Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno N (dokončení)

Novotný David

Organizátor kulturních, společenských a charitativních akcí.  Narodil se 28. 2. 1980 v Broumově. Vystudoval  Soukromou střední školu podnikatelskou v Náchodě, poté Vyšší odbornou školu podnikatelskou v Hradci Králové. Už při studiu na střední škole v prvním ročníku uspořádal pro své spolužáky vánoční besídky, poté se akce  rozrostly i pro veřejnost. V současné době má na svém kontě už více jak 130 akcí, z nichž nejznámější je Muž roku, který měl letos v Náchodě už patnáctý ročník.  Už pošesté se na podzim uskuteční Nej sestřička, která oceňuje nejlepší zdravotní sestry. Každý rok organizuje sérii adventních koncertů. Celkem věnoval na charitativní účely přes šest milionů korun. Zahrál si i ve filmech Tomáše Magnuska.

David Novotný  má celou řadu dalších ocenění:  cenu poslankyně Hany Orgoníkové za charitu, cenu Oskar za lidskost a statečnost našich Deníků, ocenění nadace občanského rozvoje za charitu a Nadace Naše dítě v anketě Zlaté srdce. V roce 2014 obdržel od města Náchoda ocenění za práci v oblasti kultury.

Nový kostel

Moderní kostel Církve bratrské se nachází v Litomyšli u silnice I/35. Byl postaven v letech 2008 – 2010 podle projektu architekta Zdeňka Fránka. Stavba nese motto: Bože, tvé milosrdenství až k nebi sahá, až do mraků tvoje věrnost. (Bible, Žalm 57:11).

Stavba představuje použití principů starověkých a novověkých architektur do jednoduchého konceptu využívajícího terénní konfiguraci., dále transformaci principů různých klasických kultur. Stavba, ač malých rozměrů, „sahá až do mraků" a jako symbolická cesta ubíhá do dálky. Zahloubením stavby dosáhl architekt optimální zvukové pohody na straně jedné a minimálního objemu na straně druhé.

Exteriér je tvořen s ohledem na odolnost proti vandalům – transparentní nátěry pohledového betonu, drátosklo a jemná mřížovina. Dále zábrana proti vylezení na střechu. Interiér je řešen tak, aby pro nevelkou komunitu vytvářel příjemné domácí prostředí. Je jednoduchý, určený k dotvoření zelení. Stavební řešení je tradiční pohledový železobeton, zděné konstrukce, dřevěný a kamenný obklad. Na střeše Nového kostela je unikátní skleněný kříž, který pro litomyšlský kostel navrhl přední český výtvarník Václav Cigler. Na výzdobě kostela se podílel další český umělec Karel Malich.

Nový zámek

Nedlouho poté, co Kinští získali kostelecké panství, rozhodl se Josef Kinský pro výstavbu nového sídla, které by jeho požadavkům odpovídalo lépe než Starý zámek.

Stavba Nového zámku byla realizována podle projektu vídeňského architekta Jindřicha Kocha v letech 1829 – 1833. Zámek se pak stal skutečnou rezidencí a reprezentačním sídlem rodu Kinských. Náležel jim až do jeho zestátnění roku 1948, po kterém zde byl zřízen Výzkumný ústav pro chov prasat. V roce 1992 byl zámek Kinským v restituci vrácen a poté podstoupil nákladnou rekonstrukci.

Dochovaný původní mobiliář v empírovém stylu spolu s dalšími předměty z majetku rodiny byl postupně restaurován a nyní je součástí zámecké expozice s názvem Život v biedermeieru, umístěné v reprezentačních místnostech zvýšeného přízemí zámku. V tomto patře se také nachází Zrcadlový sál, který slouží díky své výborné akustice ke koncertům různých hudebních žánrů a jako místo pro svatební obřady.

Pro návštěvníky je také otevřena Galerie Kinský v 1. poschodí zámku, kde probíhají po celou sezonu výstavy v rámci akce Zámecké kulturní léto. V přízemí je otevřena ucelená muzejní expozice dokládající dávnou minulost a vývoj společenského a kulturního života města Kostelec nad Orlicí a jeho okolí. Zámek se nachází uprostřed rozsáhlého anglického parku, který nabízí příjemnou procházku spolu s nádherným výhledem do kraje od východního průčelí budovy zámku. Park, rozkládající se na více než 30 hektarech, je přírodní rezervací a najdete zde mnoho vzácných druhů stromů a rostlin.

Písmeno O

Odcházení

Původně divadelní hra, kterou napsal Václav Havel a s úspěchem ji uvedly domácí i zahraniční scény. Autor se následně rozhodl o její převedení na filmové plátno a ujal se režie. Ve filmu nejde jen o odcházení jednoho politika z funkce, ale obecněji o sám fenomén změny: každou vteřinu něco přichází a něco nenávratně odchází, nevíme, odkud se všechno vynořuje a ještě méně víme, kam se to zanořuje. Vlastně jde o klasické téma dramatu, kterým je konec. Konec člověka. Konec epochy. Konec nějakého společenství. Konec lásky.

Celý film se v roce 2010 natáčel v areálu českoskalické Vily Čerych – jeho nedílnou součástí se stala unikátní zahrada i klasicistně působící budova. Před kamerou Jana Malíře se pohybovala herecká elita: Josef Abrhám, Oldřich Kaiser, Dagmar Veškrnová-Havlová, Jaroslav Dušek, Tatiana Vilhelmová, Eva Holubová, Vlasta Chramostová, Jiří Lábus, Jiří Macháček, Josef Polášek, Ivana Uhlířová, Stanislav Zindulka, Miroslav Krobot, Jan Budař, Barbora Seidlová, Pavel Landovský, Jiří Bartoška, Michal Novotný, Stanislav Milota, Ladislav Špaček a Marián Labuda. Hudbu složil Michal Pavlíček, producentem filmu byl  Jaroslav Bouček. Sedmadevadesátiminutový film měl premiéru v roce 2011.

Oheb

První zmínka o hradu nad Sečskou přehradou je z roku 1405. Vznikl patrně na ochranu území patřícího vilémovskému klášteru. Jméno Oheb dostal podle řeky Ohebky (dnes Chrudimky), která pod hradem před stavbou sečské nádrže protékala. Slovo „oheb" dříve vyjadřovalo ostrou zatáčku nebo otočení se. V následujících letech byl hrad upravován a opevňován,  ale již v roce 1490 byl hrad opuštěn. K jeho majitelům patřili páni z Popovce, Lucemburkové, Zmrzlíkové ze Svojšína, Krušinové z Lichtenburka, Hertvíkové z Rušinova, Trčkové z Lípy a Aueršperkové.

Dodnes se z hradu zachovalo torzo vstupní brány, sklepů, věže a hradního paláce. Zřícenina je celkem rozlehlá a její prohlídka není nijak omezena. Ohebská skála včetně vrcholové partie je významnou lokalitou výskytu skořepinatých plžů a je chráněna jako přírodní rezervace.

On the road

Charitativní hudební festival v Lázních Bohdanči, jehož výtěžek organizátoři poukazují na konta sdružení SKP CEDR Pardubice a projektu Adopce na dálku. Vznikl spojením dvou akcí – Kalkata festu v areálu koupaliště U Čochtana nedaleko Lázní Bohdanče a festivalu Uganda v rockovém klubu Žlutý pes v Pardubicích. Pořadatelem je občanské sdružení Dea Dealbata, u jehož vzniku stáli Mirek Hruban, Vilém Vinopal a dva členové skupiny Vypsaná fiXa – Petr „Píters" Martínek a Michal „Márdi" Mareda.

První ročník se konal v roce 2006 se skupinami Vypsaná fiXa, Volant, Priessnitz, Znouzectnost, Swordfishtrombones a Dukla vozovna. Letos na konci srpna se ve dvoudenním progamu objevily skupiny Herbert Einstein, Volant, Trandand, Vypsaná fiXa, Zrní, Phosgene Girsl, Mixle v pixle, Pohádka, Blue Effect, Most Wonky, Klakata band, Poletíme?, Xavier Baumaxa, Visací zámek, Dukla vozovna a Věc Makropulos.

