Český Honza si na cestu do světa zabalí jen pár buchet, ale když se do světa vypraví nizozemský Vinc, nese si v kufříku laserovou pistoli. Tento trošku za vlasy přitažený příměr sedí alespoň na čtyřiadvacetiletého Vince Van Berla, který se usadil v dlouho opuštěném pivovaru ve Vlčicích na Trutnovsku.

A ještě jeden příměr by na věčně usměvavého mladíka mohl sedět, totiž ten, že je to ostřílený podnikatel. A ostřílený bráno doslova. Pod jeho rukama se totiž polorozpadlé hospodářské vlčické budovy mění v ráj, dnes ještě trošku v Čechách neznámého sportu, laserové střílečky.

Brána do 3D

Hned za branami bývalého pivovaru se návštěvník dostane do světa, který jako by z obrazovky vypadl z dnes tolik populárních počítačových stříleček.

Ostatně i název místa spíše připomíná uvítací obrázek bojové počítačové hry – Sniper valley (Údolí odstřelovačů). Jakmile návštěvník vstoupí do prostoru rozlehlého dvora, musí si připadat jako ve světě počítačových nul a jedniček. Jen pod holandskou vlajkou, která se třepotá nad vstupem do „válečné" zóny, chybí blikající nápis Loading.

Jinak je to opravdu kus virtuální reality, přenesený do té nevirtuální, vytvořené ze starých pneumatik, různých náspů, cestiček a příkopů, které lemují pytle s pískem. A těch je tu opravdu požehnaně. „Je jich tu tolik, že kdyby se má domovina dostala do problémů ze stále stoupajícího moře, mohl bych je poslat jako humanitární pomoc," říká s úsměvem Vince Van Berlo a jedním dechem dodává, že pytle ochotně zapůjčí i při lokálních povodních.

Nad celou vlčickou laserovou areou se skví abeceda NATO, která jednak odkazuje na bojové prostředí, ale hlavně celý dojem celkově podtrhuje.

Ale k hraní si na vojáky neslouží jen venkovní prostor, ale i bývalé obytné a hospodářské prostory objektu. „Ale ještě není vše hotovo a přístupno hráčům. Chce to čas," říká mladý Holanďan, jehož záměr vybudovat Sniper valley pramenil z touhy opustit rodnou hroudu a postavit se na vlastní nohy.

„Chtěl jsem pryč z Holandska, kde jsem sice studoval, ale neměl jsem pocit, že mi studium dá něco do života. Chtěl jsem něco zkusit sám," vzpomíná na své začátky Vince Van Berlo.

Jeho kroky tak směřovaly do Vlčic, kde jeho rodina v devadesátých letech minulého století koupila nejenom chátrající pivovar, ale i přilehlý zámeček z 18. století.

Ten chtěla rodina přestavět na hotel. Otázkou však bylo, jak do oblíbené destinace Václava Havla přitáhnout klientelu.

„Chtěl jsem, aby měl zámek nějakou přidanou hodnotu. Tak jsem vsadil na přilehlý pivovar a před třemi lety jsem jej začal přestavovat na Sniper valley," říká mladý Holanďan, který se do splnění svého snu pustil stejně neotřele, jak neotřele působí jeho vize, totiž bez půjček či grantů. „Prakticky vše jsem tu udělal sám jen za pomoci své rodiny, která mi sem z Holandska občas přijede pomoci," vysvětluje Vince Van Berlo stavební práce.

A vlastně i jeho rodina měla jakýsi „poradní" hlas v tom, že se dnes v areálu nestřílí barevnými kuličkami paintballu či „antiperlemi" airsoftové zbraně. „Mamce ani sestře se paintball nezamlouval, i bráchové se toho báli. No, vlastně je to bolelo. A to byl hlavní důvod, proč jsem šel do laser pušek. Nechtěl jsem, aby si areál užil jen táta se synem, ale celá rodina," říká mladík a na chvíli mizí v útrobách stavení.

Nic nevyhodit

„Pojďte za mnou," ozve se vzápětí, a tak vcházíme do míst, která mnohá byla ještě před pár měsíci jen směsicí nepotřebného haraburdí a odpadu. A co by jiný vyhodil, Vinc zužitkuje. A stejně jako venkovní prostor, tak i vnitřek je určený k hraní.

Z velké převlékárny, kterou do budoucna Vinc plánuje přebudovat v malý klub, vstupujeme opět do světa jakoby vytaženého z počítačových apokalyptických her. Všechny místnosti jsou zašlé, ponuré a až hororové.

