'Snažíme se vyrábět co nejkvalitnější drogu,' sdělil botanik

Jeho království je nenápadně skryté vedle hradecké „strojárny". Je to exotická oáza, ráj pro léčitele a najdete tam i „zahradu smrti" – botanická zahrada při farmaceutické fakultě v Hradci Králové. Její šéf Jiří Pirner je další osobností z našeho pravidelného cyklu Zajímaví lidé Hradecka.

Scházíme se v prvním patře skleníku, kde rostou jeho poklady a na stole stoupá pára 
z připraveného čaje.

Vaříte si hodně čaje ze svých výpěstků a jak se vlastně správně pijí?
Nejlepší je pít čaj hořký, ale když už musíte, oslaďte si jej raději medem, rafinovaný cukr dobrý není, zničí cenné látky. Pigi čaj jsem si nekoupil už dvacet let. (směje se)

Jak jste se do botanické zahrady vůbec dostal?
Studoval jsem vysokou školu zemědělskou a pak tak různě pracoval všude možně. Ovlivnila mě asi práce 
v KRNAPu, kde už jsme se hodně léčivými rostlinami zabývali, pak se vypisovalo výběrové řízení na vedoucího botanické zahrady, která se začala plánovat po revoluci a posléze budovat. Výuková budova tady stojí od roku 1999.

Zahrada slouží zřejmě především studentům, pouštíte sem i veřejnost?
Samozřejmě, máme otevírací dobu, lidé se sem mohou přijít podívat na venkovní plochy i do skleníku, většinou se návštěvníci  po zahradě volně procházejí nebo se jim budu věnovat komentovanou prohlídkou .

Co jim ukážete, na co je upozorníte?
Těch zajímavých rostlin je tady spousta a o každé je co říct. Máme tady léčivé, exotické, které těm léčivým a farmaceuticky významným  dělají příjemné klima, psychotropní byliny i ty toxické – ty rostou venku.

A co nějaká rarita, lahůdka?
To by mohla být rostlina 
z daleké Austrálie. Jmenuje se Wollemia nobilis, dostali jsme ji v roce 2008 a jde o rostlinu, která je tady na světě 80 až 100 milionů let, to znamená, že přežila i dinosaury. Bohužel se ní teď moc chlubit nemohu, protože nám nějak chřadne. Ale na vrcholku už vyrážejí zelené listy, tak se z toho snad dostane. Tenkrát ji Australané rozesílali do botanických zahrad i soukromých sbírek, aby byl zachován její genofond.

Co ty jedovaté rostliny, kde je máte a skutečně jsou životu nebezpečné?
Pěstujeme je venku, jde o exempláře, které u nás běžně rostou, a ano, opravdu dokáží zabít nebo alespoň pořádně potrápit. Tak například blín. Má krásně plstnaté listy, ale pokud si na ně sáhnete a pak si ruku olíznete nebo strčíte do oka, tak je to hodně nepříjemné. A semena ricinusu? 
Ricinový olej je velmi  nebezpečný Z našeho keře by přiotrávil celý Hradec s Pardubicemi dohromady (směje se). Pak tady máme rulík zlomocný – stačí pět bobulí- nebo třeba i pivoňky a oleandr.  Není dobré, aby někdo s jedovatými rostlinami experimentoval jinak může dojít k závažným poškozením v těle.

Nebojíte se, že někdo si vaše vyprávění vezme k srdci jiným způsobem a vědomosti zúročí 
k likvidaci nepřítele?
Daleko by se nedostal, všechno je poměrně snadno zjistitelné, rostlinné jedy napáchají v lidských vnitřnostech velkou paseku.

Tak ty jedovaté už raději necháme být, co ty léčivé?
Máme rostliny na hodně lidských neduhů. Třeba tropická centella asiatica se může používat na vrásky i celulitidu a taky je dobrá na nervy. Kotvičník zemní je zase dobrý na nárůst svalové hmoty a je to taková přírodní viagra. Rozchodnice růžová je zase naším ženšenem, je to životabudič. Pěstujeme i hlívu, sušíme ji přirozeným způsobem a pak vám stačí polévková lžíce prášku denně a je to. Zkoušel jsem to třeba zamíchat do jogurtu nebo do bramborové kaše, pak je to jedlejší.

Životabudič, to říkáte u vašich rostlin hodně často…
Nebo jim říkáme harmonizátory, protože skutečně  harmonizuje organismus.

Co psychotropní rostliny, nekradou vám je?
To víte, že ano, ale my venku pěstujeme jen technické konopí a tam se psychotropních účinků nedočkáte. Jinak pěstujeme třeba durman, salvii divinorum, cocu… Ale jejich užívání je nebezpečné.

Nezkusil jste to nikdy?
Opravdu ne. Ani nekouřím. Navíc ty účinky mohou být opravdu vážné, u některých ztrácíte zábrany, a tak vám nemusí přijít nebezpečné skočit z pátého patra. A k tomu je to návykové.

Vypěstujete rostliny, co se s nimi děje dál?
Snažíme se tady vyrábět co nejkvalitnější drogu, kterou si od nás kupují prodejci. Takže se držíme správných postupů od výsevu až po samotné sušení. Všechny články tohoto řetězce jsou velmi důležité, aby zůstaly zachovány potřebné látky. Třeba kořen rozchodnice musí být nejméně tři až čtyři roky starý, aby měl v sobě účinné látky, stejně tak třeba i aloe musí dozrát.

Dá se rostlinami hodně vyléčit?
Já je beru jako podpůrné prostředky. Aby byly účinky znát, je třeba mít trpělivost a pít čaj třeba dvakrát denně dva měsíce.

Rozžvýkat a zuby už nebolí

Spilanthes oleracea – rostlina, která Indiánům pomáhá přežít zásah jednoho z nejobávanějších lékařů – zubaře. Stačí rozkousat její plody a potřít si s nimi dásně. Za chvíli ucítíte jemné brnění, chuť je trochu citronová, začnete slinit, ale je po bolesti. Samozřejmě jen na chvilku.

„Při jedné z exkurzí jsem toho rozžvýkal trochu víc a pak jsem sliny spolykal. Umrtvily se mi na deset minut hlasivky," se smíchem vypráví Jiří Pirner, ředitel botanické zahrady při farmaceutické fakultě v Hradci. A podobných historek má v zásobě víc, v podstatě o každé rostlině, co v jeho království roste, dokáže povídat.