VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Východopedie - encyklopedie zajímavostí východních Čech

Východní Čechy - Vážení čtenáři, v každém sobotním vydání prezentujeme zajímavosti z vašeho nejbližšího okolí. Nabízíme vám přírodu i vlastivědu, známé osobnosti, historické skutečnosti, akce a události spjaté s našimi oběma kraji. Stále chodí vaše připomínky a tipy na obohacení našeho hesláře, děkujeme za ně.

30.11.2014
SDÍLEJ:

Muzeum společnosti Petrof v Hradci Králové.Foto: Deník/ Ondřej Littera

Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno P (pokračování)

Petrof Antonín

Zakladatel společnosti zabývající se výrobou klavírů a pianin se narodil 15. 8. 1839 v Hradci Králové.
V dílně svého otce Jana, která
v Hradci Králové sídlila na dnešním Velkém náměstí za katedrálou sv. Ducha, se vyučil truhlářem. Pak odešel na zkušenou do světa – ve Vídni u firem Heitz
mann, Ehrbahr a Schweighofer pronikl do tajů stavby klavírů. Svůj první koncertní klavír postavil po svém návratu do Hradce králové v roce 1864. V roce 1874 firmu, už výhradně zaměřenou na výrobu klavírů, přestěhoval za opevnění Hradce Králové ve směru na Brno, kde na moderní továrnu přestavěl zájezdní hostinec. V roce 1880 otevřel pobočný provoz v Temešváru v Uhrách. Výrobu rozšířil o pianina a harmonia a v roce 1894 začal produkci vyvážet do zahraničí.V roce 1908 byla firma přeměněna na veřejnou obchodní společnost Ant. Petrof – Továrna na piana, prokuristkou firmy se stala Marie Petrofová. Antonín Petrof zemřel 7. 9. 1915 v Hradci Králové, ve stejném roce i jeho manželka Marie.

Petrof, spol. s. r. o.

Světoznámý výrobce klavírů a pianin, firma dnes už páté generace rodiny Petrofů. Sídlí v ulici Na Brně, má asi 220 zaměstnanců a více než 90 % své produkce vyváží do 65 zemí světa.

Po smrti svého zakladatele Antonína Petrofa a během I. světové války se firma musela přeorientovat na válečnou výrobu, po brzkém překonání poválečné hospodářské recese došlo k velkému rozmachu tradiční výroby. V roce 1928 v továrně pracovalo 355 zaměstnanců a ročně se vyrobilo 2300 nástrojů. V meziválečném období firma získala  na významných výstavách řadu ocenění –  v roce 1921 v Gentu, v roce 1929 v Barceloně, v roce 1935 v Bruselu nebo v roce 1937 v Paříži.

Odbyt nástrojů  v době hospodářské krize poklesl,  jejich výroba byla výrazně omezena i v období druhé světové války. Po ní opět došlo ke slibnému rozvoji, firmu však poznamenaly události po únoru v roce 1948. Továrny byly znárodněny a Petrofovi zbaveni majetku i veškerých svých vlastnických práv. Z významné rodinné firmy se staly Továrny na piana a varhany, národní podnik (1949 – 1950), Továrny na piana, národní podnik (1950 – 1958) a nakonec došlo k začlenění do koncernu Československé hudební nástroje (1958 – 1990).

A jaký byl vývoj firmy po sametové revoluci v listopadu 1989? V roce  1990 došlo k transformaci na Petrof, státní podnik, v němž se v roce 1991 stal obchodním náměstkem  pravnuk zakladatele firmy Ing. Jan Petrof  (4. generace Petrofů). V roce 1997 byla založena Továrna na piana, a. s., se sídlem v Hradci Králové, která byla v roce 2001 spojena se společností s ručením omezeným  Petrof a přešla plně do rukou rodiny Petrofů. O tři roky později se do čela společnosti postavila Mgr. Zuzana Ceralová Petrofová (5. generace rodu Petrofů). Byla obnovena výroba pianinových a klavírových mechanik vlastní konstrukce a otevřena dceřiná firma Petrof USA (2008).

