Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno K (pokračování)

Křížová cesta 21. století

Byla slavnostně otevřena 4. 10. 2008 na Kuksu. Jde o projekt nazvaný Příběh naděje a utrpení člověka; novodobé pojetí 300 let staré myšlenky hraběte Františka Antonína Šporka. Tehdy se neuskutečnila pro spory hraběte s žirečskými jezuity, a tak se o její realizaci postaral  až sochař Vladimír Preclík, který vytvořil skulpturu s názvem Katedrála prosby. Bohužel zemřel a dokončení projektu se nedočkal – jeho sochu  dokončil Zdeněk Hejl.

Příběh naděje a utrpení člověka, který byl nainstalován ve volné přírodě nedaleko obce Stanovice, je ztvárněn o patnácti díly významných autorů. Projekt podpořil částkou jeden a půl milionu korun   Královéhradecký kraj, zbylé finance sochaři získali od sponzorů.

Křížovou cestu na Kuksu tvoří sochy Zvěstování – autor Daniel Klose, Vykoupení – Jan Hendrych, Rouška Veroniky – Stanislav Hanzík, Slza – Václav Fiala, Zázrak nanebevstoupení – Vojtěch Adamec, Hledač – Michal Šarše, Trnová koruna – Elen Jilemnická, Krajina Kříže – Čestmír Mudruňka, Katedrála prosby – Vladimír Preclík, Lásky bolest – Jiří Marek, Svatá rodina – Jan Koblasa, Brána naděje – Jaromíra Němcová, Světlo v temnotách – Ivan Jilemnický, Obelisk – Jiří Kačer a Pieta – Marius Kotrba.

Křížová vrch

Přírodní rezervace, která se původně nazývala Rozsochatec nebo také Křížová cesta, se nachází přímo proti skalnímu městu v Adršpachu. Strmý hřeben (667 m n. m.) s několika skalními věžemi a pilíři je pozůstatkem tabulové plošiny kvádrových pískovců z období svrchní křídy. Celé skalní uskupení má tvar podkovy. Na zalesněný vrcholek kopce vede nedávno zrekonstruovaná křížová cesta ze 17. století. Jednotlivá biblická zastavení představují litinové, z části polychromované basreliéfy působivě zasazené přímo do skal. Z původní cesty se zachovaly do skal vytesané ornamenty. Na vrcholu Křížového vrchu je umístěný železný kříž z roku 1857 na pískovcovém podstavci s plastikami svaté Anny, Josefa a Jana Nepomuckého. Ze skalnaté plošinky na vrcholu je nádherný výhled na Adršpašské skály, Soví hory, Mirošovské stěny, Javoří hory a za hezkého počasí i na Krkonoše.

Kubánková Věra

Česká herečka se narodila 22. 7. 1924 v Košicích, ale v Hradci Králové vystudovala gymnázium. Po absolutoriu na brněnské konzervatoři (1948) nastoupila do Realistického divadla Zdeňka Nejedlého v Praze, kde hrála do roku 1967. Následovalo angažmá v Divadle Za branou (do roku 1972) a návrat zpět k „Realistům", kde působila do roku 1990. Poté přišla  čtyřletá spolupráce v režisérem Otomarem Krejčou v Divadle za branou II. Známá je z filmů: např. Causa Králík, Smradi či z televize – Hraběnky, Nemocnice na kraji města–Nové osudy.

Často vystupovala v rozhlasových hrách a v dabingu. Učila na pražské DAMU. V roce 1999 získala Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu, o sedm let později ji Herecká akademie udělila Cenu Thálie za celoživotní divadelní mistrovství.

Kubátová Marie

Známá krkonošská spisovatelka se narodila 8. 8. 1922 v Praze, ale žila ve Vrchlabí, kde 6. 6. 2013 zemřela. Folkloristka a autorka knih pro děti studovala na dívčím reálném gymnáziu v Praze, později jí učaroval obor farmacie. V roce 1943 se provdala za PhDr. Jaroslava Kubáta, rodáka z Benecka v Krkonoších. Po úspěšném složení tzv. tirocionální zkoušky v roce 1943 začala pracovat v lékárně v Křinci. Po osvobození v roce 1945 vystudovala farmacii na přírodovědecké fakultě UK. Dálkově pokračovala ve studiu přírodních věd na farmaceutické fakultě v Hradci Králové, kde v roce 1977 získala titul RNDr. Pracovala v lékárnách na různých místech, mimo jiné i v trutnovském regionu, nakonec jako vedoucí skladu léčiv ve Vrchlabí.

