Uvnitř byla uvězněna matka s dcerou. Policisté nezaváhali ani vteřinu, skočili do rybníka a snažili se je z auta vyprostit. Zeptali jsme se, co muži zákona prožívali při zásahu i po něm.

U havárie osobního auta, které skončilo v rybníce jste byli jako první. Kdy a jak jste se o nehodě dozvěděli?
Jan Horáček: Ve čtvrtek 12. června jsem začal denní dvanáctihodinovou službu, jako řidič služebního vozidla v barvách policie ČR. Do hlídky jsem byl velen společně s kolegou Romanem Paličem. Naše služba měla začít služební poradou, avšak krátce před osmou hodinou nám kolega, který zastával funkci dozorčí služby, sdělil, že mu byla cestou operačního střediska oznámena nehoda osobního vozidla, které havarovalo a skončilo v rybníce v obci Mírová pod Kozákovem – Bělá. V ten moment jsme s kolegou ihned skočili do služebního vozidla, jelikož zde bylo důvodné podezření, že ve vozidle je osádka. Na místo jsme vyrazili s puštěným výstražným světelným zařízením a snažili jsme se co nejrychleji prokličkovat provozem v ulicích města až k místu nehody.

Roman Palič: V době oznámení jsme byli na služebně OOP Turnov, od dozorčí služby jsme se před osmou hodinou dověděli, že v rybníku u Bělé je spadlé vozidlo. Nevěděli jsme, zda se jedná o dopravní nehodu nebo se pachatel chtěl zbavit vozidla, jak jsem to zažil již v minulosti. Byl ale předpoklad, že jde o nehodu, kdy mohou být ve voze uvězněni lidé. Ihned jsme tam co nejrychleji odjeli.

Můžete popsat co se pak odehrávalo? Jak jste reagovali?
Jan Horáček: Na místo nehody jsme dorazili zhruba za dvě minuty, kde na nás již čekala žena, která nehodu oznámila. Vyskočili jsme s kolegou ze služebního vozu a utíkali k místu neštěstí. V běhu jsem sundával opasek se služební zbraní a z kapsy jsem odhodil mobilní telefon. Pak jsem již ani chvilku neváhal a skočil do vody k těsně pod hladinou ponořenému osobnímu vozidlu, které bylo obrácené na střeše. Snažil jsem se rychle otevřít dveře řidiče a zadní dveře za řidičem, to se mi však nepodařilo. Navíc byla okénka těchto dveří, blíže ke břehu, uzavřená. Přeskočil jsem tedy auto na druhou stranu, ponořil se pod hladinu a snažil se nahmatat kliku dveří spolujezdce. To se mi podařilo a dveře jsem pootevřel, ale byly opřeny o dno rybníka.V tu chvíli se ke mně dostal i kolega.

Roman Palič: Nejprve jsme se pokoušeli otevřít dveře na straně řidiče, blíže ke břehu, to se nám ale nepodařilo, po vytažení vozidla jsme zjistili, že byla promáčknutá střecha a dveře byly zaseknuté. Proto jsme obepluli vozidlo a po krátké námaze se nám společnými silami podařilo částečně otevřít přední pravé dveře vozidla. Bezprostředně za dveřmi jsme žádná těla nenahmatali, proto se kolega Horáček ponořil pod hladinu, ale nic neviděl, ani nenahmatal žádné tělo v přední části kabiny, pouze batoh.

Jan Horáček: Po mém čtvrtém vynoření se kolegovi podařilo otevřít zadní dveře a v ten moment již do vody skočili dva záchranáři HZS s potápěčskými brýlemi. Romanu Paličovi se podařilo otevřít zadní část vozidla a kolega z HZS pak na druhý pokus vytáhl na hladinu mladou dívku. Společnými silami se nám ji podařilo dostat na břeh rybníka. V ten moment někdo další ze záchranářů vyprostil i mladou ženu ze zadní části vozidla. Na břehu již stál sanitní vůz, jehož posádka začala ihned po vyproštění obě osoby resuscitovat.

Při své práci jste velice blízko podobným případům. Přijíždíte na místa, kde došlo k nějakému neštěstí. Dostali jste se do takové situace poprvé?
Jan Horáček: Před několika týdny jsme byli přivoláni s kolegou k seniorce, která neotvírala svým sousedům, přestože uvnitř domu hrál televizor. Vyrazili jsme ihned na místo, přivolán byl i HZS kvůli otevření vstupních dveří. Byli jsme první na místě, dveře byly uzamčené a po marném pokusu o verbální kontakt se seniorkou jsem vyšplhal do okna, kde jsem spatřil na podlaze ležící ženu. Vykopli jsme tedy dveře a starší paní ihned poskytli první pomoc. Stabilizovali jsme její životní funkce až do příjezdu záchranářů, kteří si seniorku převzali do péče. Takové situace, ať s lepším či tragickým koncem, však nejsou ojedinělé a v naší práci se s nimi občas setkáváme.

Roman Palič: Je to moje první zkušenost.

Zasáhla vás nějak tato událost? Jak se na to díváte teď, s odstupem času?
Jan Horáček: Lhal bych zejména sám sobě, kdybych řekl, že se to stává a člověk takové věci musí filtrovat, jelikož je to naše práce. To prostě nejde. Od celé tragické události již uplynulo pár dní, ale přesto se mi několikrát za den celá situace promítá v hlavě. Nedávno jsem si telefonoval s kamarádem, který byl také na místě jako záchranář. Byl mezi těmi, kteří po vyproštění osob z vody bojovali o život mladé dívky a její matky. I on má událost stále před očima. Zdravotník RZS se s podobnými událostmi setkává takřka denně, s námi však takovýto případ doslova otřese. Z takové zkušenosti se člověk asi jen tak neotřepe, zejména když přijde někdo o život. To už ve vás prostě zůstane.

Roman Palič: Z popsané události nemám vůbec dobrý pocit, protože skončila tragicky (následně v nemocnici zemřela matka dívky). Stále vidím, jak hasič vyprošťuje z vozidla bezvládné tělo teprve třináctileté dívky a přemýšlím, zda nešlo nějakým způsobem zákrok urychlit. Jsem přesvědčen o tom, že jsme se všichni snažili na maximum, ale i přesto se sám sebe ptám, zda nešlo něco udělat jinak, abychom uchránili život mladé ženy.

Vlasta Suchánková