V roce 2009 se firma vyrovnala s důsledky hospodářské krize například tím, že dočasně rozšířila výrobu o luxusní nábytek a reprobedny, dominantní však stále byla výroba klavírů a pianin. Vyplatila se také orientace na východní trhy, kde je o nástroje PETROF velký zájem. V roce 2012 bylo představeno pianino moderních tvarů P 127 NEXT. Letos  firma slaví 150. výročí a při této příležitosti se konala celá řada významných akcí. Koncerty, den otevřených dveří, v areálu továrny bylo otevřeno muzeum a na trh uvedena nová značka špičkových koncertních nástrojů ANT. PETROF.

Petrova bouda

První zpráva o vzniku jedné z nejznámějších krkonošských nemovitostí v nadmořské výšce 1288 metrů asi pět kilometrů severně od Špindlerova Mlýna je z období kolem roku 1790, kdy se hovořilo o tzv. letní boudě. Na jejím místě v roce 1811 Johann Pittermann postavil novou celoročně obývanou boudu, jejíž název byl odvozen od jeho různě překrucovaného jména Pittermann. Protože neměl žádné děti, v roce 1844 prodal boudu za 400 zlatých svému synovci Johannu Zineckerovi. Ten se zasloužil o velký rozmach boudy, který se přisuzuje i jeho synovi Vinzenzovi, který ji zdědil  v roce 1844.

Mezi roky 1900 a 1901 zmizela stará budova a na jejím místě vznikla nová stavba s dalšími 44 hostinskými pokoji.  Po smrti Vinzenze v roce 1913 vedla boudu jeho žena Anna Zineckerová a po ní její čtyři synové. Ti boudu v letech 1925 -1929 znovu rozšířili a vybavili na tu dobu moderními technickými novinkami, vnitřním zařízením a objekty spojili hotelovou halou. Petrova bouda měla v této době 50 zaměstnanců a 64 pokojů pro hosty se stovkou lůžek. Elektrickým proudem byla zásobována z malé vodní elektrárny na Červeném potoce a vodu brala ze studny vzdálené jeden kilometr. V této podobě již bez podstatných změn přečkala Petrova bouda obě světové války. Po roce 1949 se bouda stala až do roku 1989 zotavovnou ROH. Po roce 1989 několikrát měnila majitele a 4. 11. 1997 byla vyhlášena  kulturní památkou zvláště s ohledem na luxusní dekorovaný mobiliář, jako byly například lustry, obrazy, dřevořezby či vitrážová skla.

Komplex budov byl naposledy v provozu na Silvestra v roce 2008, od té doby začal chátrat. Opět se měnili majitelé – od 4. 6. 2009 je jím firma Snowy Chalet s. r. o. Bouda však dál chátrala, neboť noví majitelé do ní neinvestovali. Památkově chráněný objekt se dostal až do havarijního stavu. 21. července roku 2011 došlo k drobnému požáru, oheň byl tehdy zakrátko uhašen. Nový oheň v noci z 31. 7. na 1. 8. roku 2011 už  boudu definitivně zničil. Majitelé vyhořelých sutin se od té doby dohadovali s památkáři o podobě nového objektu. Zelenou dostal až poslední projekt, podle kterého chce firma Snowy Chalet  investovat 100 milionů korun, a pokud získá všechna potřebná povolení, stavět začne v roce 2015. Nová Petrovka by měla mít menší rozsah, mají ji tvořit dva, nikoliv tři původní objekty. Měla by nabídnout ubytování pro přibližně 50 lidí ve společné noclehárně i samostatných pokojích, stravování ve venkovním i vnitřním bufetu, dále wellness s vířivkou, parní lázní a saunami.