Od roku 1979 se Marie Kubátová zcela věnovala spisovatelské dráze. Její večerníčkové postavy zná celá země, byla duchovní mámou slavných hrdinů z Krkonošských pohádek. Krkonošské pohádky a pověsti sbírala po horských chalupách spolu se svou matkou, spisovatelkou Amálií Kutinovou, autorkou známé knížky Gabra a Málinka.

Kubias Luděk

Bývalý československý cyklistický reprezentant, rodák z Vamberka (nar. 4. 7. 1952), začínal s amatérskou cyklistikou až jako třináctiletý. S partou kamarádů sjezdil kdejakou okresku na Rychnovsku a v širokém okolí, prémiové body si dělili po spurtech u cedulí s označením měst. Velkým motivem pro ně byl start etapy Závodu míru Vamberk – Opava v roce 1968. Z cyklistické party zůstal kolu věrný jediný on. „Zaklepal" na dveře Lokomotivy Česká Třebová, kde se ho ujal trenér Jiří Vodička, začal se prosazovat ve všech mládežnických kategoriích, ve kterých získal přebornické tituly od kraje až po republiku. V roce 1972 narukoval do RH Plzeň, kde už zůstal  a trenérsky se o něj staral Jan  Kubr. Byl v širší nominaci na OH v Mnichově (1972). V roce 1979 se v Mikulově stal mistrem ČSSR, vyhrál závody Okolo Slovenska, Okolo Hesenska, na prestižní Bohemii dojel třetí. Byl vynikajícím spurtérem, na kritériu v Pardubicích porazil sovětskou elitu v čele s Osokinem a Suchoručenkovem. Jeho 23. místo na mistrovství světa v holandském Valkenburgu (1979) bylo dlouho nejlepším umístěním čs. závodníka v závodě jednotlivců. S aktivní kariérou skončil v roce 1985 a věnoval se trénování. Je nositelem Ceny Fair play, kterou mu v roce 1990 udělili za záchranu života – při Bohemii nezištně poskytl první pomoc zraněnému cyklistovi.

Stále žije v Plzni, kde spolu se svým bývalým kolegou z oddílu Zdeňkem Jandou vlastní cyklistickou prodejnu.

Kubík Luboš

Narodil se 20. 1. 1964 ve Vysokém Mýtě, s fotbalem začínal ve Spartaku Choceň. Trenér Ladislav Škorpil ho přivedl do Spartaku Hradec Králové, kde v ligovém dorostu vytvořil bájnou zálohu s Němečkem a Frýdou (všichni později oblékli reprezentační dres dospělých). Třináct let hrál za pražskou Slavii, kam z Hradce Králové odešel v roce 1982. O šest let později spolu s Ivo Knoflíčkem emigroval – oba opustili mužstvo při soustředění Slavie v Německu. Hrál ligu za AC Fiorentina (50 zápasů – 8 gólů), FC Méty (70 – 14), FC Norimberk (21 – 4). Po návratu z ciziny v roce 1995 hráčsky pomáhal Lázním Bohdanči ve třetí lize, pak ho angažovaly prvoligové Drnovice. Po ME 1996 v Anglii se objevil ve Slavii, odkud odešel znovu do Lázní Bohdanče, se kterými vybojoval postup do nejvyšší soutěže. V československé a české nejvyšší soutěži odehrál 191 zápasů, ve kterých dal 38 gólů. V roce 1998 využil nabídky hrát v americké MLS, kde vystřídal dva kluby – Chicago Fire a Dallas Burns. Zatímco u nás se titulu nikdy nedočkal, za oceánem vyhrál jak ligu (1998), tak pohár (1998, 2000) a dvakrát byl zařazen do elitní jedenáctky celé soutěže. Aktivní kariéru ukončil v roce 2001, když po zranění odehrál v týmu Dallas Burns pouhých 11 zápasů za sezonu.

