Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno K (pokračování)

Kozákov

Nejvyšší hora Českého ráje měří 744 m n. m. Na jejím vrcholu se od roku 1928 nachází Riegrova turistická chata, která byla znovu otevřena  po rozsáhlé rekonstrukci  v roce 2003. V roce 1995 byla na vrcholu otevřena rozhledna, která má výšku 40 metrů a vyhlídkovou plošinu ve výšce 24 metrů.

Známé naleziště polodrahokamů (acháty, jaspisy, ametysty, záhnědy a další) má na jihozápadním svahu rozsáhlý melafyrový kamenolom zvaný Votrubcův lom, jehož součástí je i malé Muzeum drahých kamenů. Za malý poplatek je zde možné s pomocí zapůjčeného nářadí kopat a  najít polodrahokamy, které může jeho majitel Josef Votrubec následně vybrousit.

Od roku 1985 je jihozápadní část Kozákova o rozloze 162,83 hektaru chráněna jako národní přírodní památka, od roku 2002 je součástí CHKO Český ráj. Kozákov je vyhledávaným místem pro paragliding a horská kola, v zimě mohou lyžaři na severním svahu využít vlek.

Koželužna Kukleny

Pochází z 19. století, kdy obchodník Antonín Komárek v Hradci Králové-Kuklenách zřídil cukrovar (1881). O tři roky později ho zrušil a objekt prodal Josefu Nejedlému, který ho přebudoval na továrnu na kůže a později na automobilku KAN (Kukleny Alois Nejedlý). Koželužna se stala akciovou společností a dostala jméno Spojené koželužské závody A. + J. Nejedlý, malý osobní vůz značky KAN se v tomto areálu vyráběl v letech 1911 – 1914. V roce 2013 byl veřejnosti představen v Knihovně města Hradec Králové ve Wonkově ulici.

Dnes zchrátralý historický objekt koželužny čeká demolice, hradecký magistrát na jeho místě místě v budoucnu počítá s výstavbou objektu sociálního bydlení pro seniory.

Kožíšek Pavel, PhDr.

Kouzelník a iluzionista, prezident Českého magického svazu, ředitel mezinárodního festivalu v moderní magii a majitel Divadla kouzel. Rodák z Hořic v Podkrkonoší (17. 9. 19760) se  o kouzlení začal zajímat už na základní škole, veřejně začal vystupovat v roce 1986. O rok později byl čtvrtý v krajské kouzelnické soutěži, což mu umožnilo vstup do Českého magického svazu. V 17 letech získal na mezinárodním festivalu v Brně 1. místo a Cenu Grand Prix. Úspěšně reprezentoval v Polsku, Maďarsku, Itálii, Rakousku, Německu a Belgii.

Je mistrem republiky (1991, 1994), v japonské Šizuoce se stal  mistrem světa (1996). V roce 1997 získal jako první představitel zábavného umění Cenu Českého literárního fondu.

Vystudoval  Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (1996), kde obhájil rigorózní práci na téma Magie a sociokulturní manipulace (2003). Na podzim roku 2003 zrealizoval projekt prvního Divadla kouzel – Magic Hall v České republice.

Krajkářská škola

Byla otevřena ve Vamberku v roce 1889, její  první učitelkou se stala Aloisie Kubiasová z Vamberka. V roce 1905 byla škola zestátněna a podřízena c. k. Ústřednímu běhu krajkářskému ve Vídni. V té době byla jedinou z odborných krajkářských škol v celém Rakousko-Uhersku, kde se vyučovalo kreslení. V roce 1919 se stala součástí Státního ústavu školského pro domácký průmysl v Praze, který byl přejmenován na Školský ústav umělecké výroby (ŠÚUV-1964) Praha a ve Vamberku byla jeho pobočka.

V roce 110. výročí existence krajkářské školy ve Vamberku byl ŠÚUV  zrušen a krajkářská škola přešla pod Dům dětí a mládeže v Rychnově nad Kněžnou.  V roce 2006 se škola stala organizační složkou města Vamberk, výuka  se odbývá v samostatných prostorách vily v Tyršově ulici.

Kraken

Největší krokodýl chovaný v České republice žije v ZOO Dvůr Králové nad Labem. Má délku přes čtyři metry (přesně měření je problematické) a jeho hmotnost odborníci odhadují na 350 kg. Do Dvora Králové nad Labem se dostal na konci roku 1989 spolu s dalšími čtyřmi malými krokodýly  (zoologicky jde o gaviála sundského – odborně Tomistona schlegelii) ze Singapúru výměnou za mladého hřebce zebry Grévyho.

