Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno M (pokračování)

Mařák Július

Malíř, který se narodil  29. 2. 1832 v Litomyšli, se celý život věnoval krajině. Malbu začal studovat v roce 1852 u prof. Haushofera, po dvou letech odešel do Mnichova k prof. Rottmanovi. Od roku 1858 žil a maloval ve Vídni, pak se však přestěhoval do Prahy. V roce 1887 mu tady nabídli místo profesora v ateliéru krajinomalby na Akademii výtvarných umění, jeho žáky mj. byli Antonín Slavíček a František Kaván. Je jediným krajinářem, který se podílel na výzdobě Národního divadla, kam namaloval slavná místa českých dějin (Říp, Blaník, Vyšehrad aj.). Jeho krajinomalby zdobí i schodiště Národního muzea. Svoji specifickou tvorbou založil tzv. Mařákovu krajinářskou školu. Jeho častým námětem byl lesní interiér, který ve svých obrazech zachycoval romantickým, snivým způsobem. Detaily krajiny a lesní vegetace zachycují i jeho kresby a grafiky. Velké proslulosti dosáhl díky  práci s uhlem. Zemřel 8. 10. 1899 v Praze.

Masarykova chata

Na Šerlichu v Orlických horách ji v letech 1924 – 1925 postavil hradecký Klub českých turistů podle projektu brněnského architekta Bohuslava Fuchse. Stavitelem byl František Capoušek z Hradce Králové. Základy byly položeny 25. 3. 1924, pro veřejnost ji otevřeli 14. 9. 1925, mezi čestnými hosty tehdy byl i spisovatel Aloise Jirásek. Důležitá byla realizace turistického značení z Hradce Králové a zejména stavba silnice z Deštného, která byla dokončena v roce 1934. O rok později zde byla zřízena meteorologická stanice a před chatou odhalena busta prezidenta Masaryka od sochaře Leoše Kubíčka.

Po roce 1938 ji okupovali nacisté, kteří chatu přejmenovali na Hitlerbaude. Byly v ní ubytovány rodiny fašistických pohlavárů, zotavovali se tu němečtí piloti a fungovalo tu i středisko Hitlerjugend.  Chata byla osvobozena 10. 5. 1945 Sovětskou armádou. Bylo jí vráceno původní jméno, bohužel jen do počátku padesátých let. Pak se z Masarykovy chaty stala Chata ČSTV na Šerlichu, Masarykovo jméno znovu  nese od roku 1990.

Masarykova věž samostatnosti

Rozhledna u Hořic ve výšce 408 m n. m., jejíž základní kámen byl položen 10. 7. 1926 za přítomnosti našeho prvního prezidenta. Projekt vypracoval arch. František Blažek, stavbou byl pověřen arch. Jindřich Malina. Původní zamýšlená výška 40 metrů mohla sloužit jako letecký maják na trase Praha – Varšava, do roku 1938 však byla postavena jen do výšky 25 metrů. Za nacistické okupace byla rozhledna poškozena německým odstřelováním, jehož následky byly částečně opraveny Po únoru 1948 musela být zakryta – stejně jako za Němců – všechna vlastenecká vyobrazení na zdi.

Na počátku 90. let minulého století bylo k rozhledně po celkové rekonstrukci  umístěno sousoší Legie za hranicemi od sochaře Františka Duchače–Vyskočila. Rozhledna se stala pietním místem a památníkem obětí I. a II. světové války i protikomunistického odboje.  Ministerstvo kultury zapsalo Masarykovu věž  samostatnosti na seznam kulturních  památek.

Masarykova vyhlídka

Najdete ji nad městem Semily ve výšce 497 m n. m. Byla pojmenovaná na počest návštěvy T. G. Masaryka 17. 9. 1922, kdy byl do programu prezidentské návštěvy zařazen i výšlap k tzv. Sejkorské kapličce. Klub českých turistů (KČT) se následně rozhodl tento vyhlídkový bod nazvat jeho jménem. Po úpravách prostranství, zřízení skalky z přírodních kamenů s pamětní deskou a rozmístění laviček byla Masarykova vyhlídka zpřístupněna v roce 1925.

Po roce 1948 byla pamětní deska ze skalky sejmuta a název Masarykova vyhlídka se z turistických průvodců i publikací vytratil. Po více než pětačtyřiceti letech byla péčí KČT, města a muzea znovu upravena a pamětní deska opět osazena. K jejímu slavnostnímu znovuodhalení došlo 20. 9. 1992.

Dnes toto vyhlídkové místo slouží jako cíl vycházek a výletů s pohledem na vrch Kozákov. Nedaleko Masarykovy vyhlídky, na hranici katastrů Semil a Bozkova, stojí barokní výklenková kaplička Panny Marie Bolestné, tzv. Sejkorská kaplička. Kaplička se zvonicí a oltářem se sousoším Pieta pochází z roku 1693.