Petrovická Jiřina

Česká herečka, rodným jménem Žemličková (později provdaná Pokorná), pocházela z rodiny přeloučského restauratéra Josefa Žemličky. Narodila se sice v Pardubicích (30. 1. 1923), ale dětství strávila v Přelouči. Po rozvodu rodičů byla svěřena do péče matky, která se znovu provdala za Františka Petrovického, bývalého poslance Národního shromáždění. Matku a otčíma následovala Jiřina do Prahy. V Přelouči a pak i v Praze obdivovala divadlo, maturitu složila na Učitelském ústavu, zároveň prošla hereckou průpravou u Jaroslava Průchy a Míly Pačové. Ze zamýšlených studií na konzervatoři sešlo, protože hned po maturitě nastoupila do divadla v Kladně.  Zde ve velmi krátké době nastudovala dvacet rolí a v tomto svém prvním angažmá také přijala po nevlastním otci jméno Petrovická. Z Kladna přešla v roce 1943 do Městského divadla v Plzni,  v roce 1945 začala hrát v Realistickém divadle v Praze. V té době také krátce pracovala pro Jana Wericha, ale jeho nabídku na trvalejší spolupráci odmítla, protože chtěla setrvat u klasického repertoáru. V letech 1950 – 1951 působila v Městských divadlech pražských, nakonec na čtyřicet let zakotvila na scéně Národního divadla, kde skončila v roce 1990. Získala  celou řadu profesních ocenění, za zmínku stojí Státní cena v roce 1983 za excelentní hlavní roli v Čapkově dramatu Matka .

Jiřina Petrovická zemřela v Praze 10. října 2008 ve věku 85 let.

Petřikov Pavel ml.

Současný československý reprezentant v judu se narodil 20. 6. 1986 v Hořicích. Pod trenérským vedením svého otce  se dostal mezi světovou špičku. Už v roce 2006 vyhrál turnaj Světového poháru v Rotterdamu a bojoval o bronzovou medaili na mistrovství Evropy do 23 let. To vyhrál v roce 2008. Probojoval se na letní olympijské hry v Pekingu, kde porazil Brazilce Lourenca, ale pak prohrál těsně s Uzbekem Sobirovem. V roce 2009 vyhrál dva Světové poháry, na mistrovství světa obsadil 7. místo. Stejné umístění má z turnajů mistrovství Evropy z let 2008, 2010 a 2013.

Petřikov Pavel st.

Hradecký judista a trenér, který se narodil 1. 7. 1959 ve Slaném. V úspěšném roce 1981 získal stříbrnou medaili na mistrovství světa a bronzovou medaili na mistrovství Evropy. O osm roků později přidal bronz z mistrovství Evropy. Na olympiádě v roce 1980 byl pátý,  následné olympiády v roce 1984 v Los Angeles se zúčastnit nemohl – socialistické státy se rozhodly k bojkotu a do USA neodcestovaly. Slabou náplastí byl bronz z „náhradní" olympiády, kterou uspořádaly země východního bloku. Zúčastnil se dalších dvou olympijských her – v Soulu (1988) a v Barceloně (1992) vybojoval 9. místo. Po skončení aktivní kariéry se stal úspěšným trenérem –  jeho svěřenkyně Radka Štusáková a Michaela Vernerová patřily k absolutní světové špičce. V současnosti trénuje syna Pavla.

Pěčínský tunel

Lokální trať z Doudleb nad Orlicí přes Vamberk do Rokytnice v Orlických horách byla uvedena do provozu v roce 1906. Vzhledem k náročnému horskému terénu bylo nutné postavit dva tunely – Rybenský mezi Peklem nad Zdobnicí a Rybnou nad Zdobnicí a Pěčínský mezi Slatinou nad Zdobnicí a Pěčínem. Na 102 metry dlouhý Pěčínský tunel navazuje opěrná zeď dlouhá třicet metrů, na kterou byla již při výstavbě instalována pamětní deska připomínající významnou událost, dokončení tisícího kilometru místních drah garantovaných Královstvím českým.

Cenná památka, jejímž autorem byl sochař a malíř Ludvík Herzl a která byla zapsána na seznamu movitých kulturních památek České republiky, přežila obě světové války, neodolala však nájezdům zlodějů kovů v posledních letech. V září 2010 došlo k jejímu odcizení a zničení. Naštěstí se povedlo zajistit výrobu replik z probarvené pryskyřice – jedna z nich byla odhalena 25. července 2014 v železničním muzeu v Rokytnici, druhá nahradila desku přímo u tunelu a zaplnila tak prázdné místo po odcizené památce.

Pičman Zdeněk

Podle názoru mnohých druhý nejlepší fotbalista Hradce Králové v historii, hned za Jiřím Hledíkem. Narodil se 23. 1. 1933 v Příbrami. Žákovský a dorostenecký dres oblékal  v týmu Jitexu Písek. Poté prožil dva roky vojenské služby ve VTJ Písek a přes SK Slavie Praha zakotvil v roce 1956 ve Spartaku Hradec Králové. V černobílém dresu hrál 13 sezon, na svém kontě má 291 mistrovských utkání, ve kterých vstřelil 19 ligových branek. Zpočátku hrával útočníka, pak ho trenéři stáhli do záložní řady, a když do týmu přišel ostřílený Jiří Hledík, natrvalo se usadil v obraně. Byl  členem reprezentačního týmu, který se připravoval na mistrovství světa v Chile (1962), ale z kádru byl těsně před odletem trenérem Rudolfem Vytlačilem vyřazen. Poté byl  zařazen na soupisku olympijského týmu, se kterým postoupil na olympijských hrách v Tokiu (1964) až do finále. Stříbrná medaile byla vyvrcholením jeho reprezentační kariéry.

Zdeněk Pičman zemřel 6. července 2014.

Pilař Václav

Fotbalista FC Viktoria Plzeň a český reprezentant. Narodil se 13. 10. 1988 v Chlumci nad Cidlinou. S fotbalem začínal v Novém Bydžově, odkud ještě v mládežnickém věku přešel do základny FC Hradec Králové. Zde se  ve svých osmnácti letech prosadil do A týmu dospělých. Při prvoligové premiéře v domácím utkáni s pražskou Spartou dal vítězný gól na 2:1 (17. 7. 2010).

Hned v následující sezoně odešel na hostování do  plzeňské Viktorie, kde se stal základním kamenem sestavy trenéra Pavla Vrby. Dostal se do hledáčku skautů německé bundesligy a na začátku sezony 2012 – 2013 odešel do Wolfsburgu. Tam se však zranil, po uzdravení zamířil na hostování do Frei
burgu. Před sezonou 2014 – 2015 se vrátil do Viktorie Plzeň, kde je na ročním hostování s opcí.

Václav Pilař prošel mládežnickými reprezentačními výběry, v současnosti je stabilním členem reprezentačního kádru trenéra Pavla Vrby. V áčku odehrál dvacet, vstřelil v nich čtyři góly – mj. i vítězný v úvodním utkání kvalifikace o postup na ME 2016 doma s Nizozemskem (2:1).

Autor: Redakce

30.11.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ester Ledecká je překvapivá vítězka Super-G
20

Sportovci tleskají Ledecké. Američanka chce znát její DNA

Regionální muzeum v Náchodě povede ředitel Sixtus Bolom-Kotari

Regionální muzeum v Náchodě povede ředitel Sixtus Bolom-Kotari

Poselství starých Mostečanů odtajněno a s Olgou Lounovou bezpečně: videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v pátek 16. února 2018.

Češi bojovali jako lvi. Kanadu porazili 3:2 po nájezdech

/FOTOGALERIE/ Čeští hokejisté v druhém zápase olympijského turnaje porazili Kanadu 3:2 po samostatných nájezdech. Národní tým předvedl mnohem lepší výkon než proti Koreji a rázně vykročil do čtvrtfinále.

Ledecká je zlatá! Na OH šokovala vítězstvím v super-G. Na lyžích

/FOTOGALERIE/ Ester Ledecká šokovala na olympijských hrách vítězstvím v superobřím slalomu. Vyhrála o setinu sekundy před obhájkyní zlata Rakušankou Annou Veithovou. Vítězství české reprezentantky je bezesporu největším překvapením právě probíhajících her.

AKTUALIZOVÁNO

Sáblíková získala šestou olympijskou medaili, na pětce vybojovala stříbro

/FOTOGALERIE/ Zlato z toho sice není, zato medaile ano. Rychlobruslařská legenda Martina Sáblíková si na své oblíbené olympijské trati pět kilometrů vybojovala skvělé stříbro!

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT