Východopedie - encyklopedie zajímavostí východních Čech

Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno Ř (pokračování)

Řehoř Zdeněk

Český herec se narodil 30. srpna roku 1920 v Jičíně Původním povoláním byl učitelem, ale již v mládí se věnoval také divadlu. Za 2. světové války začal hrát v Dětském divadle Míly Mellanové, pak přešel do divadla Větrník a od roku 1950 až do roku 1994 byl členem Divadla na Vinohradech. Hereckou kariéru musel přerušit v letech 1944 – 1945, kdy byl hospitalizován s těžkou tuberkulózou v plicním sanatoriu v Kostelci nad Černými lesy. Pamětníci si ho vybaví ve filmech Z českých mlýnů (1941), Šťastnou cestu (1943), Hrdinové mlčí (1946) či ve snímku Němá barikáda (1949). Za socialismu se dostával na plátna biografů v komediích, válečných dramatech či filmech se za myšlením – např.  Jestřáb kontra hrdlička, Přežil jsem svou smrt, Spadla z měsíce či Bilá paní.

Zdeněk Řehoř se představil i v řadě televizních seriálů  – Hříšní lidé města pražského, Sňatky z rozumu, Taková normální rodinka, F. L. Věk, Byl jednou jeden dům, Třicet případů majora Zemana, Žena za pultem, Okres na severu, Sanitka. Nezapomenutelný byl v roli hajného populárních večerníkovských Krkonošských pohádek. V 70. letech se objevil také ve velice úspěšných filmech – Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách,  Můj brácha má príma bráchu, Trhák, Ten svetr si nesvlíkej, Dobří  holubi se vracejí. Zemřel 8. listopadu 1994 v Praze.

Řepa Karel

Významný pardubický architekt se narodil 23. října 1895 v Novém Plese jako nejstarší syn v rodině pekařského živnostníka. Na pražské UMPRUM byl žákem architekta Josipa Plečnika, kterého následoval i do Lublaně, kde svá studia dokončil. Krátce pracoval v Praze, ale nakonec se usadil v Pardubicích, kde od poloviny 20. let minulého století projektoval řadu moderních budov. Jeho tvůrčí činnost byla ovlivněna funkcionalismem. Za jeho umělecký vrchol je považován soubor pavilonů pro areál Výstavy tělesné výchovy a sportu v Pardubicích konané v roce 1931. Odborného uznání se za tuto práci Karlu Řepovi dostalo i na mezinárodním poli. Sportovní stadion koncipovaný pro areál výstaviště v Pardubicích byl oceněn na Světové výstavě v Bruselu v roce 1935. Hala s hotelem postavená na konci 50. let minulého století je dosud považována za jednu z nejpovedenějších nádražních budov v České republice – při jejím projektu spolupracoval s Karlem Kalvodou a Josefem Dandou. Je i autorem Průmyslového muzea (dnes Střední škola potravinářské technologie) a jeho domy patří k nejpovedenějším ve městě – např. Dům Josefa Otty v centru, Vila Viktora Kříže v Bulharské ulici, vily v okolí Matičního jezera, projektoval i dnešní Ideon.

Řepovy stavby najdeme také v městech a obcích v okolí Pardubic (Barchov, Chvaletice, Dolní Roveň, Dražkovice, Svítkov, Ústí nad Orlicí, Vysoké Mýto). Jeho samostatná tvůrčí činnost byla po roce 1949 svazována nuceným zaměstnáním v pardubickém Stavoprojektu, kde v roce 1954 zaujal post hlavního architekta. V posledních letech své kariéry spolupracoval se svým synem Miroslavem – např. na projektu divadla ve Zlíně (1957) nebo návrhu úpravy okolí Národního divadla v Praze (1959). Zemřel 2. března 1963 v Pardubicích.

Řepa Miroslav

V dráze architekta následoval svého otce, se kterým po ukončení studií krátce spolupracoval. Narodil se 24. února 1930 v Pardubicích, kde vystudoval Reálné gymnázium, pak odešel do Prahy na Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství (1949 – 1953), následně vystudoval i Akademii výtvarných umění (1954 – 1958). Zkušenosti získával nejprve jako projektant ve Vojenském projektovém ústavu v Pardubicích, později v Krajském projektovém ústavu v tehdejším Gottwaldově, kde působil do roku 1961. V roce 1965 vyhrál s architektem Vladimírem Pýchou soutěž na československý pavilon pro Světovou výstavu v Montrealu, která se konala o dva roky později. Následoval projekt divadla Laterny Magiky pro světovou výstavu v japonské Ósace v roce 1970 a funkce technického ředitele našeho pavilonu na Expo 1992 v Seville.

Spolupracoval na rekonstrukci Smetanova a Národního divadla, od roku 1976 byl ve funkci architekta v útvaru Národního divadla. Podílel se na rekonstrukci Tylova, dnes Stavovského divadla (1984 – 1991).

