Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

'Lovíme senzace, každého zajímá bulvár? To je obraz společnosti'

Východní Čechy, Pardubice - Rozhovor týdne s Dušanem Salfickým, hokejovým brankářem, dvojnásobným mistrem světa, který i v 41 drtí o hodně mladší protihráče, vedl Pavel Ryšavý.

22.10.2013
SDÍLEJ:

Dušan SalfickýFoto: DENÍK/Luboš Jeníček

Mít věk lehce přes čtyřicet a poslouchat, že jste starý? Jasně, nesmysl. Do důchodu je pořád ještě pekelně daleko…

Ale ve vrcholovém sportu platí trochu jiná optika. Do dvaceti let talent, do třiceti ideální věk, do čtyřiceti zkušený borec.

A dál? To už je přírodní úkaz! Mezi takové borce patří i brankář hokejových Pardubic Dušan Salfický. V březnu mu bude dvaačtyřicet. Jestli mladším spoluhráčům stačí? Zbytečná otázka. On je umí i strčit do kapsy. „Celkově se cítím dobře, nechci říct přímo mlád, ale spíš svěží, to je to správné slovo," usmívá se věčně dobře naložený gólman.

Jak vám zamlouvá slovo veterán?
Záleží v jakém spojení. Třeba pokud jde o auta, tak se mi líbí hodně. Ale když se používá ve spojení se mnou, moc rád ho neslyším (usmívá se).

Vašich 41 let si moc nepřipouštíte. Je to tak?
Zatím si to nepřipouštím. Ale na druhou stranu vím, že do staré gardy se chodí hrát od pětatřiceti a to znamená, že tam patřím už šest let. Tak si říkám, není ta hranice nějak nízká?

Rozhodně, to vám podepíšu…
(usmívá se) Jde asi i o to, jak se člověk sám udržuje. Já si jako veterán rozhodně nepřipadám.

Pozorujete na sobě, že jste s věkem i klidnější?
Právě, že moc ne. Strašně rychle vybouchnu, křičím a nadávám.

Vážně? Navenek působíte jako velký pohodář, kterého nic nerozhodí.
Jenže já klidně vybouchnu kvůli maličkostem, plácnu nějaký nesmysl a pak toho lituju. Bojuji s tím celý život. Nejbližší, co už mě znají, tak mávnou rukou… On se vyblbne a dá pokoj.

Karel Gott zpívá v jednom songu, že by si přál být stále mlád. Přijde mi, že jste našel recept…
Myslíte? Jsou ale dny a chvíle, kdy si rozhodně mlád nepřipadám. Tělo se ozve a bolí. Ale v globálu se cítím dobře, nechci říct přímo mlád, ale spíš svěží, to je to správné slovo.

Vzpomenete si na chvíli, kdy vám spoluhráči v kabině začali poprvé vykat? Byla to chvíle, kdy jste si řekl, že asi budete trochu „starší"?
Musím říct, že bych marně pátral v paměti, kdy mi nějaký hráč vykal. Asi je teď jiná doba, než když jsem začínal v áčku já. Tenkrát jsme vykali úplně každému až do chvíle, než nám chlapi sami řekli, ať jim tykáme. Tady na zimáku se setkáte s „čau Salfo" a „ty vole, nazdar" i u mladší kategorie. Když tohle slyšíte od třináctiletých kluků, tak pak asi nemůžete ani čekat, že by vám osmnáctiletý spoluhráč vykal.

Vážně se nenašla výjimka?
Ale asi jo. Nějaký dorostenec mě pozdravil „dobrý den".

Co si pak v danou chvíli pomyslíte?
V duchu si říkám, že se najdou i slušně vychovaní kluci.

Vidíte a já si říkal, že když přijdete šestnáctiletý dorostenec do kabiny áčka, bude mít oči na vrch hlavy a začne s „pane Salfický"…
(usmívá se) Žijeme zkrátka v jiné době.

Vybavíte si, co jste prožíval před dvaadvaceti lety, když jste procházel kolem kabiny pardubického áčka?
Byli jsme asi vychovaní tak, že jsme všem starším chlapům vykali. Nechci říct, že by byli staří jako moji rodiče, ale prostě šlo o dospělé lidi a bylo automatické se k nim takhle chovat. Nedovedu si představit, že bych v osmnácti přišel do kabiny áčka a hned na všechny spustil „nazdar, čau…"

Co by se dělo?
Se zlou bych se potázal. Tenkrát to v kabinách fungovalo trochu jinak. Dnes je všechno takové volnější, ale nekladl bych to za vinu jenom těm klukům. Tohle je spíš přístupem rodičů, trenérů v mládeži… Atmosféra je taková, že se moc nerozděluje, kdo je mladej a kdo starej.

