Rallye shov v Nemyčevsi si mezi závodníky získala dobrou pověst. Jak to celé začalo?

S rallye show v Nemyčevsi jsme začali v roce 2010. Parta kamarádů se dala dohromady a chtěli jsme využít prostory, které máme k dispozici. Nejdříve jsme uspořádali zimní závod, kde bylo asi deset aut, ale my chtěli víc. Proto jsme odstartovali seriál. Od jara do léta jsme udělali vždy osm závodů, po skončení se vyhlásily celkové výsledky a sečetly se body ze všech závodů. Jezdilo sem docela dost aut a celé jsme to pojali jako show pro lidi.

Pro koho jsou závody určené?

Začínali tu jezdci, kteří teď jezdí mistrovství republiky v autokrosu. Tady na plácku k tomu přičichli, a pak postoupili do vyšších tříd. Byl to pro ně dobrý začátek. Někteří nakonec skončili, třeba si pořídili rodinu, stavěli dům a už na to neměli čas a peníze. Ale někteří šli dál a byl to odrazový můstek pro jejich kariéru. Myslím, že rallye show je vhodná pro každého. Není třeba velký rozpočet jako třeba na závodění ve formulích. Tady mohou jezdit mladí i staří, časově a finančně je to tady v Nemyčevsi dostupné. Závodila tu také spousta žen a můžu říct, že některé z nich byly mnohem lepší než chlapi. Jednou tu dokonce žena vyhrála celou sezonu, jezdila každý závod a všechny porazila. Určitě bych ženy za volantem nepodceňoval. Rozhodně nejsou žádná béčka, aby se musely řadit na druhou kolej.

Omrkněte galerii z loňského ročníku závodu

S jakým autem se mohou závodníci příhlásit?

Auta si buď staví sami, nebo můžou přijet se sériovým autem. Jeden čas se to trochu vyostřilo, někteří závodníci se hlásili s postavenými auty s upravenými motory, převodovkami, speciálními pneumatiky. Lidé se sériovými auty jim přestali stačit, takže pak zase jezdců ubylo. Teď jsme udělali speciální kategorii pro sériová auta.

K letošní rallye show v srpnu se připojí i dětský den. Co připravujete?

Od osmi začnou tréninky ralley show, od deseti vyřazovací rozjížďky a podle počtu bodů se pak pojedou jízdy o třetí a čtvrté místo a superfinále o vítězství. Po vyhlášení a stupních vítězů se od tří hodin rozpoutá dětský den, budou přicházet děti s rodiči, bude tu doprovodný program, stanoviště s odměnami a další atrakce. Už jsme dětský den pořádali jednou a měl velkou návštěvnost, protože děti s rodiči už přišli na rallye show a naopak i závodníci tu zůstávali i na dětský den. Každý si našel to svoje a všichni si to užili. Vedení obce nás v akcích podporuje, proto chceme udělat něco i pro širokou veřejnost a děti.

V Královéhradeckém kraji letos žně v polovině léta vypadají dobře.
Vše zdražilo, náhradní díly nejsou. Přesto si zemědělci žně pochvalují

Sám jste úspěšný závodník autokrosu. Kdy jste s ježděním začal?

Bylo mi asi šestnáct let a začínal jsme s buginou na mistrovství republiky. Nic jiného tu tenkrát nebylo. Přivedl mě k tomu táta, který sám závodil na českých i evropských mistrovstvích. Jednou mi říkal, jestli se nechci svézt,a já z hecu souhlasil. Určitě toho nelituju. Když vidím dnešní kluky, kteří sedí u počítačů a nic je nezajímá, jsem rád, že jsem byl odmala v dílně, staral se o auta a měl jsem koníček, který k něčemu vedl. Naučil jsem se na autech pracovat, opravovat je. Nejdřív jsme si s tátou buginu půjčovali a domlouvali se, kdo pojede jaký závod. Pak jsme postavili ještě jedno auto a každý jsme měli svoje. Ale táta pak se závoděním skončil a já to po něm celé přebral. Měli jsme dobré výsledky jak u nás, tak v Evropě. Ale pak se peníze začaly šplhat do nesmyslných částek, a už se to nedalo utáhnout, proto jsme kolem roku 2000 s buggy přestali a přesedlali na plechová auta.

A v tom jste se našel?

