Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno O (pokračování)

Opatrný Vendelín

Vojenský velitel, který se aktivně zapojil do bojů ve II. světové válce. Narodil se 10. 3. 1908 v Týništi nad Orlicí, základní vojenskou službu absolvoval jako kulometčík ve Fryštátu.

Po vypuknutí občanské války ve Španělsku se přihlásil do interbrigád; stal se komisařem čs. kulometné čety. Za svou odvahu a velitelské schopnosti obdržel několik španělských vyznamenání. V době ohrožení ČSR se vrátil do vlasti a nastoupil k hraničářskému praporu  v Žamberku. Po německé okupaci emigroval v srpnu 1939 do Polska a  po jeho porážce  do SSSR, kde pracoval jako dělník.

V únoru 1942 vstoupil do vznikajícího čs. vojska v Buzuluku jako kulometčík. Účastnil se boje u Sokolova, po absolvování důstojnické školy se stal velitelem kulometné čety v hodnosti rotmistra. Za statečnost v bojích u Kyjeva a Bílé Cerkve obdržel několik československých a sovětských vyznamenání. V říjnu roku 1944 byl povýšen do hodnosti poručíka. Padl 31. 10. 1944 v bojích o Dukelský průsmyk.

Opočno

Původně gotický hrad na srázu nad Zlatým návrším byl ve druhé polovině 16. století přestavěn na renesanční zámek. Hlavní budova se skládá ze tří podlaží arkádových lodžií, jež jsou otevřeny do nádvoří ve tvaru obdélníku. O přestavbu se zasloužil především Vilém Trčka, který se nechal inspirovat stavbami italské renesance.  Majetek Trčků, kteří vymřeli po meči, získal Rudolf Colloredo, po sňatku Františka I. Gundara Colloreda s Marií Isabelou z Mansfeldu došlo ke spojení panství Opočno a Dobříš.  Rod Colloredo–Mansfeld vlastnil opočenský zámek až do 2. světové války. V roce 1942 ho zkonfiskovali nacisté a po roce 1945 připadl na základě dekretu prezidenta Edvarda Beneše státu. Dodnes však není vyřešen restituční spor, který se státem od roku 1991 vede dědička původních majitelů Kristina Colloredo-Mansfeldová. Zámek je přesto otevřen veřejnosti. V letošním roce  opočenská radnice podepsala s dědičkou memorandum o vzájemné podpoře svých projektů.

Zámek Opočno, který je od roku 1995 zařazen na seznam národních kulturních památek, má bohatě vybavené historické interiéry. Je zde spousta obrazů a knihovna s přibližně dvanácti tisíci svazky. Schodiště zdobí  zbraně a obrazy,  dvě patra prostupuje kaple sv. Anny, která vznikla na začátku 18. století během přestavby zámku. Korunovaci Panny Marie představuje freska umístěná v kopuli. Uvnitř je vidět plno maleb od neznámého autora. Hypotézu, že zdejší obraz Hieronyma Bosche Dvanáctiletý Ježíš v chrámu je pravý, vyvrátila odborná  analýza. Od července se na zámku konala unikátní výstava obrazů místního rodáka Františka Kupky.

V Rytířském sále – zbrojnici jsou k vidění nejstarší dřevcové zbraně, ale i pušky, bodáky a plátová zbroj.  V anglickém parku upoutají vodopády a stavby v romantickém duchu: koupadlo, čínský pavilon, mostky, uměle vyrobené orlí hnízdo a další menší stavby. Park je v současnosti zaplněný stromy, mezi kterými nechybí buky, jasany, javory, cypřišše a duby. Roste zde i řada bylin a exotických dřevin. Na park navazuje obora, kde se chovají daňci a mufloni.

Na zámku se točilo několik filmů, mj. pohádka Princezna se zlatou hvězdou na čele nebo detektivka Smrt talentovaného ševce.