Vedle účastí na reprezentaci Československa na světových výstavách se Miroslav Řepa věnoval významným výstavním aktivitám.  V roce 1993 realizoval ve funkci kurátora výstavu J. Plečnika, později přenesenou do dalších měst (Varšava, Budapešť, Lublaň, Berlín, Brusel, Paříž, Vídeň, New York, Haifa). Pak byl jmenován hlavním kurátorem výstavy „Deset století architektury" v areálu Pražského hradu.

Řepařská dráha

Nejdelší úzkorozchodná železnice v regionu sloužila potřebám cukrovaru v Kopidlně. Vybudována byla poměrně pozdě, až počátkem 20. let 20. století. Délka úzkorozchodné sítě vycházející z Kopidlna na jihovýchod dosáhla 25 kilometrů. I když se původně počítalo s jejím dovedením až do Vysokého Veselí, dosáhly koleje pouze k Češovu a Žlunicím. Dráha o rozchodu 760 mm sloužila nejen samotnému kopidlenskému cukrovaru, tedy především k přepravám  cukrové řepy z nákladišť do závodu, ale také umělých hnojiv, dobytka a dalších komodit. Železnice nikdy nezajišťovala pravidelnou dopravu osob. Během existence dráhy se v provozu vystřídalo několik parních lokomotiv. V 50. letech dostala přednost automobilová doprava, železnice dosloužila v prosinci 1959 a v následujícím roce byla demontována.  Další řepařské úzkorozchodné dráhy se nacházely v okolí Křince, Dymokur, Vlkavy, Libněvsi a Kolína. Všechny jsou již několik desítek let minulostí. Zájemci o historii dnes již takřka zapomenutých železnic mohou navštívit obnovovanou původně řepařskou dráhu mezi Sendražicemi u Kolína a Býchorami, kde se svezou vlakem taženým historickou parní nebo dieselovou lokomotivou, ale také se seznámí s historií cukrovarských drah v Polabí.

Říčky

Lyžařské středisko Orlických hor objevil v roce 1933 známý orlickoústecký propagátor sportu, lyžař a atlet František Stránský. Výstavba začala v roce 1958, o dva roky později se rozjel první vlek a byl otevřen slalomový svah na vrchu Zakletý. Na něm byla později  zprovozněna i tisícimetrová sjezdovka (1962).

Dnes patří středisko ústeckého SKI klubu k nejkvalitnějším v Orlických horách. Čtyři sjezdové tratě uspokojí širokou škálu lyžařů – kilometrová slalomka (černá), 1200 m dlouhá sjezdovka (červená), 1500 m dlouhé Loučky (modrá) i 350 m dlouhý Můstek. Ve středisku jsou k dispozici čtyřsedačková lanovka Poma Unifix (slouží od roku 2007), vlek Tatrapoma (1981) a vlek Můstek s celkovou hodinovou kapacitou 3850 osob. Středisko je vybaveno moderním odbavovacím systémem. Najdete tu potřebný ski-servis s půjčovnou a úschovnou, je možné využít služeb lyžařské školy. Dostatečnou kapacitu nabízejí občerstvovací zařízení a stánky. Velkou výhodou je, že můžete zdarma a jen 150 metrů od samotného střediska využít dostatečné kapacity parkoviště (350 automobilů).

Jede se zde jeden z nejvýznamnějších evropských žákovských závodů ve slalomu a obřím slalomu– populární Skiinterkriterium, které je v kalendáři mezinárodní lyžařské federace FIS a mělo letos na konci ledna na pořadu už 53. ročník.

Řopíky

Typ lehkého opevnění v našem pohraničí. Nejdříve byl budován typ 36 – odolný železobetonový objekt, jehož výhodou byla jednoduchá konstrukce a omezené množství vnitřního vybavení. Malé rozměry snižovaly pravděpodobnost zásahu nepřátelským ostřelováním. Nevýhodou byla např. absence vzájemného krytí a problémy s větráním. První pevnůstky vyrostly v Orlických horách v červenci roku 1936, další následovaly na Trutnovsku, pak v severních a jižních Čechách, v okolí Plzně a na jižní Moravě. Celkem jich bylo postaveno okolo 800. K vidění jsou např. na naučné stezce v okolí Olešnice, která byla otevřena v dubnu roku 2005 a obsahuje čtyři lehké objekty. Typ 36 byl následně nahrazen dokonalejším typem 37, který byl projektován jako miniaturizace těžkého pěchotního srubu, díky čemuž s ním mají shodné taktické vlastnosti a mnoho podobných stavebních prvků. Tento typ opevnění je k vidění např. u Sněžného.