Zbyl nám motor ze šestnáctistovky a přemýšleli jsme, co bude dál. O rok později jsme postavili VW Golf do plechových aut a použili motor z buginy. A první sezonu jsme vyhráli. Bylo to finančně dostupnější, chytlo nás to a jedeme to doteď. Když se za těmi dvaceti lety ohlédnu, desetkrát se nám podařilo dosáhnout na titul, pětkrát jsme byli vicemistří. A na poličkách máme spoustu pohárů ze závodů.

Který z úspěchů je pro vás nejcennější?

Každý pohár stojí hodně úsilí, hodně peněz, hodně práce. Úspěch není zadarmo a pro nás všechny je to jen koníček. Všichni máme zaměstnání a věnujeme se autům po práci a o víkendech. Takže já si vážím všech závodů. A titul je pak třešnička na dortu a zásluha pro všechny. Ani nejlepší jezdci nedokážou být mistři každou sezonu a k vítězství je potřeba i hodně štěstí, aby něco neupadlo, všechno fungovalo. Je to sport a může se při něm stát cokoliv.

Kolik lidí za každým vaším závodem stojí?

Patří za to poděkování všem lidem, co se okolo toho točí. Není to jen o jezdci, ale o celém týmu, o přípravě všech, kteří chystají auto, zázemí a tak dále. Za tím úspěchem stojí hodně lidí. Teď mám čtyři mechaniky, kteří staví auto, stavíme si i vlastní motory. A některé věci, třeba převodovku a tlumiče, musíme zadávat firmě, která je vyrábí. Ale vesměs celé auto od rámu až po instalaci vnitřního vybavení si děláme sami. Dneska už jezdec lidi okolo potřebuje.

Kdo je Martin Babák

K závodění přivedl Martina Babáka jeho otec Jiří, který se na scéně závodů buggy stal legendou. Dodnes spolu pracují, přestože Jiří Babák už závodní kombinézu pověsil na hřebík. Martinovi se desetkrát podařilo získat titul mistra v autokrosu, pětkrát dosáhl na vícemistra. Přestože se v civilním životě věnuje svému zaměstnání, většinu volného času věnuje autům a přípravám na další závody. S přáteli navíc už deset let pořádá rallye show v Nemyčevsi, kde mohou k závodění přičichnout jezdci všech generací. Letošní závody se pojedou 20. srpna.

Vy sám jste taky automechanik?

Je to tak, na autě taky pracuju. Jsou i jezdci, kteří jen přijdou s helmou, mají všechno nachystané, zaplatí si servis, catering, v karavanu přijedou na závody a jen nasednou. Ale moc jich není. Závodník podle mě musí být dobrý jezdec a dobrý mechanik. Aby věděl, co v autě je a co jak funguje. A když to nejede, aby věděl proč.

Je to nebezpečný sport?

Autokros není nebezpečný. Jede se na uzavřené trati, kde nejsou žádné stromy, auta splňují bezpečnostní prvky, mají kvalitní rám, máte na sobě nehořlavé oblečení. Jsou i tratě, kde se jezdí extrémně rychle, jiné jsou pomalejší a náročnější na techniku jízdy, ale nebezpečné to není. Ani tady na rallye show nehrozí velké nebezpečí. Nejezdí se kolem stromů, je to na place, kde jezdci nedosahují extrémních rychlostí. Rallye show je hodně o rukách. O tom, jak umíte točit volantem. Nestačí jen na startu sešlápnout plyn.

Jaký jste řidič v běžném provozu?

Na silnici neriskuju. Někteří řidiči si na silnici připadají jako na závodní trati. Když to vidím, klepu si na čelo. Já v provozu nezávodím. Od toho jezdím na trať, kde mám helmu, kombinézu, okolo sebe pevný rám a vhodné podmínky na závodění. V dnešním provozu je podle mě hodně machrování. Mladí kluci si v osmnácti pořídí bavoráka a chtějí se ukázat. Myslí si, že jsou mistři světa, na rovince v běžném provozu to vytáhnou na 200 km/h a chlubí se tím kamarádům. Ale na závodní trati se nesvezou, nepředvedou svoje umění. To já neuznávám.

Zrovna pro ně by třeba bylo dobré přijet se na rallye show vyřádit…

Přesně tak, rallye show je dělaná i pro tyhle kluky. Ať se sem přijdou ukázat, předvést svoje závodní umění. Hodně jich tu bylo, přijeli s bavorákem a chlubili se, kolik jezdí v provozu. A tady nepředvedli nic. Nedokázali točit volantem. Ale v provozu si připadali jako kingové. Proto jim říkáme, ať se přijdou vyřádit na rallye show a neblbnou v provozu.