V restitučním  sporu dosáhla Kristina Colloredo-Manfeldová dílčího úspěchu a zámek jí byl na čtyři roky vrácen (2003 – 2007). Národní památkový ústav však podal stížnost k Ústavnímu soudu, který spor vrátil  na začátek. V novém procesu soudy v Rychnově  nad Kněžnou a Hradci Králové rozhodly ve prospěch státu a správnost jejich verdiktů potvrdil v roce 2007 také Nejvyšší soud. Kristina Colloredo-Mansfeldová však podala stížnost k Ústavnímu soudu, který jí v březnu vyhověl. Žádá o obnovu řízení. Předložila výpis z Almanachu židovské šlechty z roku 1913 o tom, že její babička byla židovského původu a že konfiskace šlechtického majetku v roce 1942 měla nejen politické, ale také rasové pozadí. Novou situaci  řešil rychnovský soud v červenci,  jednání však odložil na říjen.

Oranžový dům

Zrekonstruovaný a moderně vybavený objekt  v Trutnově od roku 2004 nabízí Oranžové bydlení –  skupinové bydlení pro  2x5 klientů a individuální bydlení pro 2x1 klienta a 2x2 klienty. Protože heslem Barevných domků je Žít spolu, ne vedle sebe, poskytuje  i programy  pro setkávání občanů s hendikepem a bez hendikepu. K domu náleží kromě rozlehlé zahrady i kavárna. Ta je určená pro širokou veřejnost, obsluhují v ní obyvatelé hajnických Barevných domků – nabízí posezení ve vnitřních prostorách a venku pod terasou. Hostům a hlavně jejich dětem je 
k dispozici venkovní pískoviště a houpačky, uvnitř i hrací koutek. Součástí projektu jsou  Dílny barevných příležitostí. Pracují v nich klienti Barevných domků, a to jak v areálu Hajnice, tak v areálu Oranžového domu Trutnov. V dílnách vznikají výrobky z ručního papíru, keramiky, koberce z příze apod.

Barevné domky  na území města Trutnova provozují i Červený byt s individuálním  bydlením pro jednoho klienta v běžné zástavbě na Kryblici a Béžový byt s individuálním pro tři klienty na sídlišti Zelená louka. Jedná se o dva byty v pronájmu, kde je asistence klientům poskytována jen několik hodin týdně a jde tak o nejvyšší stupeň samostatnosti klientů, který  Barevné domky Hajnice nabízí.

Oreb

Vrch nad městem Třebechovice má nadmořskou výšku 260 m. Dříve byl zvaný Vinice a své nynější jméno dostal podle biblické hory Choréb. Později dal  jméno stoupencům husitů (viz níže). V roce 1528 na něm  majitel Třebechovic Zdeněk Trčka z Lípy nechal postavit dřevěný kostelík, který však chátral a v roce 1826 musel být zbořen. O devět let později byl nahrazen současným kostelem Božího těla, o což se zasloužil třebechovický rodák a významný národní buditel dr. Jan Theobald Held. V roce 1868 se na Orebu konal tábor lidu a za mobilizace v roce 1938 byla na věži kostela zřízena hláska protiletetecké obrany Hradce Králové. Přídomek „pod Orebem" mají  Třebechovice u svého názvu od roku 1920. Na snímku z www.trebechovice.cz je vrch Oreb s kostelem Božího Těla.

Orebité

Původně šlo o účastníky husitských poutí na vrch Oreb, po shromáždění 20. 4. 1420 se z nich stal organizovaný svaz, jehož centrem byl Hradec Králové. Ideovým vůdcem byl radikální kněz Ambrož, významným vojevůdcem Hynek Krušina z Lichtenburka, ale ten husitské hnutí využíval hlavně k vlastnímu obohacení. Na rozdíl od jiných husitských skupin neměli u orebitů prakticky žádnou moc kněží, zároveň nerozvraceli kacířské šlechty. Spíše připomínali umírněné Pražany, ale postupně se radikalizovali a nevěřícího protivníka měli v úmyslu likvidovat silou zbraní jako táborité.

Hned v prvním roce svého trvání se zúčastnili obrany Prahy proti křižákům, byli i v bitvě u Vyšehradu. V letech 1421 – 1422 se jejich organizace mále rozpadla, ale pak se jejich velitelem stal Jan Žižka z Trocnova (1423) a na jejich základech vybudoval svůj vojenský svaz Menší Tábor. Po Žižkově smrti v roce 1424 se přejmenovali na sirotky.