Písmeno S

Sagar

Trojnásobný vítěz Velké pardubické steplechasse – v sedle s Pavlem Liebichem triumfoval v letech 1981, 1982 a 1983. Ryzáka, který se narodil v roce 1975 v hřebčíně Voschod (bývalý Sovětský svaz), koupil Plemenářský podnik Kladruby v roce 1980 jako neúspěšného rovinového koně. Pod trenérským vedením Václava Čermáka se vypracoval mezi naše nejúspěšnější koně. V sedmadvaceti startech dosáhl osmnácti vítězství, na dotacích získal 610 700 korun. V letech 1982 a 1983 byl vyhlášen Koněm roku. Jeho dostihovou kariéru ukončila zlomenina nohy v srpnu roku 1984 při nedůležitém dostihu v Pardubicích dva měsíce před Velkou pardubickou, při které měl reálné šance získat čtvrtou výhru v řadě. Sagar byl pověstný svou chytrou taktikou, kterou v černobílých kladrubských barvách triumfoval v nejtěžším překážkovém dostihu starého – po startu cválal mnohdy až na posledním místě, dělal si místo na bezproblémový odskok zejména na Taxisově příkopu. Naplno jel až za poslední steeple-překážkou, Havlovým skokem.

Sacher Richard

Úpický rodák (nar. 1. září 1942) a člen Československé strany lidové (ČSL) , jehož politická kariéra začala v roce 1989. 27. listopadu 1989 se v rámci výměny stranických špiček stal ústředním tajemníkem ČSL. Ve druhé porevoluční vládě Mariána Čalfy (vláda národního porozumění) byl nejprve v prosinci 1989 ministrem bez portfeje a pak od konce prosince 1989 do června 1990 ministrem vnitra. Ve funkci provedl výrazné porevoluční změny, včetně rozpuštění Státní bezpečnosti v únoru 1990. Dva roky byl za volební obvod Východočeský kraj poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění.

Podle veřejných zdrojů začal počátkem roku 1992 navazovat kontakty  s politiky prokomunistického Levého bloku a jeho strana jej vyzvala, aby ukončil členství v KDU-ČSL, a pak vyloučila. V následném období působil jako podnikatel. V roce 2000 neúspěšně kandidoval do senátu na Náchodsku jako nestraník za ČSSD. Zemřel 27. února 2014 v Hospici Anežky České v Červeném Kostelci.

Salfický Dušan

Bývalý hokejový brankář (nar. 28. března 1972 v Chrudimi) začal svoji bohatou kariéru v pardubické Tesle. Je dvojnásobným mistrem světa (Rusko 2000, Německo 2001), má bronzovou medaili ze zimních olympijských her v Turíně (2006) a v roce 1998 byl členem hokejbalové reprezentace, která vybojovala titul mistra světa na šampionátu konaném v Litoměřicích. Získal dva tituly mistra ČR: v sezoně 2006 – 2007 v dresu Sparty Praha a v sezoně 2011 – 2012 v dresu HC ČSOB Pojišťovna Pardubice.

V roce 2001 byl draftován týmem NHL New York Islanders, poději chytal za CSKA Moskva, Severstal Čerepovec, Chimik Voskresensk  a Torpedo Nižnyj Novgorod, ale také za Jihlavu, Plzeň, Ústí nad Labem či Znojmo a  Karlovy Vary. Dvě sezony odchytal v hokejbalovém týmu Svítkov Stars, se kterým postoupil do nejvyšší soutěže a vyhrál s ním Český pohár.

V současné době je sportovním manažerem HC ČSOB Pojišťovna Pardubice, zastupitelem města Pardubice a MO Pardubice I.

Samko Richard

Televizní moderátor se narodil 16. května 1978 v Náchodě v romské rodině. Vyučil se jako kuchař a číšník, ale po absolvování novinářského kurzu přijal v roce 1999 nabídku pracovat v České televizi, kde je dosud.  Kurz spolu s ním absolvovalo čtyřicet zájemců, pět z nich dostalo od ředitele zpravodajství České televize Zdeňka Šámala nabídku ke spolupráci a z nich se chytil a vydržel jen on.

Samková Eva

Olympijská vítězka ve snowboardcrossu ze Soči 2014, rodačka z Vrchlabí (28. dubna 1993), kde absolvovala ZŠ i gymnázium. Původně začínala s lyžováním, ale brzy přešla na snowboard, kterému se věnuje od svých deseti let. Původně začínala s disciplínou freestyle, ale poté, co si zlomila nohu a ruku, přešla v roce 2008 na snowboardcross.  Je v něm trojnásobnou juniorskou mistryní světa (2010, 2011, 2013) – při své premiéře na Novém Zélandu porazila soupeřky o tři roky starší. Poprvé na světovém šampionátu mezi dospělými startovala v roce 2011, kdy byla pátá. V této sezoně vybojovala 2. místo v závodě Světového poháru v Itálii, ale v prosinci si přetrhla křížový vaz v levém koleni a následnou sezonu musela vynechat. Po návratu vyhrála na mistrovství světa 2013 v Norsku malé finále a celkově tak skončila sedmá. V únoru 2013 přišlo první vítězství v závodě Světového poháru v Kanadě. K jejím výrazným úspěchům patří 2. místo na prestižních X-Games 2014 v coloradském Aspenu.

Letošní sezonu ukončila předčasně – po 6. místech na MS v rakouském Kreischbergu a dalším ročníku X-Games v Aspenu.