Byl členem reprezentačního týmu, který na ME 1996 v Anglii získal stříbrnou medaili, hrál i na MS 1990 v Itálii, kde jsme postoupili do čtvrtfinále. Na svém kontě má 56 reprezentačních zápasů (z toho v sedmi byl kapitánem), ve kterých dal 13 gólů.

Okusil i trenérskou práci – krátce ve Slasku Wroclav (Polsko), pak u týmu Torguay United (Anglie), pomáhal i týmu Týniště nad Orlicí v krajském přeboru (2007). V roce 2008 byl asistentem trenéra u amerického týmu  na OH v Pekingu, pak si ho trenér reprezentačního týmu USA Bob Bradley vybral jako asistenta pro MS 2010 v Jihoafrické republice.

Funkcionářsky působil v Lázních Bohdanči, byl sportovním ředitelem  FC Hradec Králové  a manažerem v pražské Slavii (listopad 2012 – červenec 2013).

Dnes žije s rodinou v Pardubicích a s fotbalem je spojen jako patron reprezentační sedmnáctky.

Kubišta Bohumil

Český malíř se narodil 21. 8. 1884 ve Vlčkovicích u Hradce Králové. Začal studovat Uměleckoprůmyslovou školu v Praze (1903), ale už za rok přešel na pražskou Akademii a ve studiích pokračoval ve Florencii a v Paříži. Tam se setkal i s Pablem Picassem, kterému se líbilo jeho „kubistické" jméno.

Kubištovy rané práce byly inspirovány především Vincentem van Goghem, Edvardem Munchem a Paulem Cézannem. Ve své tvorbě postupně přecházel od pozdního impresionismu k expresionismu. V roce 1910 začal v Paříži pracovat na svých prvních kubistických dílech, do kterých se snažil vnášet základní geometrické formy, poté začaly vznikat i malby s motivy života a smrti. V posledním období své tvorby se seznámil s italským futurismem, ve kterém se snažil zachytit vztah techniky a přírodních sil, a také s fauvismem. V roce 1913 vstoupil z existenčních důvodů do armády, tam působil jako důstojník císařského dělostřelectva. Po válce se vrátil do Prahy, kde po třech měsících, 27. 11. 1918, zemřel na španělskou chřipku, které v té době podlehlo v Evropě okolo 25 milionů lidí. Bohumil Kubišta se dožil pouhých 34 let, ale za svého života položil základy českému kubismu a jeho díla jsou umělecky velice ceněna.

Kuděj Zdeněk Matěj

Spisovatel a novinář se narodil  24. 11. 1881 v Hořicích v Podrkonoší v rodině stavebního inženýra, který pracoval na výstavbě železnic, z čehož plynula stálá stěhování. Studia na gymnáziu v Praze a Příbrami ukončil v septimě a začal pracovat jako lékárnický praktikant v Pacově a v Sadské. Ještě před složením farmaceutické zkoušky byl odveden na vojnu, z níž však byl propuštěn pro předstíranou duševní chorobu. Měl dobrodružnou povahu. V roce 1903 vyhrál v kartách lodní lístek a dostal se do USA, kde byl dělníkem, laborantem, umývačem nádobí, farmářem, plavčíkem, kovbojem a zlatokopem. V San Francisku se podílel na záchranných pracích po zemětřesení (1905), trampoval celým kontinentem a nakonec ho od bídy zachránila Armáda spásy. Zpět do vlasti se vrátil  v roce 1909 na lodi vezoucí do Evropy dobytek. V Praze byl zednickým přidavačem, později začal literárně zpracovávat své americké zážitky. Měl blízko ke skupině pražské umělecké bohémy kolem Jaroslava Haška (Lada, Longen, Sauer, Langer a další). V roce 1912 podnikl cestu do Ruska, ale v Kyjevě byl zatčen a po půlroční vyšetřovací vazbě vypovězen ze země. Několik let žil na Podkarpatské Rusi, pak si oblíbil Českomoravskou vrchovinu, zejména kraj kolem Lipnice a Ledče nad Sázavou. Naposledy se přestěhoval v roce 1952 do Litomyšle, kde 8. 8. 1955 zemřel a je tu i pochován.

Z jeho literární tvorby jsou známé nejen humoristické prózy, ale také reportážní črty a fejetony, „mapoval" i dění kolem jeho přítele Jaroslava Haška. Hodně překládal z angličtiny, známé jsou zejména sešity o Tarzanovi.