Pocit zmaru dokreslují i grafity na zdech. „Tady všude se dá hrát. A je to perfektní," vykukuje na mne Vinc z jedné místnosti, která se však dlouho nepodívala na světlo světa.

„Dlouho jsem nevěděl, že tu je. Když jsem to odkryl, bylo to plné odpadků," popisuje Vince, který se oklikou vrací opět do převlékací místnosti, která připomíná spíš holandskou vojenskou výdejnu ošacení. A ta je navíc dalším plus, proč Sniper valley navštívit.

Bez nadsázky se dá totiž říct, že k návštěvě a pozdějšímu hraní potřebujete s sebou vlastně jen mobil na domluvu termínu. „Tady si každý může vybrat něco na sebe, převléknout se, vzít si zbraň a jít hrát," ukazuje mladík na kupu oblečení, z níž vytahuje autentický mundúr nizozemské armády. „Výhodou laser game je i to, že se toto oblečení prakticky neušpiní, nemá z čeho," doplňuje Vince a na hlavu si dává podivuhodnou čelenku.

Ta však není módním výstřelkem, ale slouží k zaznamenání zásahu, který se posléze projeví na displeji laserové pušky odečtením životů. Ani puška však neslouží pouze k „zabíjení".

Má několik modů, například zdravotníka, který „výstřelem" na spoluhráče připočte životy.

A těch může mít hráč neomezeně. „Nechci, aby někdo hrál pět minut a pak si šel „mrtvý" sednout. Tak by si to nikdo neužil. A tohle má být hlavně zábava," říká Vince Van Berlo a přes „hadí příkop" uprostřed dvora míří k doposud rozestavěné a pro hráče nepřístupné budově vlastního bývalého pivovaru. Tam na hráče v budoucnu čekají tři patra plná možností se vyřádit.

„Ještě chci zpřístupnit i podzemní chodby," dodává Vince a hrdě ukazuje již téměř hotová patra. Ta jsou vybavena tak, že sem tam připomínají nedávno opuštěný byt či kancelář. Prostě opět apokalyptická nálada, kterou ostatně již ve všech prostorech stavení dokresluje linoucí se hudba z reproduktorů a umělá mlha.

„Hudba je důležitá, podkresluje náladu. Když sem někdo přijede na noční hry, tak třeba pouštím zvuky z hororů. To je pak teprve něco," usmívá se mladý podnikatel a dodává, že oproti paintballu má laser puška několik nesporných výhod. Kromě již zmíněných modřin, to je i zdravotní nezávadnost a žádné dodatečné poplatky za kuličky. Ovšem ani pro vyznavače barevných kuliček či airsoftových zbraní, není areál zapovězený.

„Dokonce tu chystám klec, kde by se mohla uskutečňovat různá mistrovská klání," dodává mladík, kterému sem tam pomohl radou i bývalý elitní voják holandských námořních sil – jeho strýc, který má kromě bojových zkušeností ještě jednu zásluhu: současný nizozemský král Vilém Alexandr se díky němu naučil potápět.

Přijede král?

„Stalo se to v době, kdy strýc sloužil na základně na ostrově Aruba v Karibském moři. Právě tam, tehdy ještě prince, učil potápět. A dalo by se říct, že se z nich stali přátelé," říká pyšně Vince Van Berlo, který však nepředpokládá, že by jednou král Vilém Alexandr Vlčice navštívil a popřípadě areál pokřtil.

„Bylo by to určitě hezké a přitáhlo klientelu, ale asi se to nestane," dodává s úsměvem mladý Nizozemec, který by však byl rád, aby se do budoucna Sniper valley stalo rodinným výletním místem.

A jeho plány tomu nasvědčují. Už teď si návštěvníci mohou v dobách odpočinku ugrilovat nedaleko „bojiště" něco k snědku a popřípadě si jít odpočinout před dalším kláním do zámeckého pokoje.

Navíc je Sniper valley přístupné na objednání celoročně od 10 do půlnoci. V jinou dobu pak po domluvě. „Nutno podotknout, že třeba noční „boj" má neopakovatelné kouzlo," dodává mladík, který má ještě jeden sen: aby jeho areál jednou jako výcvikové centrum používala armáda či policie. A rozhodně by neprohloupila.

Celý komplex totiž umožňuje nácvik mnoha situací, které mohou v případě bojového konfliktu či záchranné mise nastat.

„Chtěl jsem, aby to tady nepůsobilo uměle, ale realisticky," říká mladík, který bere Sniper valley spíš než za bitevní zónu jako sportovní a relaxační areál.

A kolik si má vlastně návštěvník připravit? Hodina stojí 220 korun a nezapočítává se do ní přestávka.