Když vy jste v roce 1990 začal chytat československou ligu, největším hitem byl walkman a v něm kazeta s Michalem Davidem. Dost věcí se od té doby změnilo, že?
Hodně, třeba jenom ta hudba. Když si chci v kabině pustit nějakou devadesátku (písničku z 90. let), tak to jsou u mladších spoluhráčů samé protáhlé obličeje a řeči jako „dědku, co to tam děláš?" (směje se). Najednou, když si uvědomím, že to, co teď poslouchám, je dvacet let stará písnička… Ty jo, vždyť je to půlka života. Přijde mi, že jsem ji poslouchal před pár lety a ono je to trochu jinak. Čas zkrátka letí, zastavit se nedá.

Máte pravdu, letí. Dnes má navíc každý člověk tablet, při nejhorším internet v mobilu, tam loví Facebook, Twitter… Co vás nejvíc chybí z časů, kdy se posílaly dopisy, telefonovat se chodilo do budky a život nebyl tak rychlý?
Hlavně ta doba byla podle mě taková živočišnější. Společnost byla víc venku, lidi se potkávali na ulicích, na hřištích, po hospodách, všude! Dnes si jenom voláme píšeme, vidíme se na obrazovkách. Starší generace si pořád jde občas zahrát fotbálek, chodí si sednout do hospody na jedno nebo na dvě piva a pokecat. Ale mladší tam jdou spíš jen za nějakým konkrétním účelem. Budu teď chytrej, říká to úplně každý ale zkrátka to tak je, mladá populace je trochu zdegenerovaná, sportovně odumíráme a tloustneme. Děti dnes neumí žít bez počítače, my jsme neuměli žít bez pohybu.

Sám svoje děti vedete ke sportu?
Můj nejstarší syn se sám  od sebe tlačil do různých sportů. U ničeho nevydržel vytrvale, něčeho musel nechat kvůli škole, něco ho zase přestalo bavit… Teď dělá ale americký fotbal, v něm se shlédl. Jeho nemusím nutit do ničeho, rád si zasportuje, vyřádí se s klukama. S mladším je to ale horší, dost času prosedí u počítače a na pohyb je to trochu lenoch. Chodí na sportovní školu, jenže těžko ho k něčemu přemlouváme. Do sportu ho ale netlačím. Když mám možnost, tak ho zvednu ze židle a vyblbneme se spolu. Ale ten hokej mi taky docela dost času zabere, kluk se musí někdy učit.

Když si chtěl hokejista zajít po revoluci do hospody na dvě piva, neměl problém. Teď ale spíš musíte po očku hlídat, aby vás někdo nevyfotil. Není to trochu zvrácené?
Tohle je obraz celé společnosti, lovíme senzace, každého zajímá bulvár, místo aby se chtěl dozvědět něco zajímavého. Chceme vědět, kdo koho zabil, okradl, jaký padne trest. Jsem z toho smutný, každý by se měl starat hlavně sám o sebe  a vyznávat heslo, že co nechce, aby druzí dělali jemu, nemá dělat jiným.

Tohle vám leží v žaludku evidentně hodně…
Mrzí mě to. Pamatuji se, že kdysi jsme chodili na Pernštýnské náměstí na obědy a staří chlapi si pak sedli ještě někde na kafe, nebo si dali dvojku bílého vína, pivo… Lidi je zdravili a nikdo nepřemýšlel nad tím, že si objednal někdo u oběda pivo. Naopak. Byli rádi, že hráče ve městě potkali a mohli s nimi prohodit pár slov. Dnes, když si sednete někde na pivo, druhý den žijí celé Pardubice tím, že hokejisti chlastají. Jsme přeci normální lidi. To se máme od ostatních lišit tím, že hrajeme hokej? Ne. Když si může dát tesař nebo manažer z banky po práci jedno, dvě piva, tak proč by nemohl hokejista? Tohle se mi nelíbí. Jako bychom neměli na něco takového právo a jenom kvůli tomu, že hrajeme hokej.

Změnili se za poslední roky i vztahy mezi lidmi?
Hodně. Kdyby se lidi se sportovci, nemyslím teď jen hokejisty, potkávali častěji, třeba by vládla i trochu jiná atmosféra. Podle mě by nebylo od věci, kdyby nás fanoušci vnímali i trochu z jiné stránky a ne jen tak, že jsme ti, kterým chodí na zimák tleskat, nebo nadávat.

Měly svoje kouzlo třeba časy legend Vladimíra Martince a Bohuslava Šťastného, kdy hokejista zůstával 20 let v jednom týmu, lidi je znali ze samoobsluhy a i hráči pak měli k městu úplně jiný vztah?
To je přesně ono. Lidi na takové hráče byli hrdí. Věděli, že patří k jejich městu a reprezentují ho. Dnes třeba tolik odchovanců v áčku nemáme, hokejista prostě už putuje za živobytím po celém světě, takže se tohle už asi tak nebere. Ale je to na škodu. Souhlasím s tím, že dřív byl klubismus mnohem větší. Představa, že by 5 hráčů každý rok odešlo a místo nich se nakoupilo pět jiných byla nemyslitelná. Migrace sportovců je teď mnohem větší. Dříve bylo všechno takové rodinnější.