Kudowa Zdrój

Polské lázeňské městečko (česky Lázně Chudoba) se nachází nedaleko státních hranic v severovýchodní části Kladského výběžku. Je součástí tzv. Českého koutku a patří mezi nejstarší lázeňská místa v celé Evropě. První zmínky o léčivých minerálních pramenech se dochovaly v kronice z roku 1580, o padesát let později byly postaveny první dřevěné lázeňské budovy. Rozmach lázní nastal po roce 1783, kdy je začali navštěvovat zámožnější Poláci i hosté ze zahraničí. Často zde pobývaly  známé osobnosti, např. německý básník Johann Wolfgang Goethe, pruský král Fridrich Vilém III, britský premiér Winston Churchill či spisovaté Alois Jirásek a Josef Václav Sládek. Chudobu proslavily blahodárné účinky minerálních pramenitých vod, které se využívají k pitným kúrám a koupelím. Léčí se tu onemocnění srdce a oběhového systému, poruchy štítné žlázy a řada dalších zdravotních komplikací.

Srdcem městečka je nádherný  lázeňský park anglického typu, který se rozkládá na téměř 17 hektarech a oplývá bohatou flórou. Každé léto je dějištěm hudebních festivalů a kulturních akcí. V parku je několik zachovalých lázeňských budov, například koncertní sál s minerálními prameny, sanatorium Zámeček s divadlem nebo velká otevřená hala, tzv. Divadlo pod plechem. Kudowa Zdrój je vyhledávaným místem i zásluhou vyhlášených prodejních trhů.

Kuchař Petr

Motokrosový závodník se narodil 31. 12. 1971 ve Vrchlabí. Jeho prvním zaznamenaným umístěním bylo 15. místo ve Východočeském krajském přeboru (1987). Je několikanásobným mistrem republiky v jednotlivcích (první titul v roce 1992) a družstvech (první titul v roce 1991). V roce 1993 se zapojil do motokrosového seriálu závodů mistrovství světa a v sezoně vybojoval 76 bodů. Jako jeden z prvních superkrosařů se v roce 2000 začal věnovat freestylu, ve kterém se vypracoval mezi nejlepší světové závodníky. Úspěchy v absolutní špičce byly vykoupeny celou řadou zranění (zlomeniny, šrouby v páteři). V roce 2011 vyhrál závod nejtěžší – porazil zhoubnou nemoc (nádor v krku) a znovu se objevil jako jezdec v prestižním seriálu  Gladiator Games.

Kuchařová Taťana

Narodila se 23. 12. 1987 v Trnavě, její otec je původem Slovák a matka Češka. Rodiče se rozešli, a tak následovalo stěhování do Opočna, kde si matka našla nového přítele a otce jejích dvou sester Livie a Kristýny. Je absolutně nejúspěšnější účastnicí soutěží miss. V roce 2006 byla vyhlášena Miss České republiky, má na svém kontě i tituly Miss sympatie, Miss Sahara, Miss Nejsympatičtější hlas a Miss Elegance.

Jejím největším úspěchem je vítězství v prestižní soutěži Miss World 2006, které se ve Varšavě zúčastnilo 104 nejkrásnějších dívek světa. Osmnáctiletá modrooká blondýnka zaznamenala úspěchy také v dílčích disciplínách, když se umístila druhá v kategorii Miss Bikiny, čtvrtá v tipovací internetové soutěži a šestá v kategorii Miss Designer. Kromě nejprestižnějšího světového titulu Miss World získala také titul Miss World severní Evropy.

Soutěž Miss World se koná od roku 1951 a největšího úspěchu v ní do té doby  dosáhla v roce 1998 Alena Šeredová, která obsadila čtvrté místo. Zvítězit v mezinárodním klání se naposledy podařilo Monice Žídkové, která se v roce 1995 stala Miss Europe.

Taťana Kuchařová byla od roku 2008 do roku 2010 prezidentkou soutěže Miss ČR. Založila Nadaci Krása pomoci, angažovala se v celosvětové modelingové soutěži Elite Model Look.

Z jejího soukromého života je známé, že jejími partnery byli pražský radní Milan Richter a americký model Len Carlson. V současné době žije s hudebníkem, hercem a moderátorem Ondřejem Brzobohatým.