Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.
Písmeno Č (pokračování)
Čapek Karel, PhDr.
Spisovatel, novinář, dramatik a překladatel se narodil 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích, otec Antonín byl lékařem, matka Božena sbírala slovesný foklor. Měl starší sestru Helenu (1886–1961) a mladšího bratra Josefa (1887– 945).
Po ukončení obecné školy v Úpici (1895–1901) absolvoval v letech 1901–1905 primu až kvartu na gymnáziu v Hradci Králové. Bydlel zde se svou babičkou Helenou Novotnou na Malém nám. v domě čp. 117. Jeho zdejší pobyt připomíná pamětní deska.
Vysokoškolská studia ukončil v roce 1915 na Filosofické fakultě UK v Praze, filosofii pak následně studoval i v Berlíně a v Paříži. Krátce byl vychovatelem ve šlechtické rodině Prokopa Lažanského na zámku Chyše, ale pak přešel k novinařině (Národní listy, Nebojsa, Lidové noviny). Dva roky působil jako dramaturg a režisér ve Vinohradském divadle (1921-1923), byl prvním předsedou Československého PEN klubu (1925-1933). 26. srpna 1935 se oženil s herečkou Olgou Scheinpflugovou.
Literární tvorbu, která byla charakteristická obrovskou slovní zásobou, používáním neobvyklých slov a rozvitých souvětí, zahájil před I. světovou válkou a rozvinul ji po ní. Výčet jeho děl by byl hodně dlouhý, zmiňme alespoň některá: Továrna na absolutno (1921), Krakatit (1922), Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy (1929), Hordubal (1933), Povětroň (1934), Obyčejný život (1934), Válka s mloky (936) či První parta (1937). Řada z nich byla zfilmována. Velkou popularitu si získaly jeho cestopisy (Italské a Anglické listy, Výlet do Španěl, Obrázky z Holandska či Cesta na sever) a knížky pro děti (Devatero pohádek, Dášeňka čili Život štěněte).
Výraznou stopu zanechal Karel Čapek na divadelních prknech. Jedním z jeho prvních divadelních dramat bylo R.U.R. (1920), kde mělo premiéru slovo „robot". Podle dobových záznamů mu je poradil jeho bratr Josef a vycházel ze slovesa slovanského původu „robotovat" – tedy pracovat. Původně Karel Čapek zamýšlel roboty nazvat laboři. K dalším slavným Čapkovým hrám patří Ze života hmyzu (1921), Věc Makropulos (1922), Bílá nemoc (1937) a Matka (1938).
Jako přítel prezidenta T. G. Masaryka byl brán jako oficiální hradní novinář. Inicioval zrod skupiny Pátečníků, tedy skupiny kulturních a politických osobností (např. otec a syn Masarykové, Beneš, Peroutka, Poláček, Bass, Vančura), které se scházely vždy v pátek odpoledne k diskusím v jeho vinohradské vile.
Čapek byl i velice dobrým fotografem, o čemž svědčí nejprodávanější fotografická publikace té doby Dášeňka čili Život štěněte (1933). Celkem sedmkrát byl v letech 1932 – 1938 nominován na Nobelovu cenu za literaturu, nikdy ji však nezískal.
Zemřel 25. 12 1938 na plicní edém. Je pohřben na vyšehradském hřbitově v Praze. V roce 1995 mu byl in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka.
Častolovice
Renesanční zámek, jehož vznik spadá do období poloviny 13. století (na počátku byla tvrz, kterou založil Častolov pocházející z rodu Ronovců) vlastní od roku 1694 Šternbergové. V roce 1941 ho zabrali Němci a po únoru 1948 se stal majetkem státu, rodina následně emigrovala do USA a na Jamajku.
Restituční nárok v roce 1992 úspěšně uplatnila Franziska Diana Sternbergová –Phipps, která zvelebila a provozuje i zámek v Zásmukách na Kolínsku.
Častolovický zámek ve dvaceti místnostech nabízí historický nábytek od renesance až po biedermeier. Ve sbírce obrazů jsou originály Karla Škréty, Lucase van Valckenborga a J. H. Schönfelda. V bývalé jídelně, tzv. Tobiášově sále, jehož strop tvoří dřevěné kazety s biblickými obrazy, najdete obrazy českých panovníků v životní velikosti. Chloubou zámku je Rytířský sál s renesančním kazetovým stropem
V Anglickém parku s jezírkem je obora s bílými daňky, jeleny a další lesní zvěří, vyhledávaná je zámecká zoo. Její „osazenstvo" tvoří shetlandští poníci, pštrosi Emu, kamerunské kozy i nejmenší plemeno ovcí na světě Quessan a göttingenská prasátka. Okrasou zvěřince jsou bažant královský a bažant sedlatý.
