Je neděle 22. listopadu, krátce před půl čtvrtou odpoledne, když rychlík č. 924 jedoucí z Trutnova do Prahy se na přejezdu ve Studnici narazil do osobního automobilu. Přestože se naštěstí nejednalo o tragickou nehodu (i když ve značně „pocuchaném“ automobilu byly zraněné tři osoby), některým pasažérům se čekání na náhradní spoj zdálo nekonečné.

„Mezi cestujícími byly i matky s malými dětmi a ty si stěžovaly na dlouhé čekání. Nebylo ale jiné řešení. Vlak po nehodě pokračovat nemůže a než se sežene autobus, tak to taky chvíli trvá,“ uvedl zástupce velitele SDH Červený Kostelec Jakub Vítek, který na místě nehody zasahoval. „Cestující seděli uvnitř vlaku, protože se pro ně zajišťoval náhradní autobus, který pro ně přijel asi za hodinu a půl z Hradce Králové. Část pasažérů odvezl do Starkoče a cestou zpět zbývající část cestujících do Hradce Králové,“ dodal Vítek.

Mimořádným událostem v železničním provozu, ať jde právě o nehody na železničních přejezdech, nebo střetu vlaku s osobou v kolejišti (velmi často sebevraždy), ale i jiným nelze zabránit. Bohužel tyto mimořádnosti mají vliv na železniční provoz, kdy dochází k několikahodinovému přerušení dopravy. Následně vznikají zpoždění, ujeté přípoje, nebo nahrazení vlaků náhradní autobusovou dopravou. V tu chvíli se stává železniční doprava nespolehlivou.

„Ano, mimořádnostem skutečně nezabráníme, ale následné komplikace, které vzniknou, se dají řešit operativně a maximálně eliminovat negativní dopady na cestující. Jenže toto platí možná ve Švýcarsku a jiných zemích, kde je cestující na prvním místě. V Čechách to tak ale bohužel nefunguje. Cestující je až ten poslední,“ obává se náchodský zastupitel Jiří Prokop.

Právě neschopnost maximálně eliminovat komplikace v dopravě ukázala nedělní nehoda na přejezdu ve Studnici. Vzhledem k období probíhající pandemie je o víkendu na této a přilehlých tratích omezena doprava na polovinu, kdy vlaky jezdí ve dvouhodinovém taktu. „Cestující tak museli na další spoj čekat i dvě hodiny a dvacet minut. O to více měl zafungovat dispečerský aparát, který dopravu řídí,“ říká Jiří Prokop.

A zde je právě zakopaný pes. Řízení železniční dopravy v takových případech často selhává. Stalo se tak, že přípoj ze Starkoče do Václavic na vlaky směr Týniště a Náchod ujel po dlouhém čekání doslova před nosem o pouhých pět minut těm cestujícím, kteří přijeli náhradní autobusovou dopravou za rychlík od Trutnova. „Cestující směr Choceň měli dvojí smůlu, protože se nedostali do Václavic na spěšný vlak, který jel za hodinu. Nikdo nebyl schopný zavést mimořádný spoj, který by přípoj zajistil, přitom to bylo technicky možné,“ říká Jiří Prokop.

Dříve rozhodoval výpravčí ve spolupráci s jedním provozním dispečerem. Nebyl problém překročit čekací dobu pro zajištění přípoje, nebo zavést zvláštní vlak i navíc mimo jízdní řád, aby se cestující odvezli - když ne včas, tak s minimálním zpožděním. Dnes toto nefunguje. Výpravčí již dávno není ten, který rozhoduje. To se nyní řídí až z Prahy. „Problém je, že dispečeři v Praze řídí i několik krajů najednou a tedy jejich možnosti a znalosti místních poměrů a provozní situace jsou velmi omezené. Výsledkem je, že cestující zůstanou napospas osudu, až pojede další vlak,“ říká Prokop.

Aktuální postup při podobnách případech je v současnosti značně komplikovaný. „V případě jakékoliv mimořádné události postupuje výpravčí podle předpisu pro hlášení a šetření mimořádných událostí. Výpravčí tedy, kromě jiného, informuje o události příslušného vedoucího dispečera Centrálního dispečerského pracoviště. Ten následně informuje příslušného dopravce. Dopravce, pokud je účastníkem mimořádné události, se zapojí do šetření,“ popisuje tisková mluvčí Správy železnic Nela Friebová postup při narušení provozu mimořádnou událostí.

„Pokud dojde k zastavení provozu, dopravce vyhodnotí situaci a podle potřeby přijme vlastní operativní opatření - zavedení náhradní autobusové dopravy, změny obratů souprav, prodloužení čekacích dob a tak dále. O těchto svých rozhodnutích informuje dispečera, jenž informace přenese na příslušné výpravčí, kteří je s nimi seznámí cestující,“ dokončila kompilovanou štafetu Nela Friebová, a dodala, že není výjimkou, že v případě mimořádné události, kdy lze očekávat rychlé vyšetření, nebo se stane v lokalitě či čase, kde je obtížné sehnat autobusy, nepřijme dopravce žádné opatření.

Proč by v takových případech dopravce dělal něco víc, než musí? Vždyť stačí cestujícím vysvětlit, že se jedná o mimořádnou situaci, která byla zaviněna někým jiným. Cestující neví, že pro ně dopravce neudělal nic navíc, i když by mohl. Cestující netuší, že jim ujel přípoj, který na ně mohl počkat a oni by tak byli doma třeba o hodinu dříve! Nikdo si tak kolikrát ani nestěžuje.

Komu by to ale nemělo být jedno je kraj, který dopravu objednává. Ten je zodpovědný za její kvalitu a především by měl mít zájem, aby byla veřejná doprava spolehlivá. "Je nutné, aby kraj byl partnerem pro cestující! Samotný cestující svou oprávněnou stížností nic nezmůže. Jedině kraj může ovlivnit to, jak kvalitní a především spolehlivou veřejnou dopravu budeme u nás mít,“ dodává Jiří Prokop.