Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Tragická srážka vlaků u Stéblové zasáhla celé rodiny

Východní Čechy /TÉMA DENÍKU/ - V sobotu uplyne 55 let od největšího železničního neštěstí v české historii. U obce Stéblová tehdy zahynulo 118 lidí. Někteří přišli hned o několik členů své rodiny.

10.11.2015
SDÍLEJ:

Historická parní lokomotiva řady 354 přezdívaná Všudybylka. Ilustrační fotografie.Foto: Deník/Jan Buriánek

Sychravé pondělí 14. listopadu roku 1960 bylo dnem, kdy začalo jméno Stéblové,  malé obce na trati mezi Hradcem Králové a Pardubicemi skloňovat celé tehdejší Československo: stala se dějištěm nejtragičtější vlakové nehody v dějinách země.

Při srážce dvou osobních vlaků zemřelo u Stéblové 118 lidí. Tuto sobotu uplyne od této tragédie 55 let.

Někteří přišli při neštěstí hned o několik členů své rodiny. „Zemřel můj tatínek František, můj strýc František a sestřenice Anna," svěřila se Jaruška Hlaváčková, které bylo v době nehody 31 let.

Čeperka přišla o 13 svých obyvatel

Celá obec Čeperka, kde žije bývalá ředitelka mateřské školy v Srchu i dnes, byla podle jejích slov po nehodě rozvrácená a bolavá. Během jednoho okamžiku přišla vesnice o 13 svých obyvatel.

„Všichni někoho oplakávali. Nebylo na koho se obrátit, všichni trpěli," sdělila šestaosmdesátiletá Jaruška Hlaváčková.

Prodělaný stres se na ní podepsal. Do té doby zcela zdravá mladá žena musela najednou řešit vysoký tlak. „Prášky na tlak musím brát dodnes. I když z dnešního pohledu mám tlak už zase jako mladice," dodala pamětnice a kronikářka obce Čeperky.

Po nehodě vznikl u trati památník

Není bez zajímavosti, že vlakové neštěstí se sice stalo u Stéblové, ale výrazněji zasáhlo právě do osudů lidí z jiných obcí.

„Myslím, že v naší obci se na neštěstí tolik nevzpomíná, jelikož při něm nezahynul nikdo z místních obyvatel. Mnohem víc postižená byla třeba sousední Čeperka," podotkl starosta obce Stéblová Vladimír Exner.

Ve Stéblové brzy po nehodě vznikl památník v podobě kříže, který byl v roce 2000 nahrazen černou žulovou deskou. Tuto sobotu v 15 hodin se pomník stane místem setkání pozůstalých a pamětníků, kteří zavzpomínají na 55 let starou událost.

Obec připravila k půlkulatému výročí pietní akt, na kterém se se svými vzpomínkami na tragickou událost podělí také Jaruška Hlaváčková.

Lidé se ale do Stéblové spontánně sjíždějí každý rok v listopadu, aby zavzpomínali na své blízké, o které je největší železniční neštěstí připravilo.

Tragédii u Stéblové způsobila řada chyb

Východní Čechy - Pondělí 14. listopadu 1960. Sychravý, pošmourný den plný mlhy, která neustoupila ani v pozdním odpoledni. Na trať mezi Hradcem Králové a Pardubicemi se snesla  tma.

V 17.22 hodin vyjel z pardubického nádraží osobní vlak číslo 653 s minutovým zpožděním. O tři minuty později se rozjel z Hradce Králové parní vlak číslo 608, který měl sedmiminutové zpoždění.

V 17.40 hodin zastavil hradecký vlak ve Stéblové na první koleji. Výpravčí vyšel z dopravní kanceláře, po chvilce se však vrátil. Výhybkář odešel přehodit výhybku pro odjezd vlaku od Hradce a zvednout závory po průjezdu vlaku z Pardubic.