Tehdy malí krokodýli měřili kolem 30 cm a vážili asi 100 gramů. Za devět let se délka toho nejzdatnějšího zvětšila sedmkrát a hmotnost 280krát, proto ho pojmenovali Kraken. V královédvorské zoo zůstal spolu s jednou samičkou pojmenovanou Penelopa (ta měří kolem 250 cm a váží asi 100 kg). Oba dostali po rekonstrukci pavilonu v roce 1999 největší prostor – jejich terárium má sto metrů čtverečních a je vybaveno dvěma bazény.

Penelopa již šest let po sobě snáší každé jaro vajíčka, ale ta ještě nikdy nebyla oplozena. Odborníci soudí, a příklady z jiných zoo to potvrzují, že pětadvacetiletý Kraken je dosud příliš mladý na to, aby mohl zplodit potomky. Proto bude dál konzumovat své příděly ryb, králíků a slepic, dál bude mohutnět a možná, že za deset či dvacet let se dočká svých potomků.

Krakonoš

Je symbol a ochránce našich nejvyšších hor, v lidových vyprávěních se začal objevovat už v 15. a 16. století. Nejprve mezi početným německým obyvatelstvem jako Rübezahl (Rýbrcoul), později i mezi Čechy. Původem byl zlý a všemocný živel, vládce větru a démon trestající bez rozdílu všechny, kdo se odvážili a pokusili poodhalit roušku tajemství jeho hor, ať již motiv jejich zvídavosti byl jakýkoli. Tuhle podobu šířili tajemní hledači pokladů, aby ochránili svá naleziště před vetřelci, zřejmě se svou „troškou do mlýna" přišli i krkonošští kořínkáři. Později se z Krakonoše stal zastánce chudých a spravedlivých, které chránil proti chamtivcům a nenasytům.

Bývá zpodobňován nejvíce jako obr, který se dokáže převtělit do čehokoliv. Často ovlivňoval počasí. Poprvé se jeho postava objevila na Helwigově mapě Slezska z roku 1516, písemné zmínky registrujeme od roku 1618, kdy se o Krakonošovi ve svém spise O zlých anjelích neb ďáblech zmínil kněz Havel Želanský (1618). Jako strašidlo ho líčí další kněz Bohuslav Balbín (1679). Krakonošovu legendu  nejvíce rozšířil spisovatel Johannes Prae
torius, vl. jménem Hans Schultze, který žil v letech 1630 – 1680. Podobu Krakonoše si lidé ztotožňují zejména s postavou vládce hor v televizním Večerníčku Krkonošské pohádky (1974)  či z tradičního loučení se zimou ve střediscích Krkonoš.

Na Krakonošova jméno narazíte v běžném životě při nespočetných příležitostech. V Trutnově je na Krakonošově náměstí Krakonošova kašna a Krakonošova socha z roku 1892, zdejší pivovar vaří stejnojmenné pivo, existuje dálkový pochod a běh Krakonošova stovka. Na jilemnickém náměstí se už od roku 1909 staví Krakonošova socha ze sněhu, pokud je ho dostatek. Jeho postava je od nepaměti vděčným suvenýrem i námětem různých literárních (mj. pohádky nebo pověsti od Marie Kubátové, Ludmily Pelcové, Boženy Šimkové, Františka Janalíka) či hudebních zpracování (opery Carl Marii von Webra, Gustava Mahlera a celé řady dalších).

Krakonoš a lyžníci

Populární film o životě v našich největších horách na začátku minulého století zachycuje nejen těžký život sklářů, ale také dětské radosti i dobrodružství, první lyžařské pokusy na prkýnkách dovezených  z Norska a marné pokusy financů chytit pašeráka. Režisérka Věra Plívová-Šimková a kameraman Emil Sirotek film s hudbou Petra Hapky natáčeli v Rokytnici nad Jizerou. Odtud pocházejí záběry většiny lyžařských sjezdů, padání do sněhu i natáčení na hřebenech, stejně tak i některé chalupy. Točil se zde i závěrečný závod na lyžích o ceny. Záběry budovy školy a některé další exteriéry pocházejí z Pasek nad Jizerou, zatímco Trompetrova hospoda, kostel, Vichrovo kolářství a celkové pohledy na vesnici jsou z Roprachtic.

Film se v těžkých zimních podmínkách točil tři a půl měsíce. Hercům dělalo největší problémy sjíždění svahů na dobových lyžích. Zastoupili je proto členové Horské služby, ale i pro ně to byl tvrdý oříšek. Nakonec se vše vyřešilo jednoduše: moderní lyže byly oblepeny dřevěnou tapetou.

