Trasu druhé etapy opočenského obchvatu v Lišťovině brázdí stavební stroje, zakusují se do ní, jinde už navážejí nové vrstvy materiálu, které poslouží jako podklad budoucí silnice. Opodál se nad různě velkými jamkami a jámami sklánějí se svými pracovními nástroji archeologové a jejich spolupracovníci. Vše je třeba pečlivě zdokumentovat, právě tady je místo dalšího výjimečného objevu.

„Jsme na sídlišti a většina toho sídliště patří do druhého století našeho letopočtu, alespoň podle toho, jak zatím máme vyhodnocenou keramiku. V té době tady byli Germáni – Markomané,“ prozrazuje archeoložka Muzea a galerie Orlických hor Martina Beková. Jak však doplňuje, všechny výsledky jsou zatím předběžné, výzkum teprve probíhá.

Germáni těžili z keltské řemeslné tradice

K velkému technologickému pokroku došlo už u předchůdců Germánů. Většina nářadí tak, jak ho známe, pochází od Keltů. Germáni je vojensky ovládli.

„Nevíme, jaký byl podíl obyvatelstva, který tady zůstal a který utekl, ale Germáni dlouho čerpali z keltské řemeslné tradice. Pronikaly sem i výdobytky Římského impéria. Germáni žili ve vesnicích, živili se zemědělstvím, chovali dobytek, měli už poměrně kvalitní nástroje, část své hrnčířské produkce dělali na kruhu, měli zkušenosti s výrobou pecí a keramiku dokázali velmi kvalitně vypalovat,“ přibližuje tuto kulturu archeoložka Martina Beková.

Železo v té době bylo již hojně využívaným materiálem a vzhledem k jeho dostupnosti se značně rozšířila nabídka kvalitních pracovních nástrojů a také, jak jinak, zbraní.

„Máme tady čtyři polozahloubené chaty čtvercového půdorysu. Z nich máme poměrně hodně keramiky a zvířecích kostí, což je ve zdejších půdách vůbec poprvé, kdy se nám zvířecí kosti daří nacházet. V regionu je to docela vzácnost. V okruhu asi pěti kilometrů máme zachycené poměrně intenzivní germánské osídlení, musela tudy vést obchodní stezka, ale doklady o něm jsme měli jen ze sběrů, první kopaná lokalita v celém rychnovském okrese je až tady," vysvětluje.

Studně, sila i pece

„Kromě domů jsou tu pozůstatky i nadzemních staveb, ale upřímně nejsme tak daleko, abychom mohli vyhodnotit, jak dalece spolu polozahloubené objekty s pozůstatky kulových konstrukcí souvisí. Možná to je vždy jeden dům, který má část zahloubenou a část ne. Dále tady máme alespoň dvě studně, jámy – sila na uschování obilí, klasickou kupolovitou pec, která stála mimo objekt, asi pro případ požáru. Připravovalo se v ní jídlo, mohly se v ní péct chlebové placky a možná byla používaná i k výpalu keramiky. A nalezli jsme také krásnou železářskou pec. Tavila se v ní zřejmě bahenní ruda z okolí," ukazuje Martina Beková v jedné z jamek znatelnou strusku.

Žádné železné nástroje, které v ní mohly být vyrobeny, však výzkum zatím neodhalil. To by prý mohlo naznačovat, že sídliště jeho obyvatelé opustili plánovitě a nářadí si odnesli s sebou: „Tápeme ještě v otázce délky trvání sídliště, ale to bude na podrobnějším vyhodnocení keramiky. Keramika je užitková, ale velmi kvalitně provedená, nesmírně kvalitně vypálená a má krásné zdobení.“

Germánské obětiště

Sídliště využívalo původní tok, který tudy protékal. Až mnohem později byl upraven na Zlatý potok. Lidé, kteří tu žili, zde pravděpodobně měli i své obětiště.

„Jsou tu mohutné bahenní nánosy a do tohoto bahna jsme našli naházené něco, co si vykládáme jako obětiny. Jednak to bylo několik nádob, které byly naházené do jednoho místa, a pak jsme našli jelení parohy se zbytkem lebky, musela to být tedy celá trofej, dále paroh z dalšího jedince a jsou u toho také jakési zvířecí čelisti,“ dodává Martina Beková.

Archeologický výzkum na trase druhé etapy opočenského obchvatu potrvá asi ještě čtyři týdny.

Objevy z první etapy obchvatu

Výjimečný objev si připsali archeologové rychnovského Muzea a galerie Orlických hor už před třemi lety na trase první etapy opočenského obchvatu, kde odhalili pravěká osídlení i hroby. Dvě sídliště popelnicových polí archeologové předběžně datovali do sklonku doby bronzové. Jeden z hrobů potom do pozdní doby kamenné – kolem roku 2000 před naším letopočtem, kdy by mělo jít o kulturu se šňůrovou keramikou. Druhý, žárový hrob, je podle archeologů ze čtvrtého století našeho letopočtu, pocházel z konce doby římské, případně počátku stěhování národů.

„U nás jde o naprosto výjimečný nález, protože do té doby jsme měli jen jeden kostrový hrob, který byl jen kousek odtamtud, ve vzdálenosti 50 metrů,“ vysvětlila archeoložka Martina Beková.

Už při povrchovém průzkumu o několik měsíců dříve se podařilo nalézt kamenný sekeromlat a pazourkový úštěp, pravděpodobně z období neolitu, do téhož období spadají i nálezy dvou kamenných drtidel.

Objevily se však také předměty mnohem mladší, konkrétně mince, nejstarší z 15. století, většina pak z 16., 17. a 18. století. Asi nejzajímavější byl nález falza mince Zikmunda Vasy III., která měla být ražená v Litvě. Falzifikátor si ale neuvědomil, že když připravuje razidla, musí všechna písmena psát zrcadlově obráceně.