvu ovšem rozhodně stojí také unikátní Vojenské muzeum Králíky s rozsáhlými a pozoruhodnými expozicemi.

Další podrobnosti o muzeích čs. opevnění i nadšencích, kteří jim věnují snad veškerý svůj volný čas, se dočtete v příštích pokračováních tohoto prázdninového seriálu.   (ký, tz)