Orlice

Významná východočeská řeka, která vzniká soutokem Tiché a Divoké Orlice.  Obě se spojují u Albrechtic nad Orlicí. Jejím jediným významnějším přítokem z pravé strany je řeka Dědina, z levé strany to jsou jen potoky (např. Stříbrný, Bělečský). Charakterizují ji meandry a slepá ramena. Řadí se mezi jeden z mála zachovalých a minimálně narušených vodních toků u nás.

Řeka, jejíž povodí měří 2036 kilometrů čtverečních,  je vhodná pro vodní turistiku, protože je sjízdná v celé své délce 33 kilometrů až po soutok s Labem v Hradci Králové.

Divoká Orlice pramení na území Polska v horských rašenilištích blízko lázeňského města Duszniky-Zdroj. Její tok měří 99,3 km (povodí 806 kilometrů čtverečních), z nichž téměř třetinu tvoří česko-polskou státní hranici. Pohraniční úsek končí chráněným územím Zemská brána. Na řece je významná přehradní nádrž Pastviny s vyrovnávací nádrží u obce Nekoř. Úsek mezi Liticemi a Potštejnem tvoří romantické údolí s velkým výskytem peřejí – vodákům je známé jako Litický oblouk. Od Doudleb se už tok řeky zklidňuje. Z významnějších přítoků jmenujme Červený potok a Brodec (levostranné) nebo Zdobnici a Bělou (pravostranné).

Tichá Orlice pramení v Hanušovické  vrchovině na západním svahu hory Jeřáb poblíž obce Červená Voda na Králicku. Její tok  měří 107,5 km (povodí 757 kilometrů čtverečních) a jejím jediným větším přítokem je levostranná Třebovka v Ústí nad Orlicí. Úsek od Letohradu až k Chocni a dále až k Borohrádku je vhodný pro turistiku. Tok Tiché Orlice je vyhlášen jako Evropsky významná lokalita pro velký výskyt mihule potoční. Od obce Mladkov byl pro ochranu řeky zřízen Přírodní park Orlice.

Orlická tvrz

Historický objekt, který se nachází na okraji Letohradu vznikl, na konci 13. století a o tři století později byl přestavěn na renesanční zámek a později upraven pro hospodářské účely. Ve 20. století tu byly přistavěny autodílny,  poté objekt čtyřicet let chátral. Po revitalizaci v roce 2012 dnešní kulturní památka  nabízí prohlídku originálního gotického a renesančního sklepení, sbírku zbraní, funkční historickou knihtiskařskou dílnu a další expozice. Zajímavé je především neporušené sklepení z doby vzniku tvrze a nově objevené zdivo původní přízemní části, které naznačuje původní větší čtyřprostorový objekt. Zachovalá figurální sgrafitová výzdoba na vnější omítce renesanční věže zámku potvrzuje výjimečnost tohoto sídla mezi venkovskými sídly v celých Čechách. Pod současnou podlahou se skrývá původní hradební zeď tvrze z konce 13. století o šířce 2,1 m, byl objeven i 400 let utajený středověký sklep. Při archeologickém průzkumu bylo nalezeno velké množství fragmentů kachlů ze všech stavebních období tvrze. Také nálezy nástěnných maleb z druhé poloviny 16. století nemají v celém regionu východních Čech za posledních 60 let obdoby.

Orlická věž

Celostátní soutěž profesionálních hasičů, která se pravidelně koná v areálu HZS v Ústí nad Orlicí– Hylvátech. Závodníci při ní na čas po čtyřicetimetrovém náběhu za pomoci hákového žebříku zdolávají čtyři patra cvičné věže. Celkem mají čtyři pokusy, do konečného pořadí se jim počítá nejrychlejší čas. Rekord drží  Jakub Pěkný z HZS Ústeckého kraje – v roce 2013 vyhrál za 13,68 sekundy. V letošním roce se konal už 24. ročník, mezi účastníky byli opět i hasiči ze Slovenska. Nejcennější medaile se stěhovaly do Moravskoslezského kraje: vyhrál Bezruč za 13,71 před Rylem (14,04). Mezi nejlepší se prosadili i členové HZS Královéhradeckého kraje – Novotný byl třetí (14,49) a Volf šestý (15,05).