Atmosféru natáčení výrazně ovlivnila nenadálá smrt Václava Lohniského přímo při natáčení – populární herec podlehl těžkému infarktu, který byl jeho třetím. Na osudný okamžik vzpomněl v tehdejším tisku  asistent režie Zdeněk Troška: „Vydal jsem se s ním do stráně, on si nesl lyže a já se snažil zprovoznit nefunkční vysílačku. Ještě jsem mu říkal, ať na mě počká, že mu je vezmu. Těkal jsem očima mezi vysílačkou a místem, odkud se měl pořídit záběr, a najednou vidím, že si pan Lohniský lehl do sněhu. Říkal jsem mu, že to není vhodné místo pro odpočinek, ale hned jsem poznal, že něco není v pořádku. Přiběhl jsem k němu a viděl, jak se  mu protočila bělma…"

Krakonošova snídaně

Zajímavá lokalita je významnou turistickou křižovatkou, která se nachází v údolí řeky Mumlavy mezi Lysou horou a Voseckou boudou. V době letní sezony zde funguje informační srub správy KRNAP. Křižovatka Krakonošova snídaně patří k legendárním místům Krkonoš. Turisté si zde mohou odpočinout na lavičkách se stolem, prohlédnout si  poznávací tabule a případně získat důležité informace ve zmíněném objektu. Otevřen je od června do září. Z Harrachova sem mohou pohodlně po asfaltce a podél říčky Mumlavy s takzvanými obřími hrnci a dvanáctimetrovým vodopádem dojet i maminky s kočárky, vozíčkáři nebo cyklisté.

Poetický název je odvozen od legendy, která praví, že než se vládce hor Krakonoš vydá na obchůzku celých Krkonoš, snídává právě tady. Od Krakonošovy snídaně mohou lidé sejít zpět  do Harrachova, nebo se vydat do strmého kopce na Voseckou boudu a dál na Tvarožník.  Vyšlápnout se dá strmou lesní cestou po kamenech na Pančavskou louku a k Labské boudě. Po silnici lze dojít na Ručičky a dál na Dvoračky.

Krakonošova stovka

Dálkový pochod na 100 kilometrů za 24 hodin se zrodil v roce 1966. Trasa stovky vedla poměrně náročným terénem, převýšení na celý závod bylo od začátku přes 3000 metrů. Vycházelo se z Vrchlabí přes Žalý, Mísečky do Harrachova, přes Voseckou boudu, Vysoké kolo, Špindlerovku, Luční boudu na Sněžku, dále přes Pomezní boudy, Malou Úpu do Pece pod Sněžkou a konečně přes Černý Důl zpět do Vrchlabí. Prvními organizátory byli svazáci ČSM Tesla Vrchlabí.

V roce 1972 se přidala padesátikilometrová trasa, v roce 1984 pětadvacetikilometrová a v roce 1987 desetikilometrová.

Loňský ročník byl rekordní. Na startu bylo 430 jednotlivců, v cíli jich pořadatelé registrovali 319. Stokilometrovou trasu zvládli Michal Veselý a Roman Košťák ve shodném a rekordním čase 10:29 hodin.

Pochod je organizován pod záštitou Domu dětí a mládeže ve Vrchlabí. Letošní 48. ročník má termín 20. – 21. června, start hlavní kategorie je na vrchlabském náměstí TGM v pátek tři hodiny před půlnocí, ostatní trasy mají start od DDM Pelíšek.

Krakonošova zahrádka

Ať člověk v Obřím dole šlápne kamkoli (proto se také v jeho obvodu mimo cesty šlapat nedoporučuje a ani nesmí), tam najde nějakou botanickou zajímavost. V rámci široce chápaného Obřího dolu je přesto několik míst, která mají botanici v obzvláštní úctě. Krakonošova zahrádka mezi takové botanicky  atraktivní lokality patří.

Nachází se v horní části Úpské jámy a je to volně vymezený prostor travnatého terasovitého svahu pod srázy skalnaté Studniční stěny a poněkud mírnější Úpské hrany. O pestrost flóry se zasloužil hlavně podivuhodný mechanismus takzvaného větrohoropisného systému Úpy. S velkým zaujetím popisují tento kout bratři Čapkové:

„Krakonošova zahrada v užším smyslu je onen kraj, ono do tvrdé  země zaryté údolí Úpy, kolem něhož se rýsují veliké, svaté, pohádkové obrysy: Sněžka, Kozí hřbet, Brendy, Žaltman, Hejšovina. Potkáte tu černé, eratické balvany, podobné modlám a permská půda je červená skoro jako krev. Zjara prýští ze skal a lesů stříbrná vlhkost, zurčí praménky a řítí se bystřiny, a snad nikde na světě pak nevykvete tolik sasanek, tolik slziček, vřesu a mateřídoušky, hořkého koření, tolijí a vstavačů jako tam. Vzácně a tajemně vyrůstá v Krkonoších oměj a divá lilie; mocné je kouzlo kapradin a divných přesliček…" Čapkové zde vypisují hned pěknou řádku rostlin.