Vizitka
Narozen: 28. března 1972
Povolání: hokejový brankář, chytá za Pardubice. Dvakrát se stal mistrem světa (2000 a 2001) a dvakrát vyhrál českou extraligu (2007 a 2012). Má i bronzovou medaili z olympiády v Turíně (2006).
Koníčky: Úplně největším jsou děti. Poslední roky jsem se pak dal na golf, dostanete se na vzduch a do přírody. Strašně rád vypadnu i na chalupu, baví mě všechny možné manuální práce.
Film: Líbí se mi Zelená míle nebo filmy se Seanem Connerym, Harrisonem Fordem a Tomem Hanksem. Z českých mám rád takovou klasiku jako třeba ságu o Homolkových.
Kniha: Dlouho jsem byl čtenářský analfabet. Ale jak jsem působil v Rusku, knížky mě dost chytly. Hodně se mi třeba líbila trilogie Stiega Larssona „Muži, kteří nenávidí ženy; Dívka, která si hrála s ohněm; Dívka, která kopla do vosího hnízda". To mě dostalo tak, že jsem četl klidně do čtyř do rána. Teď  čtu autorskou dvojici, která tvoří pod pseudonymem Lars Kepler.
Historická osobnost: Václav Havel. Strašně jsem s ním sympatizoval, dokázal toho hrozně moc a zůstal stále ohromně skromný.
Povahová vlastnost, kterou nesnáším: Když je člověk křivý, lže a nedokáže říct nepříjemné věci do očí. Sám na sobě nesnáším, že mám cholerickou povahu.
Jak skoncovat s depresí: Práce. Když už na mě padá, zalezu a snažím se něco dělat, unavit se. A když tak možnost není? Jedině se tím bohužel protrápit.

Očima blízkých

Zdeněk Venera – trenér Pardubic:
„U týmu jsem jenom zatím krátce, nastoupil jsem do Pardubic až v létě. Dušana ale jednoznačně vnímám jako velmi pozitivního člověka do šatny. Nikdy nepokazí žádnou srandu, v kolektivu má svoje pevné místo. Vzhledem k tomu, kolik toho má za sebou, tak se nebojí ani promluvit v kabině, umí říct klukům cokoliv. A přesně takové hráče do kolektivu každý trenér potřebuje."

Libor Hovorka – kustod Pardubic:
„Salfa je nepostradatelný člen naší kabiny. Potřebovali bychom mít stejného lídra s takovými povahovými vlastnostmi i v poli. Když se nehraje dobře a on o přestávce spustí, musí se kolikrát zavírat dveře. Hráči ho respektují a jeho slovo má velkou váhu, ať je a nebo není v brance, vždycky umí udělat v šatně takové klima, jaké je potřeba. Pro mě je trochu nepochopitelné, že se i v tomhle věku drží v tak skvělé kondici a formě. I když je pravda, že u brankářů není dlouhověkost úplně ojedinělá. Ve světě to také funguje tak, že když se někomu nedaří, sáhne po veteránovi. Omsk, který trénuje Miloš Říha, teď také přivedl Bělorusa Mezina, jemuž už bylo stejně jako Salfovi čtyřicet. O gólmanech se sice říká, že jsou všeljací, ale na Dušanovi je vidět, že v hlavě to má srovnané fantasticky. Kdyby neměl, už dávno nechytá. Jde si za svým, dovede se špičkově připravit na každý zápas a je prostě vidět, že o sebe hodně dbá."

Martin Růžička – brankář Pardubic:
„Pro mě je to hlavně super parťák, Dušan má takovou povahu, že zapadne do každého kolektivu. Rozumíme si, všichni gólmani jsou tak nějak z jednoho těsta a nějaký věkový rozdíl nehraje žádnou roli. Když sem v roce 2011 přicházel, vůbec jsme se neznali. Jenom jsem věděl, že ho ve škole měla stejná paní učitelka, jako mě."

Autor: Pavel Ryšavý

22.10.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Adolf Klepš

Hlasovat lze i pro zesnulého náčelníka krkonošské horské služby

Ilustrační foto.
AUTOMIX.CZ
3

Absurdní šikana? Český řidič platil pokutu za překročení rychlosti o 1 km/h

Z Hronova do Náchod se poběží po šedesáté

Náchod, Hronov - Už 60. ročník silničního běhu Hronov – Náchod se uskuteční v sobotu 21. října.

Kuriozity volebních místností: Autoservis, dům hasičů i sauna

Královéhradecko - Poslance lidé do sněmovny pošlou z různých míst. V Petříkovicích na Trutnovsku volební komise sídlí na koupališti, V Polici na Náchodsku zase v prostorách sauny.

Češi v cizině se k volebním urnám nehrnou

Náchodsko - Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky začínají dnes úderem 14. hodiny.

Nahodil Náchod konečně motory?

Náchodsko - Až v pátém kole se dočkali premiérového vítězství v letošním ročníku Krajské ligy mužů hokejisté Náchoda. O překvapení se pak postaral Hronov, který zvítězil na horkém ledě Nové Paky. Bez vstřeleného gólu a bez bodů se naopak vraceli z Třebechovic hokejisté Jaroměře.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení