Přestože se před hranici pěti procent hlasů přehouplo devět stran, svého zástupce do Poslanecké sněmovny z nich vyšle jen sedm. Je to dáno především povahou d’Hondtova systému, který v konečném součtu hlasů a při velkém rozestupu mezi vítězem a dalšími stranami bonifikuje vítěznou stranu. Zároveň tím dochází k značné disproporci mezi reálným ziskem jednotlivých stran, který neodpovídá počtu hlasů v procentech. Například hnutí ANO se ziskem 31,77 % hlasů obsadilo 45 procent mandátů. Naopak na to doplatila ODS, která přišla jen těsně o svůj druhý mandát v kraji (zisk 11,56 % hlasů, ale jen 9,09 % mandátů), který připadl KDU-ČSL. Podle přepočtu dosluhující vicepremiér Pavel Bělobrádek uhájil své křeslo před ODS o pouhých 173 hlasů.

Volby skončily velikým vítězstvím pro hnutí ANO, které obsadilo 5 mandátů a dokonale se mu podařila odveta za loňské krajské volby, kdy i po vítězství skončilo v opozici. Zisk ANO byl rovnoměrně rozložen do celého kraje. Za zmínku stojí zvolení senátora Jiřího Hlavatého, který poskočil na volitelné místo až z 18. příčky kandidátky. Nyní se řeší, zda automaticky zanikne jeho senátorský mandát, či nikoliv. Přestože tu existuje 11 let starý nález Nejvyššího správního soudu, který v jiném konkrétním případu rozhodl, že tomu v obdobné situaci tak bylo, nejsem si zcela jist, že to lze aplikovat i na současnou situaci. V nálezu se totiž píše: „V Ústavě však není výslovně uvedeno pravidlo, z něhož by vyplývalo, který z mandátů (poslanecký nebo senátorský) druhému odpůrci v důsledku zvolení do Poslanecké sněmovny zanikl.“ Na jiném místě nálezu též stojí: „Skutečnost, že určitý kandidát do Poslanecké sněmovny současně vykonává svůj senátorský mandát, rozhodně takového kandidáta nezbavuje jeho pasivního volebního práva ve volbách do Poslanecké sněmovny a není ani překážkou kvýkonu tohoto práva (tou je pouze zbavení způsobilosti k právním úkonům).“ Vzhledem k tomu, že nález vyznívá dosti nejednoznačně, domnívám se tedy, že v případě Jiřího Hlavatého by měla závazně rozhodnout soudní autorita a vydat rozhodnutí, které by bylo platné i do budoucna pro další podobné případy.

Výsledek přinesl potvrzení rostoucí podpory Občanské demokratické strany, která v kraji obsadila druhé místo a jen díky přepočítávací formuli přišla o druhý mandát. Tahounem kandidátky byl trutnovský starosta Ivan Adamec, který opět prokázal svoji popularitu a stále patří k tomu, co lze nazvat výkladní skříní ODS.

Drtivou prohrou skončily volby pro levicové strany, které dohromady získaly 13,6 procenta a každá z nich tak obsadí po jednom mandátu. Tato prohra je především studenou sprchou pro ČSSD, která byla hlavní vládní stranou a voliči jí to „neházeli“, přestože je to především zásluhou této strany, že rostla minimální mzda a nebo se zvyšovaly důchody. Překvapivý byl i propad volebního lídra ČSSD Jana Birkeho, který ve svém domovském Náchodě získal jen 11,79 procenta. Propad KSČM je naopak logický. Strana ve sněmovně nepředvedla vůbec nic, v kampani byla nevýrazná a navíc se zde projevuje i vymírání komunistického voličstva. Stačilo skutečně málo a strana by zůstala v tomto kraji bez madátu.

Za očekáváním zůstal zisk i hnutí Starostové a nezávislí, které mělo poměrně silnou kandidátku plnou známých a úspěšných starostů. A když nakonec hnutí postoupilo do Poslanecké sněmovny, očekával bych, že v takové situaci přijde i jeden mandát z tohoto kraje. Tahouni kandidátky sice byli Josef Cogan a Jan Sobotka, ale i tito dva kandidáti ve svých domovských městech Nové Pace a Vrchlabí nikterak neoslnili.

Po volbách se z Poslanecké sněmovny musí poroučet hned několik známých či „letitých“ poslanců. Jde především o Robina Böhnische, který ve sněmovně zasedla od roku 2003. Mezi další padlé patří například exministr zdravotnictví za TOP09 Leoš Heger nebo komunistická poslankyně Soňa Marková.

Volební účast v Kárlovéhradeckém kraji byla nad republikovým průměrem, což dokazuje, že obyvatelé Královéhradeckého kraje vždy v rámci země patřili mezi ty svědomitější.

Jiří Štefek, politolog a publicista