Následky nehody
• 118 mrtvých.
• 110 zraněných.
• 477 000 Kčs byla škoda 
na vlacích a trati.
• 18 hodin 48 minut trvalo přerušení dopravy na trati.
• 5 rychlíků, 21 osobních a 7 nákladních vlaků nemohlo za dobu odklízení trosek vyjet.
• 16,5 let vězení dostalo 5 lidí z parního vlaku. Nejvyšší trest dostal vlakvedoucí - 5,5 roku.

Zelené světlo?

Následující okolnosti ve stanici Stéblová nejsou dodnes objasněny. Ze zadního vozu vystoupil starší průvodčí, z jednoho z prostředních vozů jeho mladší kolega. Starší průvodčí pak údajně zahlédl u dopravní kanceláře zelené světlo, které mělo signalizovat „povolení k odjezdu" a pak „odjezd". Signál předal dále a upozornil na odjezd i cestující.  Později vypověděl, že viděl jen mihnutí světla, což mohl být například projíždějící cyklista.

Protože byla tma a navíc hustá mlha s viditelností jen zhruba na 50 metrů, nepoznal, jestli světlo opravdu pochází od výpravčího, který však byl uvnitř budovy.

Zobrazení místa tragédie u Stéblové.Topič se nedíval

Po padesáti vteřinách ve stanici strojvedoucí rozjel vlak. Slyšel totiž volání „odjezd". Vše mohl zachránit ještě topič, jehož povinností bylo sledovat odjezdové návěstidlo. To bylo v poloze „Stůj", což topič, který přikládal do kotle a hlásil nedostatek vody, neviděl.

Při výjezdu ze stanice také těžká parní lokomotiva hravě překonala výhybku nastavenou opačným směrem. Vlakvedoucí si vzpomněl, že ve Stéblové se má hradecký vlak  křižovat s protijedoucím pardubickým. Myslel si ale, že křižování bylo přeloženo až do Rosic nad Labem.

Stíhání na kole

Když výpravčí uviděl, že se hradecký vlak rozjíždí, vyběhl z kanceláře a začal mu svítilnou i pískáním na dvě píšťalky dávat příkaz „stůj, zastavte všemi prostředky".

Podobné signály měl sledovat starší průvodčí, ten však místo toho kontroloval jízdenky. Jeden z výhybkářů se snažil dohnat vlak na kole, ale neúspěšně.

Zachránit neodvratné chtěl také výpravčí. Telefonoval obsluze závor přejezdu mezi Stéblovou a Semtínem. Dostal ale pouze odpověď, že vlak od Pardubic právě projel.

Ve 17.42 hodin se ozvala rána, kterou slyšeli lidé na kilometry daleko. Obsluhy obou vlaků se spatřily až na poslední chvíli, když do střetu zbývalo osmdesát metrů a čtyři vteřiny. Ani nouzové brzdění nezabránilo největší katastrofě v dějinách naší železniční dopravy.

Lehká konstrukce motorového vozu nemohla proti masivní parní lokomotivě obstát. V kabině prvního motorového vozu ihned zahynul strojvedoucí. Druhý vůz pokračoval v jízdě a převrátil se na bok. Další tři vozy najely do sebe. Sílu nárazu dokazoval i fakt, že ze tří vagonů se stal v podstatě jeden.

- K nejtragičtější železniční nehodě na našem území došlo 14. listopadu 1960 na trati mezi Hradcem Králové a Pardubicemi. Za tmy a v husté mlze se srazily dva osobní vlaky. Zahynulo 118 lidí z celé republiky.
- Vlak č. 653 z Pardubic do Hradce Králové měl šest vozů, z toho dva byly motorové (řada M 131.1 Hurvínek). Vlak jel v době srážky rychlostí 55 km/h.
- Dvanáct vozů vlaku č. 608 z Liberce do Pardubic táhla parní lokomotiva (řada 354.7 Všudybylka). Rychlost v době srážky dosahovala 60 km/h.

Zachránil je kotel

Lokomotiva hradeckého vlaku  díky kotli neskončila příliš poškozená. Vlaková četa tak vyvázla bez zranění. První dva vozy, poštovní a kurzovní vagon, vykolejily. Po podlaze prvního osobního vozu přejel druhý osobní vůz a zničil ho. Další osobní vůz vykolejil a převrátil se. Zbylých sedm vagonů bylo téměř beze škod.