Na zámku se v srpnu roku 2002 sešli prezidenti Visegrádské čtyřky – náš Václav Havel, polský Aleksander Kwasniewski a maďarský Ferenc Mádl (slovenský Rudolf Schuster se omluvil kvůli nemoci).
Čech Vladimír
Herec, moderátor a bývalý politik (narozen 6. července 1951 – zemřel 22. března 2013). Po sametové revoluci se stal spoluzakladatelem a jedním z hlavních lídrů Občanského fóra. V letech 1990 až 1992 byl poslancem České národní rady.
Po absolvování pražské DAMU roku 1977 působil v řadě divadel, objevil se také v angažmá Východočeského divadla v Pardubicích. Od roku 1999 byl hercem na volné noze. V roce 2006 se stal členem souboru Městských divadel pražských.
Velkou popularitu získal zejména díky moderování televizní soutěže Chcete být milionářem? V roce 2008 uváděl dokumentární seriál České televize Na vrcholky hor s Vladimírem Čechem nebo pořad Barvy života. Kromě televize ho bylo možné slyšet také ve vysílání rádia Blaník v povídání S Čechem po Čechách. V televizní anketě TýTý získal v letech v letech 2001, 2002 a 2003 cenu pro nejoblíbenějšího moderátora soutěží. Byl i vyhledávaným dabérem (např. kocour Garfield).
Čechie
Botel na levém břehu Labe v centru Hradce Králové. Vznikl z výletní lodi. Ta byla původně určené pro flotilu Německé demokratické republiky, kde měla plnit funkci výletní lodi generálního tajemníka německých komunistů Ericha Honeckera. V roce 1995 ji přepravili po vodě do Chvaletic, pak rozebrali na díly a po silnici převezli do krajského města. Po opětovné montáži začala sloužit jako botel. Dvousettunová loď měla délku 52 metrů a šířku 8,20 metru. Neměla vlastní motory, proto nebyla schopná samostatné plavby. Uvnitř se nacházelo 52 lůžek, z toho 18 v devíti luxusních kajutách s možností přistýlek pro děti a zbytek v dalších 16 kajutách. Všechny kajuty měly vlastní koupelnu, kuchyňku a klimatizaci. Na lodi byla kavárna, bar, restaurace a taneční parket. Zájem o ní však postupně upadal, provozující firma se dostala do finančních potíží, a tak na ní byl provoz ukončen. V roce 2011 začala její demolice, byla postupně rozřezána a jednotlivé díly skončily ve šrotu.
Čekání na Václava
Festival malých velkých divadel Čekání na Václava je divadelní přehlídka, kterou hradecké Klicperovo divadlo pořádá s želenou pravidelností už od roku 2003, a to vždy v době mezi dvěma státními svátky – od 28. září do 28. října. Na hlavní scéně i v komorním Studiu Beseda se během měsíce den co den střídají divadelní soubory z celých Čech a Moravy s domácí sestavou: Klicperovo divadlo během festivalu zpravidla představí všechny hry ze svého aktuálního repertoáru a nabídne velký prostor také hostům. Na rozdíl od většího festivalového bratra, červnové přehlídky Divadlo evropských regionů, je Čekání na Václava poněkud komornějším festivalem, bez open air programu, koncertů po představeních a dlouhého nočního povídání v hospůdkách na starém městě. Navzdory tomu nabízí hradeckému publiku možnost navštívit nejen představení domovského divadla, ale užít si také nabídky velkých kamenných i menších alternativních a studentských scén z celé republiky. Čekání na Václava je jedním ze svátků hradeckých divadelních labužníků, jehož možností bohatě využívají: svědčí o tom dlouho dopředu vyprodaná představení.
Čenbusák
Vládce Bukovohorské hornatiny na Orlickoústecku, jejímž nejvyšším vrcholem je sice Suchý vrch ( 995 m n. m.), ale je pojmenována podle nedaleké Bukové hory (958 m n. m.). Svému lidu se Čenbusák pravidelně zjevuje při maškarních rejích, které se tradičně konají v závěru lyžařských sezon ve Skiarálu Čenkovice. Pomyslně stojí po boku Krakonoše či Rampušáka.
Čenkovice, Červená Voda
Obě obce spojuje Skiresort Buková Hora. Celková délka sjezdovek na obou stranách hory (8,5 km), přepravní kapacita, zázemí i 75 kilometrů udržovaných běžeckých tratí z něj dělá jedno z největších lyžařských center východních Čech. Patří zároveň k nejlepším v ČR, nabízí moderní zázemí (servis, zasněžování, úprava tratí, lyžařské a snowboardové školky, občerstvení, ubytování). V Čenkovicích je devět sjezdovek, šest vleků a dvousedačková lanovka. Červená Voda nabízí dvě nejdelší sjezdovky v Orlických horách – Heroltickou (2290 metrů) a Mlýnici (2150 m). K přepravě lyžařů zde slouží krytá vyhřívaná čtyřsedačková lanovka s „bublinou", délku 1650 m zvládne za pouhých šest minut.
