'Nemám se s kým podělit o radosti ani o starosti'

Stránka Řádků důvěry se těší mimořádnému zájmu čtenářů. Do redakce chodí desítky dopisů. Proto mějte strpení, i váš příběh brzy zveřejníme.

Hledá se babička

Hledáme babičku, klidně i s dědečkem, nebo osamělou starší paní, která touží po vnoučatech.

Pokud rádi přečtete pohádku, povyprávíte a předáváte životní zkušenosti, trpělivě dětem vysvětlíte, co je zajímá, půjdete s námi na houby nebo procházku budeme rádi. Ozvěte se nám. Nejlépe Jičínsko.

Rodina od Řáholce

Začít od začátku

Jmenuji se Vítek, pocházím ze Svitav, i když v současné době se nacházím ve věznici Odolov v okrese Trutnov. Jsem sportovně založený, štíhlý, svobodný a je mi 31 let. Můj výstup se již nezadržitelně blíží a já nechci zůstat sám. Hledám touto cestou ženu bez předsudků ve věku 30 – 45 let z Trutnovska, kde plánuji zůstat, protože zde budu zaměstnaný. Pokud si mé řádky přečte žena, které nechybí odvaha to zkusit, budu rád, když mi odepíše.

Vítek z Trutnova

Trvalý vztah

Vážená redakce, obracím se na vaše tolik oblíbené Řádky důvěry a chtěl bych vaším prostřednictvím poznat partnerku pro život. Prozatím jsem neměl štěstí potkat takovou dívku, které by nevadilo žít na vesnici.

Je mi 34 let a pracuji jako soukromý zemědělec. Nemám se však s kým podělit o radosti, starosti, mít pro koho pracovat a de facto žít. Uvítal bych dívku, která má vztah k přírodě, zvířátkům, zahrádce a která by nám chtěla vytvořit pěkný domov. Život rychle utíká a samotnému bývá smutno. Velmi mě potěší, když některá ze čtenářek odepíše.

Čtenář z Rychnovska

Přišli jsme o dceru?

Vážená redakce, i já patřím k těm, kteří si rádo pročítají páteční Řádky důvěry. Dlouho mi trvalo, než jsem se rozhodla vám napsat. Můj příběh je ze života a stal se v mé rodině. Jsme obyčejná rodina s více dětmi a před rokem jsme přišli o naši nejstarší dceru, které je nyní dvacet let a vše začalo v jejich osmnácti letech. Naše dcera se vyučila cukrářkou a našla si přítele, který je o třináct let starší. Ze začátku to vypadalo, že je to slušný muž, ale postupem času jsme názor změnili.

Dcera hned po vyučení skončila na úřadu práce. Snažili jsme se jí pomoct najít zaměstnání, ale snaha a vůle z její strany chyběla. Její přítel jí v tom podporoval, ale nejhorší bylo, když se do toho vložila moje matka. Začala ji finančně podporovat. Toto jsme my odmítali, protože jsme v ní chtěli vybudovat pracovní návyky.

Zřejmě to byla chyba.  Skoro rok byla doma, po celou dobu jsme se jen hádali a ona neměla zájem o nic a ani o nás. Odmítala nám i pomáhat doma a vždy jen čekala, až si pro ni přijede její přítel. Kolikrát jsme ani nevěděli, kde je a kdy přijede, protože byla přeci plnoletá. Pár dní před svými narozeninami se odstěhovala k mé matce, dodnes nevíme proč. Protože se nám to nelíbilo, její přítel si na mě pozval mou matku.

Nepřeji nikomu to ponížení, které jsem zažila. Dcera si od nás nakonec nevzala ani všechny svoje věci, moje matka jí koupila přece nové. Dokonce si nechala udělat i nový rodný list.

Stále nemohu pochopit, co strašlivého jsme provedli. Starali jsme se o ni, byli jsme pyšní na to, že hraje krásně na trubku. Odkopla nejen nás, ale i svých pět sourozenců. Její nejmladší sestra ji vlastně vůbec nezná. Doslechli jsme se, že se jí narodilo miminko, že je to chlapeček, ale nic bližšího nevíme. Nesmíme ho vidět a máme na ni prý zapomenout. Stále se snažíme o nějaký kontakt, ale dcera nás odmítá. Vím, že nejsme stoprocentní rodiče, že nejsme bez chyby, ale tohle jsme si nezasloužili. Nejhorší pro matku je ztratit vlastní dítě.

Navenek působím možná tvrdě, ale uvnitř mě to strašlivě bolí a těžce to nesu. Stále na ni myslím, chtěla bych ji vidět a mluvit s ní. Nikdo z nás netuší, jak si život s námi zahraje a co vše nám na naší cestě připraví. Ráda poznám někoho s podobným osudem, určitě by bylo o čem povídat.

Čtenářka z Přeloučska

(Pokud chcete reagovat na tento příspěvek, pište na adresu redakce uvedenou vlevo na této straně. Na obálku napište, komu odpovídáte a datum otištění příspěvku. Dopisy adresátům předáme.)