Aby topič se strojvedoucím zabránili větším škodám, vysypali z kotle žhavé uhlí. Domnívali se totiž, že by mohl vybouchnout. Netušili ale, že z motorového vlaku vytéká palivo, které vzplanulo. Požár se tak stal osudným přeživším.

V 18 hodin už byli na místě první záchranáři a většina živých lidí byla vyproštěna do dvou hodin.

Největší vlaková neštěstí na našem území a ve světě.

O nehodě tisk příliš nepsal. Poškodil by dobré jméno země
Článek o nehodě u Stéblové v tisku.
O největším vlakovém neštěstí dobový tisk mnoho nenapsal. Noviny pouze přetiskly oficiální zprávu České tiskové kanceláře. Na místě nehody samozřejmě nemohli chybět přední čeští politici a další soudruzi. Politici a úředníci navštívili také zraněné v nemocnici, kde jim předali bolestné 800 Kčs a dva pomeranče. O závažnosti nehody dalo tušit  množství kondolencí poslaných z nejvyšších míst tehdejší moci.
(zdroj: Pochodeň ze 17. listopadu 1960)

Tatínka hledala pět nekonečných dní

Čeperka - Toho večera malý Miloš netrpělivě vyhlížel do lezavé tmy svého dědečka. Měl se vrátil z práce a oslavit s ním desáté narozeniny. 14. listopadu 1960 se ale železniční signalista František Černohorský ze směny v Rosicích nevrátil. Jel domů osudným vlakem, v němž zahynul.

Dcera: Věřila jsem, že z vlaku vyskočil

„Bylo mi úzko, že táta nejde, když věděl, že máme oslavu. Měl slavit spolu s Miloškem, za dva dny by mu totiž bylo šedesát let. Utíkala jsem tehdy na zastávku do Čeperky. Tam jsem se dozvěděla o srážce vlaků. Nikdo mě ale v noci nechtěl na místo nehody odvézt," vzpomíná na tragický večer  Jaruška Hlaváčková, dcera Františka Černohorského a maminka Miloše.

„Byla jsem přesvědčená, že táta je živý. Byl to zdatný člověk, věřila jsem, že z vlaku včas vyskočil," vypravuje o naději, která ji v prvních hodinách po nehodě posilovala.

Tehdy ještě netušila, že svého milovaného otce bude hledat  pět dlouhých dní.

Hledala ho mezi raněnými i mrtvými v pardubické a královéhradecké nemocnici, vyptávala se personálu, občas jí svitla naděje  – třeba když si sestra z chirurgie myslela, že jméno otce zahlédla na seznamu zraněných. Na lůžku ale ležel někdo jiný, otcův kolega z práce. „Bohužel, tatínka jsem našla až pátý den v budově Lékařské fakulty v Hradci Králové, kde bylo třicet mrtvých, kteří při nehodě hořeli a měli rozčleněná těla."

Otce jí neukázali. Identifikovala ho podle ohořelé náprsní tašky, ohořelého železničářského průkazu a jízdního řádu. Tatínka viděla naposledy 14. listopadu brzy ráno, byla silná mlha a oni dva spolu šli na vlakovou zastávku, odkud pokračovali každý do svého zaměstnání, ona do mateřské školy v Srchu, on do Rosic. František Černohorský  to ráno nikam cestovat neměl, ale vzal směnu za kolegu, který si potřeboval něco zařídit.

Tři oběti z jedné jediné rodiny

Rodina Černohorských byla zlomená.  „Kromě táty při srážce zemřel i můj strýc František Jeřábek a  moje sestřenice Anna," vyjmenovává dnes 86letá Jaruška Hlaváčková další oběti tragické srážky. Tehdejší média nesměla o nehodě podrobněji informovat. Ale státní pohřeb obětí se konal.

Jako odškodnění za smrt otce – železničáře dostala rodina peníze na pořízení náhrobku, příspěvek na smuteční oblečení a odškodnění za zničený kufr prádla, který vezl František Černohorský s sebou od své druhé dcery.