Čepelka Miloň
Herec, spisovatel, textař a scénárista se narodil 23. 9. 1936 v Pohoří u Opočna a vystudoval dobrušské gymnázium. Vysokoškolské vzdělání získal na pedagogické škole v Praze (aprobace český jazyk – literatura), kde se sešel s Ladislavem Smoljakem a Zdeňkem Svěrákem. Tři roky učil (ZŠ Nový Knín), pak byl osm let redaktorem Československého rozhlasu v Praze (1961 – 1969). Je zakládajícím členem Divadla Járy Cimrmana. Ve výhradně pánském souboru mj. ztvárňuje ženské role, např. Babičku (České nebe), Mamku (Akt), Emilku, Jenny a Andulku Šafářovou (Švestka). Známe ho však i jako Prince Jasoně a Drsoně ve hře Dlouhý, Široký a Bystrozraký, hraběte Zeppelina v Hospodě na Mýtince či jako Hlaváčka ve Vraždě v salonním kupé. Nezanevřel ani na rozhlas, připravuje a moderuje dechovkové hitparády.
Černá hora
Krkonošský vrchol nad Janskými Lázněmi a pět kilometrů jižně od Pece pod Sněžkou. Patří mezi vyhledávané turistické cíle – nedaleko je rašeliniště, hora je zalesněna a na jejích svazích se nacházejí louky. V roce 1977 byl na vrcholu uveden do provozu televizní vysílač vysoký 78 metrů. Vede sem 2304 metrů dlouhá osmimístná kabinková lanovka z Janských Lázní, tzv. Černohorský expres, vybudovaná v roce 2006 na místě kabinkové lanovky z roku 1980. SkiResort Černá Hora – Pec pod Sněžkou nabízí čtyři červené a deset modrých sjezdovek, lyžaři mají k dispozici sedačkovou lanovku Protěž. Specialitou je sáňkařská dráha po Zvonkové cestě do Janských Lázní dlouhá 3,5 kilometru. Vyhledávaná je i rozhledna Panorama (24 m), která je zřízena na předposledním sloupu původní lanovky z roku 1928.
Černčický Jan
Zakladatel Nového Města nad Metují patřil k vyšší šlechtě a starobylému rodu Drnholců a Kouniců, měl přídomek z Kácova, Černčic a Krčína. Byl oblíbencem českého krále Vladislava II. Jagelonského, významnou osobností východních Čech a svého času i hejtmanem hradeckého kraje.
Po svých předcích zdědil nevelké černčické panství a tvrz, které se mu podařilo hospodářsky pozvednout a v roce 1484 zakoupil od rytíře Aleše z Riesenburku (Rýzmburku) a Vřešťova sousední panství Krčín. Po neúspěšném pokusu obnovit městečko zničené za husitských válek, se rozhodl založit město nové.
Vybral si lokalitu nedaleko Krčína, na vysokém ostrohu nad řekou Metuje. Základní kámen položil 10. 8. 1501 v místě, kde se dnes nachází věž Zázvorka. Své budoucí město pojmenoval Nové Město Hradiště nad Methují (Medhují). Strategicky položené místo obehnal pevnými zdmi, baštami, dvěma branami a příkopem. O dva roky později sem přenesl veškeré výsady a privilegia města Krčín. Město mělo právo vybírat cla, pořádat trhy, vařit pivo, obchodovat se solí, právo lovů v okolních lesích a mnoho dalších výsad. Sám daroval městu mnoho polností, luk a lesů a měšťanům udělil právo řídit se právem města Hradce Králové. Po rozsáhlém požáru v roce 1526 došlo k prodeji celého panství, které koupil Vojtěch z Pernštejna.
Jan Černčický odešel na Moravu, kde o dva roky později od Vojtěchova bratra zakoupil Kunštát, Lysice a Opatovice. Zemřel ve vysokém věku v Kunštátu, kde je také pohřbený.
Černín Jan, hrabě Humprecht
Významný český šlechtic a diplomat (14. 2. 1628 – 3. 3. 1682) měl díky velkému majetku, který vzrostl o dědictví po prastrýci Heřmanu Černínovi z Chudonic, významné postavení v tehdejší společnosti. Byl komořím pozdějšího císaře Leopolda I., pak i jeho vyslancem v Benátkách. Zasloužil se o založení Černínské sbírky, která obsahovala obrazy řecké mytologie, starozákonních výjevů a scén známých z novodobé krásné literatury. V červnu roku 1666 uzavřel smlouvu s architektem italského původu Carlem Luragem o postavení zámku na panství Kost na návrší za Sobotkou. Stavět se začalo v roce 1667, zámek dostal jméno Huprechtsberk a dokončen byl o sedm let později.