Matějček Zdeněk, prof., PhDr., CSc.

Uznávaný dětský psycholog se narodil 16. 8. 1922 v Chlumci nad Cidlinou. Po úspěšném studiu na Filozofické fakultě UK v Praze se rozhodl pro profesní dráhu psychologa. Zaměřoval se především na studium podmínek vývoje dětí v ústavech – v prostředí psychického strádání neboli deprivace. Patřil k moderním reformátorům péče o děti, zdůrazňujícím nezastupitelnou úlohu rodiny. Jeho otec byl ředitelem kladrubského hřebčína, nebylo proto divu, že byl také spoluzakladatelem a prvním předsedou sdružení, které do terapie dětí zapojilo i domácí zvířata, například psy nebo koně.

V roce 1950 nastoupil jako psycholog v Sociodiagnostickém ústavu v Praze, jehož úkolem bylo sledovat mimo jiné vývoj dětí v kojeneckých ústavech a v dětských domovech. Svou dobu předběhl tím, že se na vyšetření každého dítěte podílel celý tým odborníků, a to psycholog, lékař a sociální pracovnice. Velká pozornost se věnovala hodnocení funkce rodiny.

V ústavu se Zdeněk Matějček seznámil s Josefem Langmeierem, s nímž společně vytvořili originální dílo o psychické deprivaci. Na základě pravidelného a mnohaletého sledování vývoje dětí v dětských domovech, tedy v podmínkách, v nichž jim bylo odepřeno naplňování mnoha základních potřeb duševní a sociální povahy, v něm prokázali, že ústavní výchova představuje závažné ohrožení duševního a sociálního vývoje dětí a její negativní důsledky poznamenávají tyto děti jako skupinu až do dospělosti. Zdeněk Matějček zemřel  26. 10. 2004 v Praze.

Matějovští Stanislav a Michal

Stanislav Matějovský (nar. 29. 7. 1961) má za sebou sedmadvacetiletou  kariéru automobilového závodníka. Startoval v závodech motokár, na okruzích, závodech do vrchu a dalších automobilových soutěžích, zejména v seriálech závodů Evropského poháru tahačů (FIA European Truck Racing Cup), kde získal v roce 2001 titul mistra Evropy s tahačem Tatra. V současné době bývalý úspěšný jezdec stojí v čele společnosti Československý motorsport, a. s. Hradec Králové, jejíž aktivity směřují do oblasti motoristického sportu.

V otcových stopách šel Michal Matějovský (nar. 30. 10. 1985). Kariéru začínal na motokárách a postupně se vypracoval v úspěšného pilota cestovních vozů. Startoval v seriálech Škoda Octavia Cup, získal titul mezinárodního mistra ČR na okruzích, startoval v seriálu Seat Leon Eurocup, zúčastnil se závodu MS cestovních vozů a rovněž si vyzkoušel závody tahačů. V posledních třech sezonách startuje v evropském šampionátu cestovních vozů, v roce 2012 jako první Čech vyhrál samostatný podnik tohoto seriálu. V loňském roce obsadil 5. místo v konečném pořadí FIA ETCC 2013 a společně s Petrem Fulínem získal prvenství v soutěži o Pohár národů. V letošním roce opět absolvuje kompletní seriál ME v barvách týmu Motorsport Křenek a rovněž plní roli testovacího a náhradního jezdec truckového týmu Buggyra.

Matoušek Josef

Rodák ze Žampachu (1928) byl úspěšným atletem. V hodu kladivem držel československý rekord. S touto disciplínou začal v roce 1953 a už o rok později byl  výkonem 51,0 m na jedenáctém místě v republice. Od roku 1955 startoval za Spartak Hradec Králové, v jehož barvách získal roku 1959 titul mistra republiky výkonem 61,90 m. V roce 1964 se stal výkonem 68,78 m československým rekordmanem. Na olympiádě v Tokiu (1964) byl 9., na mistrovství Evropy 7.

Startoval ve 29 mezistátních utkáních, z toho 19x zvítězil, 5x překonal československý rekord, 7x se stal mistrem republiky. V současnosti žije v Častolovicích. V dubnu 2004 obdržel nejvyšší ocenění Asociace sportu pro všechny – vyznamenání Za celoživotní práci pro sport.

Matoušek Petr

Cyklistický reprezentant, který se sice narodil 19. 12. 1949 v Teplicích nad Bečvou, ale s cyklistickou začínal v oddíle Rudá hvězda Hradec Králové. Je držitelem stříbrné medaile v závodě družstev na 100 km na mistrovství světa v anglickém Leicesteru (1970), spolu s ním družstvo tvořili Jiří Mainuš, František Řezáč a Milan Puzrla. Ze stejné disciplíny má i bronzovou medaili z belgického Mettetu (1975), kde závod s ním jeli Vlastimil Moravec, Karel Vondráček a Petr Bucháček. Zúčastnil se olympijských her v Mnichově (1972) a v Montrealu (1976). Na své druhé olympiádě byl členem družstva, které dojelo smolně páté, o čemž později vyprávěl: „Náhoda chtěla, že naše speciální kola zapomněli uklidit. Zůstala venku v kartonech, a když ráno přijel lisovací vozík na odpad, všechna je rozmačkal. Dánové, Holanďané a Němci nám půjčili náhradní. Mít svoje, měli jsme medaili!"

Matoušek byl pravidelným účastníkem Závodu míru, oporou družstva, které v tomto prestižním závodě skončilo třetí v letech 1971, 1973 a 1974.

Medek Rudolf

Prozaik, básník a také voják z povolání – narodil se 8. 1. 1890 v Hradci Králové.

Po absolvování Učitelského ústavu učil na venkovských školách ve Stračově, Kratonohách a Dobřenicích. Pak se  dal na vojenskou dráhu a byl mj. aktivním účastníkem památné bitvy u Zborova v červenci roku 1917, za kterou ho vyznamenali. V čs. legiích pracoval i jako dopisovatel, vojenský diplomat a politický pracovník komise. V nově vzniklém Československu se ujal koordinačních prací pro návrat našich legií z Ruska domů.

V roce 1919 mu britský král udělil vyznamenání DSO (Distinguished Service Order), ve Francii získal řád Čestné legie. Obě vyznamenání po mnichovské dohodě v roce 1938 na protest vrátil.

V roce 1931 byl povýšen na generála. Postupně se v meziválečném období stal nejznámější osobností legionářské obce. Ve své spisovatelské práci hodnotil velice kladně legionářskou činnost. Tento jeho postoj vedl k tomu, že po roce 1948 byly jeho knihy zakázány. Jeho tvorba má uměleckou hodnotu, nikoli však historickou. Rudolf Medek zemřel 22. 8. 1940 v Praze na zánět pobřišnice.

Medvědi

Velkým turistickým lákadlem náchodského zámku je medvědárium, vybudované v bývalém hradním příkopu a jeho obyvatelé, medvědi hnědí Dáša a Ludvík. Oba se narodili v pražském cirkuse, ale protože se pro ně nenašlo žádné využití, zůstávali zavřeni v malé transportní kleci. Zhruba po dvou letech v roce 1994 je z tohoto depresivního prostředí zachránila Nadace spisovatelů za práva zvířat a převezla je ve zuboženém stavu na přechodnou dobu do karantény v ZOO ve Dvoře Králové nad Labem. Poté byli oba umístěni do nově vybudovaného zámeckého medvědária s pohodlnými kotci, velkým výběhem a bazénem. Spisovatel Josef Škvorecký při své návštěvě rodného města v září roku 1996 zašel i za Ludvíkem a Dášou a slavnostně je pokřtil jmény – František a Františka. Svou prestižní návštěvou tak spisovatel podpořil další snahy nadace o přiměřenou ochranu všech zvířat. Aby měli náchodští medvědi více pohybu a nenudili se, byla do výběhu v červnu 2012 instalována  mohutná dřevěná prolézačka s odpočívadlem. Zlenivělí medvědi však měli problémy se slézáním nové atrakce a tak prolézačka musela být prodloužena a doplněna pozvolným můstkem.

U výběhu je umístěna také nová informační tabule a pokladnička, kam mohou návštěvníci přispět na „medvědí dobroty". V současné době provoz medvědária za přispění sponzorů zajišťuje Město Náchod, ZOO Dvůr Králové a Národní památkový ústav v Pardubicích.

Medvědín

Zalesněný vrch v Českém hřebenu (1235 m n. m.) nad soutokem Labe a Bílého Labe. Je zde  lyžařský areál se sjezdovkami a běžeckými tratěmi. Ze Špindlerova Mlýna vede na vrchol sedačková lanovka, která umožňuje snadný přístup na hřeben Krkonoš a k Vrbatově boudě. Čtyřsedačková lanovka ze Špindlerova Mlýna dlouhá 1950 m překonává výškový rozdíl 440 m a je v provozu v zimní i v letní sezoně. Konečná stanice je výchozím místem turistických a cyklistický tras. Poskytuje překrásné pohledy na hřebeny Krkonoš včetně pohledu na nejvyšší horu České republiky – Sněžku.

Na vrchol rovněž vede odbočka z Masarykovy silnice z Horních Míseček. Vrcholem probíhá hranice II. zóny KRNAP, proto v západní a severní části vrcholu je potřeba používat pouze značené cesty.