Olivetská hora

Dvě návrší na Svitavsku – v Litomyšli a v Moravské Třebové. V Litomyšli je více známé jako zámecké, které má za sebou bohatou, více než tisíciletou historii. Slavníkovské hradiště z roku 981 zmiňoval ve své kronice už Kosmas. Podle první písemné zmínky koncem 11. století  na návrší kníže Břetislav II. založil buď kostel, nebo benediktinský řádový dům. V polovině 12. století sem olomoucký biskup Zdík pozval premonstráty a založil klášter, který dostal jméno Olivetská hora. Součástí byl i kostel sv. Klimenta. Díky premonstrátům se stal klášter důležitým hospodářským a kulturním střediskem. Pod ním podél řeky Loučné rostlo sídliště. V roce 1259 byla Litomyšl povýšena Přemyslem Otakarem II. na město. V místě, kde stával klášter, je dnes zámek. Na návrší Litomyšl získala od Evropské unie dotaci 400 milionů korun, za které revitalizuje 11 objektů z původně uvažovaných 17. Obnovy se dočkaly zámecký pivovar, jízdárna, kočárovna, stáj, konírna, piaristická kolej, piaristický kostel, park, první a horní nádvoří a předzámčí, které byly zpřístupněny druhou sobotu v září. Dokončení celého projektu bylo posunuto na červen roku 2015 vzhledem k archeologickým nálezům, ke zdržení došlo u piaristické koleje.

Také v Moravské Třebové mají Olivetskou horu. Nachází se na svahu podél cesty od města na vrchol Křížového vrchu. Zde návštěvník může spatřit sousoší s Kristem. Anděl s kalichem v ruce klečí v kamenných oblacích na jehlancové hoře. Naproti němu je klečící Ježíš. V malém prostoru mezi sochami ústí kamenné schůdky. Poutník, který se po Křížové cestě vydá, může po nich vystoupat a dostat se tak tváří v tvář Ježíši. Ten se obrací směrem k nebesům, k andělovi. Anděl mu kalich podává, ale zrak upírá na poutníka, který jde po cestě. Sousoší je nejstarší částí Křížové cesty. Na úpatí vrchu stojí od roku 1718. Kdo je autorem díla, není známo.

Opatovický kanál

Je památkou raně renesančního vodního stavitelství. Začíná u jezu ve Vysoké nad Labem a zpět do Labe se vlévá u Semína. Měří 32,69 km, míval však i délku 34,42 km. Šíře jeho koryta se pohybuje od 2,5 metru do 15 metrů.  Hlavní funkcí je napájení okolních rybníků, především Velké a Malé Čeperky, Oplatila, Jezera, Bohdanečského, Sopřečského a dalších rybníků, s nimiž je spojen napájecími struhami.

Základní, dodnes dochovanou podobu, kanál dostal v roce 1513 od Viléma z Pernštejna, který jím napájel 230 rybníků pardubické rybniční soustavy. Stavitelem kanálu (1498 – 1521) byl Kunát Dobřenský z Dobřenic, který byl učitelem později známého rybníkáře Štěpánka Netolického. Na několika místech se kanál kříží s níže položenými vodotečemi díky důmyslné konstrukci akvaduktů. Jeden z nich je možné ještě dnes najít u Semína. Zajímavé je, že kanál v minulosti sloužil také jako součást bohdanečského dřevěného vodovodu. V éře socialistického Československa byl využíván převážně jako zdroj pro zavlažování rozsáhlých zemědělských pozemků.

Opatovický kanál je kulturní památkou, jeho správcem  je Povodí Labe.

Opatovický klášter

Patřil benediktýnskému řádu a jeho historie se začala psát v roce 1086, kdy ho založil král Vratislav II.  Měl vliv na pojmenování dnešních Opatovic –  šlo o obec v opatství či opatovu obec. Klášter mužského církevního řádu sv. Benedikta existoval téměř tři a půl století, v dubnu roku 1421 ho vypálili husité.  Poté již nikdy nebyl obnoven,  na jeho místě vznikl mlýn.

Klášter působil jako nositel křesťanské ideologie, vzdělanosti, zavádění progresivních technických metod  a to zejména v zemědělství. Dal základ k budoucímu rozvoji celé oblasti, stanovil místa jednotlivých osídlení a k nim přiléhajících zemědělských ploch..

Po jeho vypálení husity se hovořilo i o tzv. opatovickém pokladu, o němž spisovatel Alois Jirásek ve Starých pověstech českých napsal: „…a hluboko pod jeho rozvalinami zůstal i ohromný poklad drahých kovů, drahého kamení i umělé práce, zůstal netknutý tam, kde věky již v úkrytu ležel. A to místo tajemstvím zůstalo. Jen pověst o něm šla po mnohá pokolení a zůstávala, i když rozvaliny starého kláštera hynuly a se rozpadávaly…"