Kliknutím zvětšíteNejen v Krkonoších, ale i na jiných místech republiky se v poslední době objevil nový invazivní druh – Ústenka obecná (Faciem larva vulgaris). Ta se do borů, hlohů a lučin dostala v souvislosti s nákazou covid-19, kdy ji sem zavlekli turisté, kteří v době panujících vládních opatření mění své návyky a místo do města vyrážejí do přírody.
„Je to problém, který jsme před březnem letošního roku neznali. Odhozené, odfouknuté či zapomenuté roušky, a to nejenom ty jednorázové, ale i látkové, nacházíme prakticky všude. Hlavně pak na nejfrekventovanějších turistických cestách, tedy na hřebenech a vrcholu Sněžky,“ nastínil současnou situaci mluvčí Krkonošského národního parku Radek Drahný.
Ty ústenky, které správci parku neseberou, mohou kazit návštěvu přírody několika příštím generacím. Redakce Deníku oslovila vědce z UHK, kterým dodala jednorázové ústenky koupené v jednom z hypermarketů, aby podle deklarovaného složení určili, jak dlouho se rouška v přírodě rozkládá. Výrobce však přesné složení na etiketě tají, člověk se může jen dočíst, že je ústenka složena z netkané textilie a filtrační vrstvy meltblow.
I přes blíže nespecifikované složení může podle Aleny Myslivcové Fučíkové z Přírodovědné fakulty UHK taková rouška vydržet v přírodě od 20 do 200 let.
„Zmíněný meltblown je metoda výroby netkané textilie, jde o takové stříkání nebo foukání taveniny polymeru, ze kterého je pak ta textilie. Na etiketě však definici materiálu nevidím, ale pochybuji, že to budou někde uvádět,“ uvedla Alena Myslivcová Fučíková a naznačila, že v podobných případech půjde převážně o syntetické polymery, tedy polypropylen, polyester, případně třeba viskóza.
„Na netkané textilie by se daly použít i recyklované textilní odpady, ale pochybuji, že to někdo dělá. V takovém případě se musí totiž materiál přetřídit, vyčistit, nacupovat, roztavit. Dokážu si to představit na použití v zemědělství, ale na ten zdravotnický materiál bych to neviděla,“ informovala Myslivcová Fučíková. K životnosti samotné ústenky pak uvedla:
„Kromě použitého materiálu závisí vše na podmínkách prostředí či na hustotě materiálu. Ale například u polyesteru se doba rozkladu uvádí od 20 do 2OO let. Biologicky odbouratelný víceméně není, ideálně kdyby shořel za definovaných podmínek ve spalovně.“
S tímto názorem souhlasí i vědec z Oddělení syntetických polymerů, vláken a textilní chemie Univerzity Pardubice Ladislav Burgert.
„Bohužel nemá výrobce na etiketě zcela přesné složení, ale obecně se syntetické polymery, což netkaná textilie je, rozkládají v přírodě jednotky až stovky let. A tak si nedělejme iluze, že se takové ústenky jen tak rychle rozloží. Příroda totiž, i když je tam esterová vazba, tak si enzymy s touto syntetickou vazbou neporadí a špatně se rozkládá. Takže i za padesát let nalezneme takovou roušku někde pod listím,“ míní Ladislav Burgert. Podle něj však nejsou pro přírodu tak velký problém bavlněné roušky. „Bavlna je vlastně celulóza se kterou si mikroorganismy a houby poradí. Rozklad takové roušky je pak v řádech měsíců.“
21
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