Rozvrácená a bolavá Čeperka

Jaruška Hlaváčková vzpomíná, že nejen jejich rodina, ale celá Čeperka byla po vlakové nehodě jako rozvrácená. Zahynulo třináct lidí z této obce, téměř každý přišel o nějakého příbuzného. „Nebylo na koho se obrátit, všichni trpěli," vzpomíná Jaruška Hlaváčková. „Přišli jsme o třináct lidí, na které jsme s láskou čekali, a kteří se nám již nikdy nevrátili," uzavírá.

Lidé se u pomníku ve Stéblové schází spontánně každý rok

Stéblová /CHYSTÁ SE/ - Přesně 55 let po železničním neštěstí se ve Stéblové sejdou ti, jimž nehoda tragicky zasáhla do života. Mezi vlečkou a železniční tratí v blízkosti někdejší náhonové strouhy jihovýchodně od obce se nachází pomníček, který připomíná největší železniční neštěstí v Čechách.

Na místě železniční nehody byl vztyčen kříž, který byl v březnu 1967 přemístěn asi 80 metrů od místa neštěstí a obehnán mřížkovým plotem. U příležitosti 40. výročí neštěstí v roce 2000 se konal pietní akt, při kterém nechal obecní úřad ve Stéblové nahradit kříž (v té době již značně zchátralý a zrezivělý) černou žulovou deskou. Na ní je nápis: „Pro vzpomínku na železniční neštěstí 14. 11. 1960. Obec Stéblová, 14. 11. 2000".

Sobotní vzpomínka u památníku

„Vzpomínkový akt se uskuteční u pomníčku obětem neštěstí při vjezdu do obce. Měli by se tam sejít pozůstalí a pamětníci. Nechystáme nějakou velkou akci, položí se květiny a bude se držet minuta ticha," vysvětlil starosta Stéblové Vladimír Exner s tím, že pietní akt začíná v 15 hodin.

Pamětníky a pozůstalé do Stéblové jednotlivě nesvolávali. Informace o akci ale předali do okolních obcí.

„Lidé se ale u památníku spontánně sjíždějí každý rok, i když není organizována žádná oficiální akce," řekl starosta Stéblové.

Autor: Pavlína Roztočilová, Lukáš Dubský, Jan Pruška, Redakce

10.11.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

V Broumově u nádraží evakuovali desítky lidí a psa. Unikal plyn

Ilustrační foto.

Zaměstnavatel neposílal srážky ze mzdy insolvenčnímu správci

Cena povinného ručení plíživě stoupá. Pojišťovny na něm tratí

Povinné ručení by mělo podražit. Důvod je prostý, už delší dobu nevydělává a pojišťovny na něm navíc tratí. Kdo zdražení pocítí nejvíce a kdy k němu vlastně dojde, vysvětluje Zbyněk Kuběj, analytik neživotního pojištění Partners.

Machovu zatím chybí forma i štěstí

Náchodsko - O slunečném víkendu se hrálo o další mistrovské body ve fotbalovém Jopeco Okresním přeboru mužů.

Nevěděli, co se šaty, tak je vrátili

Jaroměř, Josefov - Nečekaného překvapení se po pár týdnech dočkali jak vystavovatelé, tak i majitelka odcizených šatů. Před vchodem do objektu Starého špitálu v Josefově, kde se v době 9. do 11. září konala výstava a z něhož zmizely některé vystavované artefakty (tj. zářivky a plesové šaty), se z ničeho nic jednou ráno objevila igelitka. A uvnitř se skrývaly oboje šaty, které kdosi předtím z výstavy odnesl.

Derby rozhodly jaroměřské vstupy do třetin

Náchodsko - Mizerný start do sezony zažívá nejúspěšnější celek posledních pěti let. Hokejisté Náchoda se v úvodu nového ročníku trápí jak v ofenzivě, tak i v defenzivě, což potvrdili i v nedělním domácím zápase s Třebechovicemi.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení