Ani Hradec Králové, ani Chrudim, nýbrž Trstěnice u Litomyšle se sotva 500 obyvateli. Právě to je podle Českého statistického úřadu sídlo s vůbec nejstarší písemnou zmínkou. Prvně se o nich mluví v souvislosti s rokem 993.

Není ale divu. Právě tudy totiž procházela podle historických pramenů jedna z hlavních obchodních stezek napříč Evropou, spojující nejen Čechy s Moravou, ale i pobřeží Baltu s Orientem.

Dokonce si dodnes nese tento název - Trstenická stezka. Označuje pravděpodobnou zemskou stezku, která vedla podle řady autorů přes Čechy a Moravu do Pobaltí a dále na východ až do Orientu.

„V 10. století byla stezka hlavní spojnicí západní a východní Evropy, po které proudilo zboží (sůl, kožešiny, otroci, luxusní zboží atd.).“ Tolik internetová wikipedie.

Nic na tom nemění, že přesný průběh stezky přes Českomoravskou vysočinu je stále předmětem bádání a sporů. „V historických pramenech se objevuje stopa po této stezce v Kosmově kronice (z roku 981), která zmiňuje Litomyšl jako hrad na stezce. Druhým historickým zdrojem je nadační listina krále Václava I. z roku 1250. Tyto podklady vedly k domněnce, že stezka vedla podél říčky Trstenice (dnešní Loučná),“ píše se v internetové encyklopedii.

První zmínky o Chrudimi, Litomyšli nebo Hradci Králové jsou naproti tomu datovány až skoro o století později.

Jiné prameny ale údaje statistiků zpochybňují. „První písemná zmínka o Litomyšli je v Kosmově kronice z r. 981, v níž je východní hranice panství Slavníkova proti Moravě určena hradem Liutomysl, ležícím u pralesa. 'Když hrad, tedy také cesta to důležitá, střežená hradem', kde 'u pralesa' znamená cestu pralesem u jejího východu, tedy zemskou bránu na zemské stezce,“ psal v roce 1958 ve Vlastivědném sborníku tehdejší ředitel trstěnické školy Bohuslav Paďour.

Právě Trstěnice se táhnou jižně od Litomyšle, směrem k bývalým hustým lesům na Poličsku.

Zajímavé je, že naopak řada dnes významných, především turistických center uprostřed hor, vznikla naopak relativně nedávno. Hory byly duchům, vlkům a medvědům zaslíbené, a krom dřevařů se od nich rozvíjející se civilizace držela dál.

Příkladem je dnešní turistická metropole Pec pod Sněžkou, která je prvně zmiňována až v roce 1790, nebo Teplice nad Metují uprostřed známých skal, o nichž se píše až v souvislosti s rokem 1834.