„Že je tady problém s Romy, všichni vědí," říká Pavel Svoboda, ředitel spicálních škol 
v Hradci. „Ale v tomhle státě je pokrytectví. Musíme o tom začít mluvit," nabádá. „Jsme kritizovaní, že jsme rasistická země. Přitom to není pravda, základní vzdělanost Romů je téměř sto procent."

V čem je ten problém?
Nespravedlivý je systém: Pravidla musí platit pro všechny. Dostaneš, na co máš nárok, ale musíš splnit podmínky. Znám plno bílých rodin, které jsou na tom ekonomicky špatně, ale jejich děti studují. Pro Romy jsou na středních školách podpůrné programy, oni je často bohužel nevyužují. Bylo by správné, aby tuto možnost měly i děti ze špatně situovaných rodin většinové populace.

Média, politici to všichni jsou hyperkorektní. Kde se to vzalo?
V roce 1997 jsme prohráli soud ve Štasburku, skupina ostravských Romů si stěžovala, že jí nebylo umožněno studovat. Nižší instance to odmítly, i vyšší měla námitky přesto tak rozhodla. Stěžovatelé dostali peníze a možnost studovat, ale ani jeden ji nevyužil. Od té doby se to táhne. Přitom je to blbost.

Kde se kritika bere?
Často je to jen etnobysnys. Těm lidem říkám pravdoláskaři nebo lidskoprávníci. Mají velmi dobrý byznys 
v neziskových organizacích i ve vládní agentuře pro sociální začleňování.

Jak se projevuje tato situace 
ve školství?
Je tady jednoznačná hysterie. Některým romským dětem se automaticky přisuzuje větší výkonnost, než objektivně mají. Speciální školy – bývalé zvláštní – získaly punc skvrny českého školství. Nikdo nevidí objektivní výsledky a nezastupitelnost.

Romské děti, samozřejmě ne všechny, mají podle vás nižší možnosti. Proč?
Kvůli prostředí. Podnětově strádají mezi třemi až šesti lety, kdy se vytváří osobnost. Nikdo jim nepřečte pohádku, nikdo si s nimi nekreslí, nikdo jim neřekne: Tohle je slon, tohle krokodýl. To je cesta do pekel, proto přicházejí do školy s deficitem.

Podle vás je tedy nesmysl, aby chodily do „normálních" škol?
Tak bych to rozhodně neřekl. Za nesmysl pokládám, když mentálně retardované dítě, bez ohledu na rasový původ, je nuceno chodit do „běžné" školy. Potom je to problém pro ně i pro ostatní. Když necháme vystudovat vysokou školu někoho, kdo na to nemá, vzdělání devalvujeme.

Kolik máte vůbec Romů ve speciální škole?
Ani jednoho.

Cože?
Oni se k tomu nehlásí, chtějí být Češi. Přesto jsme 
v září opakovaně dostali nařízení, že musíme určit, kolik máme Romů a neromů. Ministerstvo práce a sociálních věcí vymyslelo poučku, podle níž se to má určit.

Ta poučka je ale poměrně segregační. Není to zvláštní?
Je to zrůdná definice.

Vaše slova jdou proti proudu. Nemáte strach?
Myslím si, že není na závadu o věcech mluvit. A stejně tak i o situaci Romů. Dělá se  
z nás národ rasistů, ale tak to rozhodně není. Prý diskriminujeme skupinu lidí, která je vždy v pohodě a na úrovni. Jenže není. Víte, mně obecně vadí jakýkoli gauner. Bezdomovci, kteří nechtějí pracovat, tlupa vyholených kebulí, když jdu večer po městě. A stejně tak situace Romů. Dělá se z nás národ rasistů. Prý diskriminujeme skupinu lidí, která je dokonalá. Jenže ona není.

GLOSA: Veřejné tajemství

Romská otázka bublá pod povrchem jako neklidná sopka. Jen vybuchnout.

Chcete důkaz? Je to pár měsíců, co hradecká městská policie – a to opakovaně – udělala šťáru kolem obchodního centra Atrium.

Tam se scházejí Romové, kteří (kulantně řečeno) zrovna nepřispívají ke kulturnímu prostředí v oblasti malého
centra města.

S nimi se na pěší zóně usadili také bezdomovci, těch je však menšina, navíc se 
z místa stahují.

Není to domněnka, nýbrž výsledek pravidelného sledování. Hradecký deník má totiž přímo na pěší zóně vedle Atria lokální redakci.

Teď se o romské otázce rozhodl promluvit člověk, který má s Romy velké zkušenosti, ředitel speciálních škol. A nešetřil kritikou.

Česko má totiž problém, který zametá pod koberec. Pravidla tady neplatí pro všechny stejně, což v případě Romů platí dvojnásob.

To škodí všem – a také jim samotným.